Americký prezident Donald Trump nakonec v Hanoji odmítl zrušení protikorejských sankcí a podpis mírové deklarace, protože severokorejský vůdce Kim Čong-il nebyl ochoten přijmout okamžité, úplné a ověřitelné jaderné odzbrojení jako předběžnou podmínku. To nic nemění na tom, že se oba vedoucí představitelé chovali jako přátelé a nejspíš si důvěřují.

Jenže ani „nejmocnější muž světa“ není všemocný, zvlášť když ve chvíli hanojských jednání proti němu ve Washingtonu vytáhli nový klacek v podobě kriminálního svědectví jeho bývalého osobního právníka Cohena. Také ani „diktátor“ Kim si nemůže zahrávat s loajalitou vlastních generálů, kteří by mohli jednostranný krok vnímat jako zradu.

Ostatně, není vyloučené, že zprávy z Washingtonu, podle kterých byl Trump v Kongresu označen za „rasistu, podvodníka a pleticháře“, ukázaly, že domácí agenda je naléhavější než Korea, kde se vlastně nic neděje. Jaderné a raketové zkoušky nepokračují, můžeme být spokojeni, není třeba spěchat, řekl Trump ještě před odjezdem do Hanoje. Také na tiskovce před předčasným odjezdem zopakoval, že situace je mnohem lepší než před rokem a „rychlost pro mne není důležitá, důležitá je kvalita dohody.“

Pokračování mírového procesu potvrzuje také fakt, že z americké strany trvá ukončení pravidelných společných manévrů s jihokorejskou armádou, které vždy připomínaly začátek invaze do KLDR.

Kim není proti jadernému odzbrojení KLDR. „Kdybych to nechtěl udělat, tak bych sem nepřijel,“ odpověděl na otázku novináře, který v žurnalistickém poolu připuštěném do okolí severokorejského vůdce zastupoval New York Times a Washington Post. Avšak i on možná rád souhlasil s přerušením rozhovorů – jinak se to nazvat nedá, – když se až při jednání překvapeně dozvěděl, že Američané znají další utajovaná místa, na kterých v KLDR probíhají procesy, jaké nabídl zlikvidovat v závodě na obohacování uranu Jongpjon. „Známe každý centimetr Severní Koreje,“ odrážel Trump obavy novinářů, že by se tam odehrávalo něco, o čem nevědí.

Tlumočme si to tak, že Kim sice chce odzbrojení, ale ne najednou, a taky ne hned. Ve vyjednávání o denuklearizaci KLDR se potvrzují předpoklady, které dlouhodobě vyjadřovala řada amerických jaderných vědců: Dokud Kim nebude mít silnou bezpečnostní pojistku, aby nedopadl jako Kaddáfí, jaderných zbraní se nevzdá.“ Samozřejmě, že USA mohou být součástí tohoto bezpečnostního uspořádání, ale šlo by to i bez nich, kdyby se podařilo realizovat plány prosazované jihokorejským prezidentem Mun Če-inem. Ostatně, v tom hlavním nejsou nové a vynořují se opakovaně po celou dobu korejského příměří. Předpokládají sjednocenou Koreu s rozvinutými hospodářskými vazbami se svými sousedy. Sjednocení Koreje byl ostatně důvod pro Jižní Korea tenkrát roku 1953 dohodu o příměří nepodepsala, takže teď není účastníkem procesu případného formálního ukončení války.

Prezident Trump tyto plány dobře zná. Rozhovory s Kimem o samotě mohly být těžko o něčem jiném. Trump je určitě zná i od svého zvláštního vyjednavače Stephena Bieguna, který schůzku se severokorejským Kimem připravoval. I on podporoval myšlenku, aby hanojská schůzka přinesla zmírnění sankcí, podpis mírové deklarace a vznik zájmových sekcí pro diplomaty v obou zemích. Trumpova bezpečnostního poradce Boltona to sice rozzuřilo, takže vyrazil za Biegunem na Dálný východ, aby mu to rozmluvil. Naštěstí k vlastním jednáním s Kimem nakonec Bolton připuštěn nebyl. Zdá se, že Trumpovi šlo o to, proces znovu vykropit a nechat v klidu. O nové krize není zájem.

Nejvíc jsou asi z přerušených jednání zklamáni Jihokorejci, kteří do mírového procesu s KLDR investují víc než Američané. Přerušení testů balistických raket a jaderných hlavic jim přineslo úlevu. Americký útok na sever Korejského poloostrova by pro ně byl zničující, zejména pro hlavní město Soul, ležící kousek od demilitarizované zóny. Rádi by se však zbavili i rizika lokálního konfliktu. Korejská republika chce pokročit v bezpečnostním uspořádání s KLDR také tím, že začnou být stahovány zbraně schopné ohrozit souseda, a že to bude zajištěno i příslušnými kontrolami. Rozhodující je však zvýšení hospodářské propustnosti hranice pro jihokorejské investice. Další plány se soustřeďují na rychlé propojení železniční a silniční sítě.

Čína pochopitelně sleduje velmi pozorně, co se u severního souseda děje. Kim byl u prezidenta Si Ťin-pchinga opakovaně, a vždy na několikadenní návštěvě. Nejspíš se měl hlavně hodně dozvědět. Pro Peking je KLDR jednou z karet, kterou mohou hrát s Washingtonem. Možná se to i povedlo, těsně před hanojskou schůzkou zaznělo od prezidenta Trumpa sdělení, že řešení rozhořívající obchodní války s Čínou je na dobré cestě. Chystaná sankční cla se zatím nebudou zavádět.

Ani Rusko nechce stát stranou. Zazněly už plány o vytvoření zóny spolupráce, kde by mohla být konkrétně protažena ruská železnice do jihokorejských přístavů a nataženy plynové trubky pro zásobování korejského jihu. Dokonce i mírně zahřmělo. Začaly kolovat zprávy, že Rusko nabídlo KLDR výstavbu jaderné elektrárny, údajně s podmínkou, že Rusko bude mít pod kontrolou jak palivo, tak jaderný odpad, který pak převeze na své území.

Je tedy hodně zájemců o zmírnění amerických sankcí. Záleží nejen na tom, jak jsou rušeny, ale i na tom, jak jsou prosazovány. Trump rád Kimovi opakuje, že KLDR má před sebou velkou hospodářskou budoucnost a že by k tomu rád pomohl. Možná se dovede podívat i dál a vidí sjednocenou Koreu s 80 miliony obyvatel, která má potenciál druhého Japonska (spíše než Vietnamu). Může tomu pomoci pouhým snížením vlastní pozornosti – pokud mu to bojechtivé složky ve Washingtonu umožní. Ale klíčový okamžik zaspat nesmí, aby ho jiní z této příležitosti nevytěsnili. Tady opravdu čas války dávno minul.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele