Ve čtyřech dnech druhého týdne vyšly najevo nové podstatné skutečnosti. Především je zřejmé, že podnikatelský záměr na vybudování víceúčelového zařízení, dnes známého jako Čapí hnízdo, byl velmi složitý, z ekonomického hlediska riskantní a vyvíjel se chaoticky od prvního pocitu nevole Andreje Babiše při čekání ve frontě před vstupem do zoologické zahrady do své konečné podoby déle než dva roky a naplnění dosáhl až kolaudací v r. 2010. Odmítám věřit žalobci, že Andrej Babiš podstoupil všechny krkolomnosti s počátečním úmyslem po letech si sáhnout na dotaci, která ostatně nebyla pro realizaci projektu podstatná. Důvody, proč odloučil projekt od Agrofertu a oddělil jej od něj organizačně i majetkoprávně, jsou jiné, většinou v obžalobě popsané a nyní i svědecky doložené. Z toho myšlenkového chaosu vystupuje obž.Andrej Babiš jako člověk, zakotvený v rodině, občas ovlivňovaný zájmy manželky a dětí.

V této souvislosti se mi vybavuje přísloví „komu pánbůh, tomu všichni svatí“: nejen, že společnost Farma Čapí hnízdo (dále jen FČH) získala dotaci, na kterou neměla nárok, ale vysoký úvěr, který tak malá firma bez podnikatelské historie získala od jedné z největších světových obchodních bank HongKong Shanghai Banking Corporation (dále jen HSBC)se zcela vymyká z jejích obchodních zvyklostí. Není ale za tím nic nekalého: za úvěr ručil Agrofert a banka měla zájem získat jej jako bonitního zákazníka, s nímž by mohla uskutečnit i další obchody.

Ještě zajímavější je odhalení základního důvodu pro nepřiznání dotace, o němž se dříve nemluvilo, ale upozornil na něj svědek: dotace byly určeny pro společnosti, které nejméně dva roky  podnikaly v oboru cestovního ruchu. Společnost FČH byla zapsána do obchodního rejsříku 20.února 2008, žádost o dotaci podala 28.února 2008 a k podpisu smlouvy o poskytnutí dotace s příslušným státním orgánem došlo 15. října 2008 na straně FČH a 22. října 2008 na straně státu. Vzhledem k tomu, že FČH nepodnikala vůbec, natož dva roky v cestovním ruchu, a odpovídající minulostí se nemohla pochlubit ani společnost ZZN Prostějov, z které FČH vznikla, kladné rozhodnutí, rychlost a vstřícnost řízení přímo vyrážejí dech.

Není pochyb o tom, že obž. Jana Nagyová byla skvělá odbornice, která o této vadě žádosti určitě věděla. Jde o vadu, kterou by možná viděl i slepec, ale státní orgán ji velkoryse přehlédl. Nabízí se otázka, jaké magie paní obžalovaná použila, aby „zastřela zrak“ státu. Ale dále se táži, zda lze podvést někoho, kdo se chce nechat podvést. A má být někdo trestán za to, že „podvedl“ někoho, kdo se z jakýchkoli důvodů chtěl nechat podvést? Dokazování před soudem zatím k objasnění těchto důležitých otázek nesměřuje. Z toho, co mi je o věci známo, jako laik podezírám komisaře Nevtípila ze snížené schopnosti periferního vidění. Díval se jen přímo na cestu, vedoucí k odeslání obou obžalovaných „do tepláků“, a do  křoví a hloží po stranéch nenahlédl. Dozorový státní zástupce tam raději nahlížet nechtěl a trestní stíhání zastavil. Je to moudrý muž.  

Přesto si jako laik myslím, že na lavici obžalovaných nesedí všichni, kdo za „obdarování“ FČH nesli odpovědnost. Nedovedu si ale představit, že by dnes bylo reálně možné rozšíření vyšetřování činu, který proběhl v letech 2008-2009.