V tomto článku se dělím s čtenáři se střípky zážitků a úvah ze zajímavého soudního jednání. Ve středu 16. února 2020 vynesl senát zlínské pobočky Krajského soudu Brno předsedy Radomíra Koudely zprošťující rozsudek ve věci manželů Novotných, týraných trestními orgány od r. 2014, z toho tímto soudem od 20. července 2017. Obžalovaní měli brutálně vydírat veledlužníka Pavla Buráně s pomocí najatých zakuklenců. Předcházejícím rozsudkem ze 17. prosince 2019 je soud již podruhé obdařil  nepodmíněnými tresty, ač stejným rozsudkem pravomocně zprostil obžaloby údajné zakuklence, čímž navodil důkazní situaci násilí bez násilníků.

Vydírání bez vyděračů je zjevný nesmysl. Přesto pan soudce usoudil, že rozsudek musí vynést, ač se kvůli tomu cítil být nešťastný. Jak jsem se zmínil v článku „Kdo se má bát božích mlýnů“, Vrchní soud v Olomouci nenalezl pro jeho přístup k důkazní situaci pochopení, rozsudek zrušil a věc mu vrátil k novému projednání ve změněném složení senátu s odůvodněním, jež z argumentace rozsudku nenechalo kámen na kameni. Předseda senátu přesto neopomněl upozornit, že trvá na správnosti svého hodnocení dokazování, pouze se podřizuje závaznému názoru odvolacího soudu. Při té příležitosti utrousil, že četl článek „Kdo se má bát božích mlýnů“.

Radomír Koudela je chytrý soudce, který vede svižně jednání a provádí brilantně dokazování. Předvedl to ostatně i při hlavním jednání dne 16. února 2022, kdy dokázal do 11:30 přesoudit celou kauzu a po půlhodinové přestávce vyhlásit zprošťující rozsudek. Právě proto mě zaráží rozpor mezi „sprchou“ vyslanou na rozsudek ze 17. prosince 2019 a sebevědomím z 16.února 2022, s nímž ji odmítá. A občas přemýšlím, jaký význam mělo jeho soukromé vyjádření, že je nešťastný, protože musel ten rozsudek vynést.

„Vývrtka“ od vysokých trestů ke zproštění, kterou předseda Radomír Koudela předvedl rozsudkem z 16. února 2022, dokazuje, že utrpení obžalovaných by nebylo nezbytné, kdyby všechny články řetězce trestního řízení odváděly poctivou práci v souladu se zákonem a dobrými mravy. Veřejnost by se jistě nepohoršila, kdyby teď nějaký  kárný žalobce poslal soudce Radomíra Koudelu před kárný senát s návrhem na odnětí taláru. Vždyť z představy, že tento soudce bude stejným způsobem týrat další obžalované, mě mrazí. Ale  mám jistotu, že bude klidně soudit dál, protože soudci mají zákonem i zvykovým právem zaručenu beztrestnost  za jakékoli špatné rozhodnutí .

Pozornost zaslouží i chování státního zástupce Petra Matouška. Samozřejmě znal zdrcující vvhodnocení důkazní situace a vad tohoto řízení            usnesením odvolacího soudu. Ař předseda senátu pečlivě vysvětlil, proč je důležité, aby se nižší soudy podrobovaly právním názorům vyššího stupně,  v závěrečném návrhu se vyjádřil, že vina byla obžalovaným prokázána a drze vyzval soud, aby se při rozhodování o rozsudku držel vlastních názorů a nepodrobil se nátlaku ze strany odvolacího soudu. Když mu soud nevyhověl, po  vyhlášení rozsudku si vzal lhůtu na rozmyšlenou. Takže jeho zásluhou trestní řízení, jež se táhne od r. 2014, 16.února 2022 stále ještě neskončilo. Naděje, že by Vrchní soud v Olomouci jeho odvolání vyhověl, je prakticky nulová,  neboť se nejspíš bude držet  svého právního názoru. V případě, že se státní zástupce Petr Matoušek odvolá, odsune konečné uzavření kauzy do neznáma. Vzdálenost mezi posledním a předposledním prvostupňovým jednáním v tomto procesu je zhruba 19 měsíců a není záruka, že by projednání odvolání státního zástupce proběhlo rychleji. Kvůli zbytečnému prodlužování řízení neúčelným odvoláním jsem podal několik podnětů ke kárnému řízení. Nikdy jsem neuspěl, protože právo státních zástupců na beztrestné týrání obžalovaných je dle zvykového práva nezpochybnitelné.

Vědomí zaručené beztrestnosti soudců a státních zástupců a víra v jejich neomylnost se odrazila ve způsobu, jakým se předseda senátu Radomír Koudela a státní zástupce Petr Matoušek postavili k rozhodnutí vrchního soudu. Předseda senátu především vvslovil podiv nad tím, že Vrchní soud v Olomouci neuzavřel věc sám. Jako laik se ovšem spíše divím, že senát soudce Radimíra Koudely nevyhodnotil správně argumentaci obhajoby a po zproštění „zakuklenců“ nezprostil také obžalované. Ochránil by tím svůj profesní prestiž, který kritikou ze strany Vrchního soudu v Olomouci určitě utrpěl, neboť ten „výprask“ je exemplární.

V téměř dvacetiminutovém vystoupení předseda senátu poukázal na nekonečno vad usnesení vrchního soudu. Protože pan obžalovaný Jaroslav Novotný a pan „poškozený“ Pavel Buráň podnikali kdysi společně v hazardním průmyslu,    zabýval se také  široce úvahami o morálním profilu podnikatelů v hazardu. Mimo jiné jim  vyčítal, že jejich hlavním zájmem je tvorba zisku, jako by nešlo o obecné poslání podnikatele. Účelnost zařazení těchto úvah jsem nepochopil.

V rámci shrnutí důkazů seznámil předseda senátu přítomné s výpovědí znaleckého posudku z psychologie na pana poškozeného Pavla Buráně. Objednal jej jeho obhájce. Přesto posudek vyznívá poněkud nepříznivě.

Zajímavostí,   zpestřující hlavní líčení, byl výslech dvou svědků- odsouzených, kteří oslovili pana obžalovaného s nabídkou zajištění příznivého výsledku jeho trestního stíhání za „pouhých“ pětadvacet milionů Kč. Nemohli tušit, že jimi podváděný Jaroslav Novotný o  jejich „svůdné“  nabídce vyrozumí policii  a že se vyšetřování ujmou profesionálové z olomoucké expozitury NCOZ. Podvodnici neprohlédli nastraženou past, do které je vlákala policie umístěním 10 mil. Kč do bytu Novotných. Úspěch NCOZ má malou chybičku: nastražené peníze se z velké části „vypařily“. Snaha soudce Radomíra Koudely vymámit z jednoho ze svědků vysvětlení, kam zmizelo zhruba  8 milionů Kč, působila úsměvně.

Obhájci v závěrečných řečech navázali na „trhání“ rozsudku Vrchním soudem v Olomouci. Osvobozený Jaroslav Novotný je doplnil, zejména upozorněním na nepříjemné dopady dlouhodobého působení stíhání na psychiku a zdravotní stav obviněných, které svědčí ve prospěch požadavků veřejnosti na vymáhání odpovědnosti po soudcích a státních zástupcích, kteří vydali extrémně špatné rozhodnutí.          

Na závěr dodávám, že je velmi příjemné dočkat se po pěti letech nepříjemných zážitků příznivého vyústění řízení zprošťujícím rozsudkem. K tomu se přidává příjemné potvrzení poznatku, že obžalovaní jsou slušní lidé. Bohužel takové zážitky jsou ojedinělé.                                                                                                                                    

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz