Kritika nepřímé volby zesílila po volbách v roce 2008. Tlak části veřejnosti a některých politiků na změnu způsobu volby prezidenta republiky byl završen ústavním zákonem v roce 2012. Dosavadní nepřímý způsob volby byl změněn na volbu přímou, tedy všemi občany-voliči České republiky.

Zatímco davy jásají, neboť asi někde slyšely nebo četly, že „Lid je zdrojem veškeré státní moci“, a naivně se domnívají, že snad na ní budou mít větší vliv, někteří politici si začínají uvědomovat, jakýže to vyrobili ústavní zmetek. Zřejmě jim totiž došlo, že touto polovičatou úpravou Ústavy ČR, bez odpovídajícího posílení pravomocí prezidenta republiky, musí nutně dojít k rozkolísání dělby moci ve státě.

Neuškodí připomenout si slova alespoň jednoho z těch, kteří hlasovali pro: „Největší politickou chybou, jakou jsem kdy v životě udělal, byla má podpora přímé volby prezidenta“, říká v rozhovoru pro Lidové noviny Marek Benda. Že jde o zásadní systémovou chybu, si myslí i profesor politologie Stanislav Balík. Následující období jim mělo dát jednoznačně zapravdu.

Pět let uběhlo jako voda a lid si opět může vybírat z kandidátů-zájemců-uchazečů o nejvyšší ústavní funkci. A tak ve sdělovacích prostředcích defilují osoby více či méně známé, ale i zcela neznámé. Ale politické zkušenosti, které by tito zájemci mohli zúročit ve funkci prezidenta republiky, která by měla být spíše vyvrcholením politické kariéry, než jejím začátkem, má z nich jen málokterý. Kromě Andreje Babiše ještě Jaroslav Bašta.

Podle aktuálních průzkumů (jsou to samozřejmě jen průzkumy) má asi největší šance na zvolení někdo z trojice – ekonomka a vysokoškolská pedagožka Danuše Nerudová, armádní generál v záloze Petr Pavel a bývalý předseda vlády Andrej Babiš. Na některá témata mohou mít tito tři kandidáti odlišné názory, ale společným jmenovatelem pro další směřování České republiky je „probruselismus“. A to, při současné politice Evropské unie, asi nebude pro řadu občanů České republiky dobrá zpráva.

Nerudová mj. podporuje dodávky zbraní na Ukrajinu, manželství homosexuálních párů a jméno jejího poradce Daniela Hermana se „sudetoněmeckou současností“.

Pavel mj. podporuje dodávky zbraní na Ukrajinu. Mezi mnoha nejrůznějšími vyznamenáními „západního střihu“, která okázale vystavuje na svých stránkách, chybí ale ta typu „za zásluhy o obranu socialistické vlasti“. Nevím, zda mu pomůže prohlášení z prosince 2019: „Budu něco jako blanický rytíř. Půjdu do voleb v případě, že budou na prezidenta kandidovat lidé, kteří představují pro tuhle zemi nebezpečí“. Kteří to jsou, ale asi nikde nedeklaroval. Stojí za ním část „kulturní fronty“ v čele se Zdeňkem Svěrákem. Pavel je ale především voják, možná i dobrý, jehož úkolem je plnit rozkazy, případně politická zadání vlády. A to on umí. I po změně režimu.

Bývalý předseda vlády Babiš byl v politice natolik dlouho, že je ze všech uchazečů o funkci prezidenta asi nečitelnější a dá se aspoň tušit, co lze od něho očekávat. Nemalá část voličů ho ale nemá ráda. Vzpomeňme na mohutné až přehnané „protibabišovslé“ demonstrace, jejichž jediným výsledkem bylo to, že v posledních parlamentních volbách téměř zvítězil. Termín „politického procesu“ pro domnělý hospodářský trestný čin byl sice naplánován s obdivuhodnou přesností, otázkou je, zda to bude pro nezvolení stačit.

Podle bývalého velvyslance v Rusku a na Ukrajině Jaroslava Bašty, kandidáta SPD, je nutné konflikt na Ukrajině zastavit, než se rozšíří do dalších evropských zemí. Podle něj by se měla využít první příležitost pro ukončení bojů, i za cenu postoupení území Rusku. Odmítavě se staví ke klimatickým plánům EU (Green Deal). Pro mnohé voliče jistě zajímavé postoje. Ale bude to na zvolení stačit?

Přímé volby jsou soutěží peněz a mediální přízně. Ne politických postojů. Přesto je, alespoň podle průzkumu agentury STEM pro CNN Prima News, s přímou volbou spokojených přes čtyři pětiny lidí. I to o něčem vypovídá.

Mám nepříjemný pocit, že v posledních dekádách nastoupený trend „sebedestrukce Západu“ již nemůže zvrátit ani zvolení „čítankově správného prezidenta“.  Může jej snad jen zpomalit. Ledažeby, snad, přeci jen, ve „spřátelené“, ale za oceánem vzdálené zemi v roce 2024 zvítězil ….

Obávám se ale, že pro záchranu „normálního světa“ to budou příliš vzdálené volby.

Tak šťastnou ruku!