Útok na prezidenta republiky Václava Klause je šílený čin, který nelze ani tolerovat ani zlehčovat ani omlouvat. Nepochybně jde o selhání ochrany hlavy státu a bude potřeba přijmout nápravná opatření. Tento případ s sebou však nese něco víc.

Měli bychom se zamyslet nad tím, proč se kolem nás bere tolik naštvanosti a nenávisti, které ustí v podobné skutky. Měli bychom se zamyslet nad tím, jakou roli v tom sehrávají kroky a vyjádření tu odborů, tu médií, tu zástupců tzv. občanské společnosti, ale také nás, samotných politiků. Často pod heslem čím ostřeji a radikálněji, tím lépe.

Měli bychom se zamyslet nad tím, kde je hranice mezi debatou, nepochybně i tvrdou a kritickou, o situaci v naší zemi a honem na čarodějnice na v podstatě kohokoli, kdo vstoupí do veřejného života.

Není pochyb o tom, ze v dnešní tíživé době mnozí lidé řeší složité osobní a sociální situace a mají pocit, že svět kolem nich na ně zapomněl. Přesto však toto nesmí být důvod k podobným činům.

Celý krok je o to absurdnější, že Václav Klaus se nikdy před lidmi, ať byl ve své kariéře nahoře nebo dole, neschovával.