Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, dovolte mi, abych řekl několik vět na úvod druhého čtení k vládnímu návrhu nového občanského zákoníku.

Jedná se opravdu asi o největší legislativní dílo, které bylo na půdě Parlamentu projednáváno v posledních desetiletích. Možná dokonce úplně největší v dějinách českého Parlamentu, a proto vás prosím o jistou pozornost.

Jak víte, tento návrh zákona byl projednán Poslaneckou sněmovnou v rámci prvého čtení 8. června 2011. Byl přikázán ústavněprávnímu výboru, který velmi pečlivě a velmi svědomitě tento návrh zákona po dobu více než tří měsíců projednával. Chci velmi ocenit způsob projednávání, který byl zvolen. Šlo v zásadě o netypický způsob daný netypickými rozměry tohoto legislativního díla. V zásadě každé úterý, každý týden, se pravidelně scházeli experti Ministerstva spravedlnosti se zástupci všech politických stran a podrobně probírali jednotlivé pasáže návrhu zákona.

Následovalo pak klasické výborové projednávání, kde byly všechny případné potenciální změny opět pečlivě projednávány a vy zde před sebou dnes budete mít návrh usnesení ústavněprávního výboru, který čítá 450 změn, z nichž převážná většina jsou změny legislativně technického charakteru. Chci tedy říci, že se podařilo ústavněprávnímu výboru splnit velmi nelehkou roli pečlivě a podrobně systematicky projednat návrh zákona, který má přes 3000 paragrafů. Jsem tedy přesvědčen, že bez uzardění a pocitu, že jsme něco ošidili, je možné zahájit další fázi legislativního procesu a projednat dnes návrh zákona zde na půdě Parlamentu ve druhém čtení.

Nechci dopodrobna opakovat, co všechno obsahuje občanský zákoník. Je to jedna z klíčových norem této vládní koalice, bylo o něm mnohé již napsáno, proto mi dovolte jen základní stručnou rekapitulaci. Dodnes na území České republiky platí občanský zákoník z roku 1964, nese číslo 40/1964. Jedná se o zákon, z nějž do dnešních dob platí torzo a v zásadě většinu současné občanskoprávní materie tvoří novely přijímané v 90. letech v porevolučním kvasu, kdy se tehdejší zákonodárný sbor snažil přizpůsobit české civilní právo novým společenským poměrům. (Ve sněmovně je neklid, poslanci se baví mezi sebou. Ministr se odmlčí.)

Je třeba říci, že většina zemí tzv. bývalého sovětského bloku nebo většina zemí, která prožila komunistické období, komunistickou totalitu, již přistoupila k tomu, že buď po roce 89 byly přijaty nové občanské zákoníky, anebo tyto země na nových občanských zákonících finišují. Myslím si, že Česká republika nemůže být v této věci výjimkou a je tedy velmi dobře, že dnes projednáváme ve druhém čtení právě tento návrh zákona. Jenom dodám, že ten návrh vznikal více než deset let. Je na něm deset let intenzívní práce jak týmu specialistů kolem profesora Eliáše, tak následně praktiků, specialistů na jednotlivé oblasti civilního práva, tak také poslanců, z nichž největší dík patří panu zpravodajovi Markovi Bendovi, který - mám pocit - to z Poslanecké sněmovny, ze všech poslanců nejvíc a nejhlouběji prostudoval.

Nechci zde opakovat detaily, ale pouze řeknu to základní. Občanský zákoník obsahuje jak jednotlivé statusové věci občana, člověka jako takového, tak řeší otázky rodinného práva, upravuje otázky vlastnického práva a ostatních majetkových práv. Řeší otázky závazků, chcete-li závazkového práva. Ale také opravuje takové věci, jako je například dědictví či různé formy věcných práv k věcem cizím. V zásadě upravuje a má upravovat většinu právních vztahů, do kterých občan vstupuje, aniž by si často uvědomoval, že fakticky svým jednáním jedná právně a uzavírá nějakou smlouvu. Je proto velmi důležité, aby takovéto právo bylo vlídné vůči občanovi, aby pro normálního občana bylo pokud možno srozumitelné a aby v maximální možné míře chránilo lidskou svobodu a autonomii vůle jednotlivce. A toto byly základní filozofické postuláty, kterými jsme byli vedeni při psaní nového zákona.

Tento zákona je vůči občanovi velmi vlídný. Respektuje a primárně chrání jeho vůli, vnímá jeho jednání jako v zásadě vždy platné, pokud nepoškozuje svým jednáním občan práva někoho jiného. Řeší celou řadu věcí, které dosud byly upraveny vůči občanovi nevlídně. Ať se jedná o výši náhrady škody, která v českém právním prostředí dosud nesla známky postkomunistického režimu, kdy občan získával obtížně přiměřenou náhradu škody, ať šlo o poškození jeho majetku nebo o tak citlivé věci jako poškození jeho zdraví.

Nově je upravena pak otázka například způsobilosti k právním úkonům, kdy ČR bohužel má velmi negativní trend, kdy má nejvíce osob v přepočtu na počet obyvatel, které jsou zbaveny způsobilosti k právním úkonům bez dalšího. Toto bychom do budoucna rádi omezili a v zásadě počítáme s tím, že místo zbavování způsobilosti k právním úkonům by do budoucna docházelo pouze k tzv. omezování svéprávnosti, kdy vždy bude muset být jasné, v jakých úkonech je dotyčný občan omezen a v jakých nikoliv.

Toto jsou jen příkladné výčty, na základě kterých je možné prokázat, že současně navržená právní úprava je vůči normálnímu občanovi mnohem přívětivější, mnohem citlivější než současný platný občanský zákoník. Mnohem lépe touto právní úpravou chráníme práva občana.

Nyní mi dovolte ještě v několika větách k pozměňovacímu návrhu ústavně právního výboru. Chci konstatovat, že k většině návrhů obsažených v usnesení ústavně právního výboru se Ministerstvo spravedlnosti hlásí, protože tyto návrhy vzešly z odborné věcné debaty při projednávání samotného textu zákona. Nicméně musím zde zmínit jednu věc, se kterou má Ministerstvo spravedlnosti velký problém a kterou v žádném případě nemůže podpořit. Je to nové znění § 552, kdy toto nové znění říká, pokud to mám parafrázovat a zjednodušit, že do budoucna smlouvy, jimiž se převádí nemovitosti, bude moci občan nebo jakýkoliv subjekt činit pouze písemnou formou, ovšem ve formě notářského zápisu nebo advokátního sepisu.

Jinými slovy, občan nebude moci si sám uzavřít smlouvu, která se dotýká jeho nemovitosti, nebude moci o to požádat realitní kancelář, problém to bude i pro územní samosprávu, obce a kraje. A to je důvod, proč Ministerstvo spravedlnosti z věcných, nikoliv právních důvodů, těžko může takovýto pozměňovací návrh podpořit. Povede totiž i k zdražení právních služeb, které občan využívá, ke zdražení a zvýšení nákladů, které jsou spojeny s převodem nemovitosti. Tedy tato úprava podle našeho názoru v konečném důsledku poškozuje občana. To je důvod, proč toto ustanovení Ministerstvo spravedlnosti v žádném případě nemůže doporučit k pozitivnímu hlasování při případném třetím čtení. Nicméně s ostatními návrhy jsme v zásadě srozuměni či s nimi přímo souhlasíme.

Dámy a pánové, já vás chci velmi, velmi poprosit, nahlížejme na tento návrh zákona, na kterém se pracovalo deset let, byl mnohokrát diskutován na půdě Parlamentu, odbornými kruhy, praktiky, jako na návrh zákona, u kterého je evidentní, že může výrazně posílit právní ochranu všech našich občanů. Je to návrh zákona, který by měl být hodnocen nepoliticky, věcně a já vás moc prosím, abychom u tohoto návrhu zákona zvolili takovouto optiku, nikoliv optiku koalice-opozice, ale optiku zákona, který by v případě, že bude přijat, měl platit na našem území mnoho desítek let, stejně jako v Rakousku platí od roku 1811 občanský zákoník a Rakušané v těchto dnech slaví 200 let rakouského občanského zákoníku a vnímají ho jako součást své kulturní a právní tradice. Bylo by dobré, kdybychom i tímto zákoníkem založili obdobné právní klima, jako panuje v Rakousku. Děkuji za pozornost.

Více:
Peníze z privatizace a z dividend půjdou možná na důchody

##PROFIL 323##

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE