Vážené přítelkyně, vážení přátelé,

Scházíme se v neklidné době. Vyspělý svět, který známe, dnes prochází velkou krizí.

Skoro by se chtělo říci s Karlem Krylem: "Tato noc nebude krátká..."

Po této krizi může svět vypadat úplně jinak, než počítali sociální demokraté, kteří nám odkázali velkolepý a úspěšný model evropského sociálního státu.

Musíme pochopit, co se dnes vlastně děje, abychom dokázali správně reagovat.

Reagovat jednak u nás doma a společně s našimi přáteli v Evropě.

Krize souvisí s povahou globální ekonomiky a jejími sociálními dopady.

V posledním roce zažíváme celosvětovou vlnu sociálních nepokojů. Tyto protesty vyjadřují strach střední třídy a nízkopříjmových skupin občanů z budoucností v situaci finanční a dluhové krize.

Krize ukázala sílící koncentraci moci v rukou úzkých ekonomických, finančních a politických elit, které při záchraně myslí jenom na sebe.

Příčinou nespokojenosti lidí je především prudký vzestup příjmové a majetkové nerovnosti.

Příjmy se stále více přerozdělují od pracovní síly ke kapitálu, od mezd zaměstnanců k bonusům bankéřů, od domácností k podnikům.

S tím, jak roste nerovnost, chudnou střední vrstvy. Pomalý růst příjmů domácností přitom vytvořil rostoucí propast mezi reálnými příjmy a příležitostmi ke konzumu.

Spojené státy tuto situaci řešili masivním uvolněním dostupnosti úvěrů, včetně hypoték.  Země na jihu Evropy tím, že začaly financovat sociální stát stále více na dluh. Obojí bylo dlouhodobě neudržitelné. Obojí je dlouhodobě neudržitelné.

Politici, i politici z řad sociální demokracie, podcenili regulaci finančních trhů.

Nepochopili, jakým způsobem trhy fungují. Velkou chybou byla vlna masivní deregulace v osmdesátých letech. Dnes za to platíme krutou daň.

Daňová soutěž, zejména ve snižování firemních daní, kterou se řada států snažila čelit odlivu investic, vyčerpala veřejné rozpočty, snížila manévrovací možnosti států reagovat na dopady dnešní krize.

Je krajně nespravedlivé a pobuřující, že ztráty soukromých finančních institucí jsou znárodňovány a platí je střední vrstvy a ti nejchudší prostřednictvím rozpočtových škrtů. Kdo se může divit jejich hněvu?

A tuto krajně nespravedlivou politiku, tváří v tvář panice a hysterii evropské dluhové krize, jsou dnes často donuceny dělat i sociálně demokratické vlády.

Selhala kdysi moderní politika „třetí cesty" či „nového středu", která tvrdila, že se pokusí uvést do rovnováhy ekonomickou úlohu trhu a sociální roli státu.

To se nepovedlo.  Globální finanční trhy se vymkly demokratické kontrole a dnes ve skutečnosti západní demokracii ohrožují.

Viníkem krize není sociální stát, ale jsou jí finanční trhy, chamtivost a nezvládnuté důsledky globalizace.

Hospodářská a sociální krize, způsobená deregulovaným finančním trhem vede k poznání, že pokračovat v neoliberální politice je nemožné.

Je nutné zastavit destrukci sociálního státu. Musíme hledat takové modely regulace trhu, které se lépe vypořádají s nebezpečnými finančními spekulacemi, i s nepřijatelnou sociální nerovností .

A teď pojďme k nám domů:

Naše země není ostrovem stability a prosperity, jak ještě před zahájením velké krize tvrdila česká pravice. Všechny turbulence světové ekonomiky na nás tvrdě dopadají a ještě budou dopadat.

K tomu se přidává i naše domácí krize. Tu nemáme na koho svádět. Souvisí s naším stavem demokracie a pravicovým vládnutím v posledních pěti letech. S chybnou rozpočtovou a daňovou politikou, která i u nás doma zvyšuje nerovnost a krátí poptávku.

Pravice nemá intelektuální, personální ani programové kapacity na to, aby zajistila slušnou a rozumnou správu naší země.

Stále více lidí má proto pocit, že se země propadá do politického chaosu, nemá jasné a silné vedení, ani ekonomickou perspektivu.

Naši političtí soupeři selhali. Morálně i programově.

Teď stojí s otevřenými ústy, jakoby v křeči a jen sledují, jak rostou rizika dalšího vývoje. Nejsou schopni žádné promyšlené reakce.

Nedivme se pak, že lidé ztrácí trpělivost, propadají pesimismu a odvrací se od politiky a veřejného života.

Vládní reakce na krizi je chybná, postrádá spravedlnost, etický rozměr a dlouhodobý plán.

Tzv. vládní reformy společnost rozdělují, místo aby lidi motivovaly k pozitivní aktivitě.

Pro řadu občanů znamenají tzv. reformy konečnou stanici či slepou uličku. Vláda jim nenabízí žádnou pozitivní alternativu. Proto mají lidé z budoucnosti strach.

Rozpadá se výběr daní. Místo stabilizace rozpočtů rostou dluhy. Množí se snahy o privatizaci veřejného sektoru, které se zvrhávají v divoké koaliční rvačky o kořist. Lidé platí Nečasově vládě víc a víc, aby se měli stále hůř a hůř.  

Společnost je záměrně rozdělována. Jednotlivé generační a sociální skupiny jsou stavěny proti sobě. Za viníky problémů jsou stále více označování ti nejslabší či menšiny.

Ztrácíme to nejcennější co máme. Čas a také důvěru lidí v to, že problémy země lze řešit demokratickými volbami mezi tím, co nabízí pravice a levice.

To nás může přijít v budoucnu velmi draho.

Pokud se naše demokracie nevyrovná s rostoucí sociální nerovností, destrukcí státu, korupcí, znechucením politikou, bude dříve či později čelit krizi legitimity.

Vládní strany si to vůbec neuvědomují. Stačí si připomenout poslední sjezdy ODS a TOP 09. Jsou úplně odtržení od reality. To je velké varování pro sociální demokracii, tohle se nám nikdy nesmí stát.

Dnešní odpor proti konkrétním politikům či stranám se může rychle změnit ve vlnu odporu proti politice jako takové. Prostor dostanou populisté a extremisté všeho druhu.

Naše demokracie se nesmí v reakci na současnou krizi stát ani autoritativní, ani      populistickou.

Sociální demokracie má dnes obrovskou zodpovědnost.

Jsme jediná politická strana, která má dostatečnou lidskou a programovou kapacitu na to, aby dokázala zajistit skutečnou změnu života v naší zemi. To nezvládnou ani dočasná protestní hnutí, ani odbory, ani marginální uskupení ambiciózních mesiášů. Podívejte se, jak ostudně skončily Věci veřejné.

Společnost potřebuje promyšlenou praktickou vizi a kompetentní tým. A také politickou značku, která poskytuje dlouhodobou záruku za opravdovost a věrohodnost své politiky.

V roce 1998 jsme dokázali zemi vyvést z vleklé transformační krize. Nejpozději v roce 2014 nás čeká ještě těžší úkol, protože vnější ekonomické podmínky budou mnohem tvrdší.

Abychom uspěli, musíme změnit přístup k politice. Politika má dnes v naší zemi tu nejhorší pověst. Je spojována s arogancí, korupcí a střetem zájmů.

Na pečeti arogance se podílela zejména ODS, která dlouhodobě přehlíží dialog s občanskou společností. Vzpomeňte si na radar, na jejich přístup k tzv. reformám, které prosazují válcovací metodou. Vzpomeňte si na jejich odpor k referendu nebo přímé volbě prezidenta!

K obnovení důvěry musíme zvýšit transparentnost financování politických stran, zavést limity na volební výdaje a omezit vliv velkých peněz na politiku. Politika musí přestat připomínat podnikání v oboru voleb a musí se vrátit do veřejného prostoru k debatě a souboji myšlenek.

Sociální demokracie musí přesvědčit o tom, že politika může být nástrojem ke zlepšení poměrů v zemi. Pokud se oprostí od všeho, co ji kompromituje a vzdaluje od každodenních starostí lidí.

Naše země totiž velmi nutně potřebuje pozitivní vizi budoucnosti.

Co tedy nabídneme my jako sociální demokraté?

Chceme Českou republiku jako přitažlivou zemi, s vysokou kvalitou života, bezpečnou a bez korupce, s velkou mírou sociální soudržnosti.

K tomu musíme realizovat reformy. Reformy, které budou spravedlivé a sociálně únosné.

Lidé pochopí potřebu reforem jen tehdy, pokud budou mít jistotu, že ušetřené peníze nebo výnosy z vyšších daní nikdo nerozkrade a že pomohou zlepšit životní vyhlídky jejich dětí.

Chci nyní mluvit o budoucnosti naší země a o tom, co skutečně potřebuje.

Potřebujeme více spravedlnosti a skutečně etické vládnutí.

Náklady reforem se musí spravedlivě rozložit na ty, kdo je mají šanci unést. Vyšším zdaněním se na nákladech musí podílet i ti nejbohatší a velké firmy. Společnost nesmí tolerovat dańové úniky, daňové ráje, netransparentní podnikání.

Odmítáme roli člověka jako spotřebního materiálu, který se po vyčerpání zahodí. Reformy musí mít lidský rozměr. Lidé si zaslouží ochranu své důstojnosti na trhu práce, pomoc při nezaměstnanosti, při založení rodiny a výchově dětí, solidaritu v nemoci a ve stáří.

Jasně zde prohlašuji, že v zájmu posílení spravedlnosti a sociální soudržnosti napravíme chyby Topolánkových a Nečasových reforem.

Zrušíme rovnou daň. Obnovíme sníženou sazbu DPH pro potraviny, léky a knihy. Zrušíme či oslabíme tzv. druhý pilíř, zaváděný v rámci vládní tzv. důchodové reformy.

Chceme sociální stát, který nebude založen na deficitním hospodaření

Sociální stát je třeba průběžně reformovat, ale většina tzv. vládních "reforem" nemá s modernizací státu, natož toho sociálního, nic společného.  

Není pravda, že sociální stát a solidarita jsou něčím, co si moderní společnosti nemohou dovolit. Nemohou si dovolit nevýkonný sociální stát, žijící na dluh, a korupci. Všechny průzkumy -- od kvality života až po konkurenceschopnost -- ukazují, že nejlépe si vedou skandinávské státy, a další evropské země se silným sociálním státem.

Sociální demokracie bude bojovat proti další privatizaci veřejných statků a státu jako takového. Kolonizace veřejného prostoru soukromými zájmy, privatizace zdravotnictví, důchodového systému musí přestat.

Naše země potřebuje také strategii, která povede k obnovení hospodářského růstu.

Nelze jen pasivně čekat, jak se u nás projeví trendy z trhů, na nichž je závislý export.

Platí také, že růst naší ekonomiky nelze financovat dluhem. Naším cílem je dosažení vyrovnaných rozpočtů.

Hospodářská politika ale musí mít dva hlavní cíle. Vedle snižování deficitu také zaměstnanost.

Část našich firem je velmi dobře zapojena do globální ekonomiky. Náš export je ale příliš jednostranně orientován na eurozonu.  To potřebujeme cílenou a agresivní proexportní politikou vlády změnit směrem k Číně, Indii, Brazílii a Rusku.

Ale to pro dostatečnou tvorbu nových pracovních míst nebude stačit.

Je tedy zřejmé, že potřebujeme nové zahraniční investice a investice z domácích privátních zdrojů.

Zahraniční investice nepřitáhneme dalším kolem snižování daní a odvodů, které ještě více zdevastuje veřejné rozpočty. Spoléhat jen na levnou pracovní sílu a daňovou soutěž, jak to dělá česká pravice, nemá žádnou perspektivu.

Česká republika potřebuje jasné strategické cíle, kam bude směřovat v oblasti modernizace ekonomiky. Inspiraci vidíme v řadě evropských zemí a v jejich snaze podporovat nové technologie, ekologizaci života, změny energetiky směrem k obnovitelným zdrojům, ke snížení závislosti na ropě, k omezení produkce skleníkových plynů.

Zatím takové strategické cíle nemáme a to je chyba, která může zbrzdit vznik celých nových odvětví průmyslu i služeb.

Potřebujeme se lépe vybavit pro konkurenční soupeření v globalizovaném světě, investovat do kvalitního vzdělání a dovedností našich dětí, podpory vědy a výzkumu, dobré infrastruktury. Je potřeba k tomu více využít peníze, které k nám budou ještě řadu let proudit z EU.

Velkou a zásadní otázkou je, jak využít potenciál domácího kapitálu uvnitř naší země. V minulosti uspělo množství domácích podnikatelů, kteří vybudovali střední a velké firmy či úspěšné finanční skupiny. Dnes se velmi často soustředí na pokusy privatizovat veřejné služby a veřejný sektor. Je třeba je motivovat k mnohem náročnějším cílům, souvisejícím například s investicemi do nových výzkumných či průmyslových kapacit. Proč je dnes výhodnější zprivatizovat okresní nemocnici, než vybudovat klastr pro vědu a výzkum?

Ekonomický osud naší země je a bude rozhodující měrou spojen s osudem Evropy.

Na pozadí evropské dluhové krize se dnes v naší zemi zviditelňují názory, které začínají odepisovat nejprve euro, a pak celou Evropskou unii.

Pokud současná krize vyústí do snah vytvořit dvourychlostní EU, ČR musí patřit do integračního jádra. Poláci a Slováci to už pochopili a dělají všechno proto, aby se v jádru integrace udrželi. Nečasova vláda nás vede přesně opačným směrem.

Naše místo je v centru Evropy, tam kde se rozhoduje, ne na jejím okraji. Euro krizi přežije. A Evropa je společenství v dobrém i zlém.

Vážené přítelkyně, vážení přátelé,

nežijeme a nebudeme žít v jednoduché době. Program politické strany už nemůže vytvářet jen úzká skupina lidí. Musíme hledat podněty, zpětnou vazbu a spojence. Proto celá debata o novém programu ČSSD symbolizuje naši otevřenost. Návrhy našich reforem jsme proto už před několika měsíci předložili do veřejné diskuse.

Jsem velmi rád, že na naše programové debaty ve všech krajích přišlo více než 3 tisíce lidí, že jsme dostali stovky připomínek. To je dobrý výsledek, ale je to jen začátek.

Dnes, na této konferenci máme šanci zdůraznit, že nejsme pouze důslednými kritiky vládní koalice. Česká strana sociálně demokratická má vlastní vizi spravedlivých a sociálně únosných reforem.

Pasivita a arogance vlády má alternativu.

Změna je možná.

My jsme ta změna.

Bohuslav Sobotka, předseda ČSSD

Více:
Vláda zcela selhala. Máme tu vlastní krizi, zahájil Sobotka konferenci
Pastelky za 8, bublifuk za 9 korun. Na konferenci ČSSD chyběl jen sifon 

##PROFIL 252##

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE