„Díval jsem se tentokrát spíše do zahraničí a dokonce ještě dále, než za pohyblivé hranice Evropské unie. Proto jsem nemohl opomenout volby do Kongresu a části Senátu Spojených států a jejich relativně vzrušenou předvolební kampaň,“ připomíná politolog Zdeněk Zbořil. „Myslím si, že česká audiovizuální a tištěná média jim věnovala pouze selektivní pozornost a obávám se, že to bylo proto, že se čeští komentátoři, a dokonce i vládní činitelé, bojí toho, jak tyto volby dopadnou. ČR by to ani nemuselo ovlivnit, ale současně až příliš velké sebevědomí těch, kteří chtějí naší zemi vládnout, nikoliv ji spravovat, ano,“ dodal. 

Vzhledem k jeho dlouholetým studijním zájmům nemohl opomenout sledovat události v Čínské lidové republice, v zemích Dálného východu a jihovýchodní Asie obecně. „Dovolím si tvrdit, že zpravodajství z těchto oblastí bylo více než skromné. Dokonce i o 20. sjezdu čínské KS se referovalo jen jako o „upevnění mocenského postavení“ Si Ťin-pchinga, ačkoliv ani to nemusí být nejdůležitější. V závěrech a usneseních toho sjezdu se mluví o zvýšení prosperity a blahobytu, o proměně demografického formátu ČLR (zjednodušeně tomu řekněme důraz na růst natality) a konečně o „mírové zahraniční politice“, kterou budou mj. garantovat rychle rostoucí vojenské síly státu,“ popisuje Zbořil. Jen tyto tři stručné body a teze si pak podle něj můžeme dát do souvislosti s diplomatickými frázemi o událostech na Ukrajině a s jedenáctihodinovým pobytem německého kancléře Olafa Scholze v Číně. „O tom se referovalo jako o jakési inspekční cestě mentora z Evropy do Asie a nikdo si nevšiml, že tam nešlo o EU, ale jen o SRN, jejíž ekonomické a finanční kruhy se obávají, jak hezky říká naše paní Pekarová Adamová, že by v blízké budoucnosti mohly ‚jen mlčet a šoupat nohama‘. K tomu snad jen ad marginum, snad nešlo také o přítomnost čínské agendy v přístavu ‚svobodného spolkového města Hamburk‘, kde by mohlo být nějaké volné místo po těch, kteří jej nedávno opustili. Mezi kterými byli i českoslovenští a čeští privatizátoři obchodního loďstva naší země,“ dodává Zbořil.

Zbořil upozorňuje konečně snad jen na třetí zajímavost z domova. „Pan předseda vlády po svém návratu z Ukrajiny, kde dostal cenu knížete Jaroslava Moudrého, syna u nás známého, díky Karlu Havlíčkovi, sv. Vladimíra, oznámil, že ČR musí Ruskou federaci ‚izolovat‘ pomocí sankcí a své hrdé zahraniční politiky. Prezident Zeman podobně tvrdí, že musíme ‚izolovat šílence v Kremlu‘ a stejně mluví i náš přítel z EU, ministr zahraničních věcí Litevské republiky Landsbergis,“ popisuje Zbořil. „S ohledem na to, jak se chová nová vláda Itálie, která už vyslala svého MZV do Moskvy, jak opatrně formuluje svou zahraniční politiku vláda Švédského království, a jak je to již se vzpomenutou aktivitou německé a čínské vlády, zdají se být tato rozhodná prohlášení až příliš sebevědomá. A ještě poslední poznámku – někdy se vyplatí sledovat i zahraničně-politické zpravodajství ČTV a všímat si, jak se mění jeho rozsah, obsah a snaha neztratit glanc,“ dodává.

Babiš jde do boje o Hrad – „Předpokládal jsem, že k takovému rozhodnutí nedojde“

Předseda hnutí ANO a bývalý premiér Andrej Babiš se nakonec po dlouhém napínání veřejnosti přece jen rozhodl kandidovat na prezidenta České republiky. „Předpokládal jsem, že k takovému rozhodnutí nedojde, ale když už k němu došlo, dovolil bych si trochu počkat na zahájení kampaně, která bude trochu jiná než ostatní kandidáti a kandidátky předpokládali,“ uvedl Zbořil. „Jejich sdělení občanům se budou muset přepracovávat a očekávaná podpora ze zahraniční může také doznat změny. I to, že se Andrej Babiš rozhodl kandidovat po rozhovoru s prezidentem Zemanem, může znamenat, že jde o nějakou novou strategii a taktiku, která je pro nás dnes stále ještě trochu nepřehledná,“ dodal.

Jenže, co musí Babiš udělat, aby vyhrál? Jaká úskalí překonat? A podaří se mu v případném druhém kole sjednotit a získat na svou stranu opoziční, respektive protivládní voličský tábor? „Je to zase až příliš mnoho hádání z kávové sedliny a snaha nalézt pevný bod mezi mnoha neznámými. Snad se dá jen předpokládat, že Andreji Babišovi může pomoct velká volební účast, zájem voličů mimo velká zkorumpovaná městská centra, sympatie nebo antipatie státní byrokracie, obavy velkých firem z daňového řádění současné koaliční vlády, kterou slovy jednoho z představitelů těchto kruhů, chápou nikoli jen jako vládu diletantů, ale i jako přírodní katastrofu,“ říká politolog. „Nevím, jak se na prezidentské volby v ČR chystá náš malý český deep-state, ale neměly by se podceňovat ani aktivity mezinárodně politického zákulisí. Jak říkal jeden z privatizátorů devadesátých let, ‚stále je tady toho ještě dost pro všechny‘,“ dodal.

Fronta na zbohatnutí na Ukrajině může být dlouhá

Část naší vlády v minulých dnech navštívila Ukrajinu, kde jednala s ukrajinskou vládou. Podepsali například memorandum o prohloubení ekonomické a politické spolupráce mezi Českem a Ukrajinou. Premiér Fiala pak také od ukrajinského prezidenta převzal  řád 1. třídy za mimořádný přínos rozvoji ukrajinsko-českých vztahů a spolupráce. „Předpokládám, alespoň podle dnes dostupného zpravodajství, že šlo jednak o obchodní záležitosti související se zbrojním průmyslem obou zemí, jednak o poválečnou obnovu válkou zničeného hospodářství Ukrajiny,“ uvedl Zbořil. „Když si budeme myslet, že po válce nebo alespoň jen po uzavření příměří bude Ukrajina existovat ve formátu Henryho Kissingera, pak by to mohla být dokonce i příležitost pro české výrobce a všechny, kteří si myslí, že i na úpadku státu a jeho ekonomiky se dá něco vydělat. Problémem asi ale zůstane, že podobně mohou uvažovat mnozí ‚oligarchové‘ a fronta na zbohatnutí na Ukrajině může být dlouhá, konkurence velká,“ dodal.