Kauza Dozimetr stále pokračuje. Už se možná zdá někomu dost přes čáru, nebo jde v podstatě o běžnou záležitost, když sledujete českou politickou scénu?

Dozimetr je možná jen jakási špička ledovce. Sice jsme se naučili skloňovat název této kauzy, ale ve skutečnosti nám možná uniká. V případě Dozimetru je vlastně zajímavé, že se nějakým způsobem kolem kauzy ochomýtali politici všech možných politických stran. To znamená, že když dochází někde ke sblížení politiky, byznysu a někdy i podsvětí, že to nemá žádné partajní hranice a žádná strana proti tomu není imunní. V případě Starostů a nezávislých podle mě je problém v tom, že se včas nedistancovali ani ne tak od svých pražských komunálních politiků, kteří s Dozimetrem nějakým způsobem souviseli, ale především od své moravské buňky, která pomohla vtáhnout pana Redla a jeho rodinu vlastně do vysokých politických kruhů. Propojení, na které Starostové a nezávislí podle mě ještě budou dlouho doplácet bez ohledu na to, že Petr Gazdík opustil místo ministra školství nebo že Starostové stahují z politiky Stanislava Polčáka.

Ministr vnitra stále bez emocí trvá na variantě šifrovaný telefon, který vlastně měl být mezi hračkami atd. Ovšem rebeluje poslanec Jakub Michálek například z užšího vedení Pirátů. Váš komentář?

Co se týká šifrovaného telefonu, já nevím… Vlastně nemáme žádné informace o tom, že by se pan Rakušan při komunikaci přes ten telefon dopouštěl něčeho nekalého nebo že by přes něj komunikoval s nějakými lidmi na hraně zákona. Mně na kauze telefonu vadí hlavně, že on i další členové vedení Starostů a nezávislých přijali dar v hodnotě nějakých 60 tisíc korun od firmy Pavla Němce, která šifrovací aplikace vlastně provozuje. Vůbec jim nepřišlo divné, že oni jako vrcholní politici dostávají takový zvláštní, hodně zvláštní dárek, za který nemusejí platit. Až dneska, po nevím jak dlouhé době, se Vít Rakušan shání po tom, s kým by vyrovnal tady tento dluh. Myslím si, že u člověka, který se stal ministrem vnitra, je něco nepředstavitelného za prvé, aby přijímal nějaké neevidované dary, navíc aby to byly dary podobného velmi specifického typu, navíc ještě od lidí, jejichž pověst je dost kontroverzní.

Člověk by měl očekávání od reprezentanta politické strany, která vstoupila do politiky jako antikorupční, antiklientelistická, transparentní, jenže najednou vlastně zjišťuje spoustu informací, které naopak svádí k úvahám o klientelismu nebo o maskování skutečnosti a podobně. Jestli by něco mělo lámat Vítu Rakušanovi vaz v politice, tak ani ne to, že používá šifrovaný telefon nebo že je to stejná značka, kterou používali lidé z Dozimetru, ale to, jak bohorovně k telefonu přišel, aniž vůbec zjišťoval další podrobnosti a jakékoli další pozadí.          

Piráti, myslím, dávali podnět k prověření tohoto financování. Ale pojďme dál. Jan Farský je hlavním kandidátem STAN do evropských voleb. Pamatujeme si, jak to bylo s jeho stáží ve Spojených státech amerických. Těžko říct, jestli o tom bude ještě veřejně řeč. O tom, že kandidoval do Poslanecké sněmovny, když věděl, že v době mandátu bude na stáži v Oregonu. V Poslanecké sněmovně byl na chvíli nahrazen a teď vede kandidátku do eurovoleb. Vysvětlit si to jak? Zřejmě dobrými vztahy s ministrem vnitra?

No asi určitě taky. Jan Farský je jedna z klíčových postav, člověk, který politikou žije a v politice se vyzná. Ale mně přijde jeho vůle kandidovat jako odvážná věc. (Úsměv) V tuto chvíli se dává všanc voličům. Skoro bych řekl, že je mi to sympatické. Když politik udělá nějakou chybu, dopustí se něčeho, co se nám nelíbí, je nejpřesnější soud jít do nějakých dalších voleb a počkat si, jestli ho voliči vynesou v zubech, nebo jestli mu znovu dají svoji důvěru. Z tohoto hlediska je to celkem odvážný tah. Myslím si, že pevnému voličskému jádru Starostů a nezávislých anabáze s Amerikou příliš nevadí. Jiná věc je, jestli dokáže Jan Farský právě kvůli té kauze nalákat nějaké další voliče, o které Starostové a nezávislí stojí. Je to určitá sázka, jestli mu bude voličským jádrem odpuštěno. Podle mě, z hlediska Starostů a nezávislých je to trošku z nouze ctnost. Poté, co už nechce nebo nemůže kandidovat Stanislav Polčák nebo o něj Starostové nestojí, vlastně najít vhodného lídra pro evropskou kandidátku by bylo v takové situaci těžké pro jakoukoli stranu. Ani se nedivím, že Starostové sáhli po jednom ze svých výrazných politiků, který v současnosti nemá žádné závazky v domácí politice a je volný. Jen bude zajímavé sledovat, jestli se dokáže prostřednictvím voleb před voliči očistit.