„Fialův vládní gang a Brusel chtějí kontrolovat volby. Scénář je jasný,“ říká Jana Bobošíková

Začněme Ústavním soudem. Předseda Josef Baxa naznačil, že spoléhat se pouze na volby může být nebezpečné. Vy v jeho výroku vidíte hrozbu pro demokracii. Můžete to podrobněji vysvětlit?

Jestli se někomu zdá nebezpečné spoléhat se na voliče, tak by si měl ujasnit, co to znamená demokracie. Volby jsou základem všeho – pokud se zpochybní jejich legitimita nebo se vytvoří prostor pro „zásahy“ jiných institucí, dostáváme se na velmi nebezpečnou cestu. Předseda Ústavního soudu Josef Baxa, bývalý kandidát KSČ a podporovatel Milionu chvilek, dnes ve funkci předsedy soudu, naznačuje, že v extrémních situacích by měl Ústavní soud sehrát aktivnější roli. A kdo rozhodne, co je extrémní situace? Baxa? Fiala? Brusel?

Mluvíte o tom, že Ústavní soud si může přisvojit pravomoci ovlivňovat volby. Jak reálné je podle vás nebezpečí, že budou volební výsledky rušeny nebo přehodnocovány? Vidíte v tom paralelu s tím, co se stalo v Rumunsku?

Podívejme se, co se děje v Evropě. Rumunský Ústavní soud prostě zrušil celé první kolo prezidentských voleb, a to na základě tvrzení o zahraniční manipulaci. Žádné důkazy, jen údajná tvrzení tajných služeb. A co řekla Benátská komise, tedy poradní orgán Rady Evropy složený z nejlepších právníků? Naprosto jasně: Rušit volby bez důkazů je proti demokratickým pravidlům. Když už se objeví nesrovnalosti, má se hledat co nejmenší zásah, třeba opakování voleb v několika okrscích. Ale v Rumunsku? Tam se šmahem škrtlo celé hlasování. Takže si kladu otázku: Když to prošlo v Rumunsku, kde je záruka, že se totéž nestane v České republice?

Anketa

Zaslouží si Miroslava Němcová solidaritu kvůli útokům Dmitrije Medveděva na její osobu?

Ano

97%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 437 lidí

V Rumunsku soud zrušil první kolo prezidentských voleb. Jaký precedent to podle vás vytváří pro ostatní evropské státy, včetně České republiky?

Precedent je jasný: když volby nevyjdou podle představ liberálně progresivistické extrémistické úderky, zrušíme je a jedeme nanovo. A budeme opakovat tak dlouho, dokud nebude správný výsledek. Přesně takhle to kdysi dopadlo s Lisabonskou smlouvou. Hlasování nevyšlo? Tak se zopakuje. A teď vidíme stejný scénář u voleb. Přesně před tím varuje Benátská komise – pokud začneme brát volby jen jako formalitu, může to zničit důvěru v demokracii nejen v Rumunsku, ale v celé Evropě. A o to tady jde!

Slovenský premiér Robert Fico varuje před pokusem o státní převrat, hovoří o zapojení zahraničních aktérů a řízených protestech. Jsou podle vás tyto obavy oprávněné? Někteří jej podezřívají z manipulace nebo paranoie. Vidíte podobné vzorce i jinde v Evropě?

Oprávněné? Sto procent! Vidíme stejný model: protesty, obsazování budov, umělé vytváření atmosféry chaosu a destabilizace. Gruzie, Ukrajina, teď Slovensko – pokaždé stejné schéma. A klíčové je financování. Jak říká náš kolega, chartista a bezpečnostní analytik Jan Schneider, sledujte stopu peněz. A když v tomto případě sledujete stopu peněz, najdete zahraniční vliv. Ať už jde o neziskovky, které „náhodou“ organizují protesty, nebo o média, která ve správnou chvíli nafouknou „spontánní“ demonstrace. A tady je zásadní otázka: Kdo na Slovensku tahá za nitky?

Slovenský ministr zahraničí Juraj Blanár v rozhovoru s vámi pro Aby bylo jasno přímo popsal manuál na destabilizaci vlády. Vy sama jste podobný scénář zažila během tzv. televizní krize v roce 2000. Jaké jsou podle vás hlavní podobnosti mezi tehdejší situací v České televizi a tím, co se nyní děje na Slovensku?

Je to jako přes kopírák. Tehdy šlo o to, zabránit, aby Českou televizi řídil demokraticky zvolený ředitel, který se nelíbil části společnosti, jinak řečeno, nelíbil se havlistům, dnes bychom řekli liberálně progresivistické extrémistické úderce. Novináři obsadili budovu, vytvořili mediální hysterii a doslova zmanipulovali veřejnost. Pamatujete na spacáky, karimatky, „vyhladovělé“ redaktory, kteří spali na podlaze? Jenže realita byla jiná – měli normálně kantýnu, chodili na obědy, ale hlavně – měli mediální sílu. A dnes? Na Slovensku je to stejná metoda: manuály, jak eskalovat protesty, obsazení budov, snaha vytvořit tlak na vládu, aby ustoupila. Tehdy se jednalo o Českou televizi, dnes o celé státy.

Europoslanec Erik Kaliňák se přímo na místě v Gruzii setkal s tamními politiky a potvrdil, že scénář, který sledujeme na Slovensku, se velmi podobá tomu, co se odehrálo v Gruzii. Jak si vysvětlujete, že se podobné destabilizační metody opakují v různých zemích?

Protože fungují. Gruzínská vláda odhalila, že peníze ze zahraničí tečou do organizací, které mají za úkol vyvolat protesty a eskalovat napětí. Pan Kaliňák to viděl na vlastní oči – stejné vzorce, stejné organizace, stejné metody. Gruzie si prosadila zákon o transparentnosti financování neziskovek, a hned bylo jasné, odkud vítr vane. A co na to EU? Hysterická reakce, protože najednou bylo jasné, že veškerá ta „spontánní“ gruzínská občanská aktivita má své zahraniční zcela negruzínské sponzory. A to je přesně to, co bychom měli udělat i my – podívat se, kdo tyto „nezávislé“ iniciativy platí.

V České republice se plánuje zavedení korespondenční volby, což podle vás může vést k manipulacím. Jaké konkrétní příklady z jiných zemí ukazují, že tento systém může být zneužit?

Korespondenční volba je snem každého volebního manipulátora. Stačí se podívat do USA, kde se rozesílaly volební lístky na adresy lidí, kteří už dávno nežili nebo se dávno odstěhovali. V Německu byla odhalena organizovaná manipulace s hlasovacími lístky, a to ani nemluvím o Rakousku, kde kvůli nesrovnalostem museli opakovat prezidentské volby. Všude, kde byla korespondenční volba masově zavedena, se objevily pochybnosti o regulérnosti výsledků. A u nás? Fialův vládní gang nám tvrdí, že v Česku je všechno perfektní a žádné riziko nehrozí. Ale už dnes víme, že v našem volebním systému chybí kontrolní mechanismy. Když k tomu přidáme korespondenční volbu, vytvoříme ideální prostředí pro manipulace. Proto je naprosto nezbytné tento plán zastavit.

Mluvíte o zákonu o činnosti pro cizí moc. Hrozí podle vás, že může být použit jako nástroj k umlčení nepohodlných názorů?

Samozřejmě. Na první pohled to vypadá dobře – ochrana proti cizím vlivům, regulace, transparentnost. Ale víme, jak to dopadne. Zákon bude použit jen proti těm, kteří vadí současné vládě. Na neziskovky placené ze zahraničí, které organizují demonstrace proti Ficovi nebo platí kampaně progresivistických politiků, se nikdo ptát nebude. Zato kdo si dovolí mít jiný názor, může být snadno označen za „agenta cizí moci“. A když se ozvete? Označí vás za ohrožení demokracie.

Vít Rakušan chce zavést pokuty za lži ve volební kampani. Na první pohled se to může zdát jako dobrý záměr, ale vy varujete před tím, kdo určí, co je pravda. Jaké jsou podle vás největší hrozby tohoto zákona?

Kdo rozhodne, co je lež? Vláda Petra Fialy? Vít Rakušan? Ministerstvo pravdy? Tohle není o ochraně voličů před lží, ale o kontrole a manipulaci politické soutěže. Podívejme se na to realisticky. Když vláda tvrdí, že „nezdražujeme potraviny, ale zpomalujeme jejich zlevňování“, je to lež, nebo kreativní práce s jazykem? A když opozice řekne, že vláda přivedla Česko k rekordnímu zadlužení, může být pokutována za „poplašnou zprávu“? A když někdo upozorní, že Fialova vláda dělá přesně to, co diktuje Brusel, bude pokutován za „nepravdivé tvrzení“? Tento zákon je nebezpečný a v rukou lidí, kteří ho chtějí zneužít, je to nástroj pro umlčení opozice.

Často zmiňujete financování neziskových organizací ze zahraničí. Máme podle vás v Česku dostatek informací o tom, kdo a jakým způsobem tyto organizace podporuje?

Nemáme, a právě to je zásadní problém. Každý rok proudí do České republiky miliardy korun do různých „nezávislých“ organizací, které ovlivňují veřejné mínění, média i politiku. Ale odkud ty peníze přicházejí? A komu tyto organizace skutečně slouží? Podívejme se na organizaci Člověk v tísni. Minulý týden její pracovník Jan Mrkvička ve veřejnoprávním Českém rozhlase bezelstně přiznal, že organizace pracuje pro americkou vládu. Doslova řekl, že americká vláda vyhodnotila Člověka v tísni jako „nejlepší organizaci, která za nejvýhodnější podmínky dokáže udělat to, co oni chtějí“. A že nejde o klasické grantové financování, ale o servisní kontrakt – tedy zakázku na službu, která je placena z amerických veřejných peněz. Takže tady to máme černé na bílém: Člověk v tísni vykonává úkoly pro americkou vládu. A teď si položme zásadní otázku: Když je něco placeno z peněz amerických daňových poplatníků, komu to slouží? České veřejnosti? Nebo těm, kdo to financují? Odpověď je jasná.

A tohle je jen špička ledovce. Jak jsem říkala ve streamu, máme seznam lidí a organizací, kteří u nás pracují za americké peníze, pro americkou vládu. Až se tím seznamem prokoušeme – což je o to těžší, že většina podkladů už zmizela – tak se budete divit, co všechno bylo financováno z peněz amerických daňových poplatníků. A rozhodně to nebylo v zájmu českých občanů. Proto je absolutně nutné, aby existovala plná transparentnost v tom, kdo a z jakých peněz tyto organizace platí, jaké mají skutečné úkoly a komu se ve finále zodpovídají.

Mluvila jste o tom, že Evropská unie a její instituce ovlivňují demokratické procesy v členských státech. Jak vidíte budoucnost české suverenity v tomto kontextu?

Jestli něco ohrožuje naši suverenitu, tak je to právě neustálé vměšování Bruselu do našich vnitřních záležitostí. Evropská unie si už dávno nehraje na společenství rovných států – dnes je to centralizovaný projekt, kde pár úředníků rozhoduje, co je „správné“ a co ne. Podívejme se na Polsko a Maďarsko – Brusel jim zastavoval peníze, protože si dovolily mít vlastní politiku. Podívejme se na Slovensko – kdo podporuje protesty proti Ficově vládě? A teď si vezměme Českou republiku – co když se po příštích volbách dostane k moci vláda, která nebude Bruselu po chuti? Co se stane? Bude Česká republika vydírána, trestána, oslabována? Česká suverenita je v ohrožení. A pokud se nebudeme bránit, skončíme jako provincie Evropské unie.

Uvažujete o vstupu do politiky. Pokud se tedy rozhodnete kandidovat, co bude vaší hlavní prioritou?

Obrana svobody slova, ochrana národní suverenity a skutečná demokracie. Česká republika musí zůstat demokratickým státem, kde rozhodují občané, ne úředníci v Bruselu nebo aktivistické neziskovky. Chci, aby lidé měli právo říkat, co si myslí, aniž by se báli cenzury. Chci, aby naše země nebyla ovládána nařízením z Evropské komise. A chci, aby volby skutečně znamenaly volby – aby výsledek určovali lidé, ne soudci nebo zahraniční peníze.

Na závěr – co byste vzkázala lidem, kteří cítí obavy z vývoje v České republice i v Evropě? Co mohou sami udělat?

Především – nenechte se umlčet. Právě na tom to všechno stojí: umlčet, zastrašit, rozdělit. Nenechte si vnutit, že jste sami, že nemáte sílu něco změnit. To je lež. V roce 2000 mi senátorky říkaly, že si v médiích už ani neškrtnu. A dnes máme Aby bylo jasno – médium, které sledují stovky tisíc lidí. Pravda si vždycky cestu najde. Jde o budoucnost této země. A je jen na nás, jestli si ji necháme vzít, nebo jestli budeme bojovat.