Čím byl pro vás Karel Gott, pane Holíku?

Byl to především popový idol mých mladých let a byl to zároveň obrovský profesionál, ale opravdu neuvěřitelný profík, který tady dokázal rozdávat lidem radost téměř až do svého skonu – a to je nějakých 60 let! To je skutečně obdivuhodné.

Máte s ním nějakou osobní zkušenost nebo vzpomínku na něj?

Tak těch vzpomínek je několik, vždycky jsem se přesvědčil o tom, že to je doopravdy rovný, férový a slušný člověk, řekl bych přímo gentleman. Ať už jsme se potkali v Moskvě, nebo třeba v Praze v Semaforu, rád na to vzpomínám a vždycky budu.

Karel Gott byl obrovská star, autorita a ikona, ale také určitá národní jistota, takové to rodinné stříbro. A mnohé od jeho smrti provází pocit jakési nejistoty a deziluze, protože Karel Gott tu přece měl být s námi věčně. Cítíte to podobně?

Určitě, ano. Já vám naprosto rozumím, pro některé lidi, pro mnoho lidí je to totiž nenahraditelná ztráta, protože on rozdával radost všem. A upřímně řečeno, je úplně jedno, v jakém to bylo režimu, přece ta radost zkrátka buď je, nebo není. A Karel Gott dokázal ty lidi tou radostí spojovat. Byl prostě jedinečný.