Kritici veřejnoprávních médií si zpravidla berou na paškál Českou televizi. V končícím roce se ale událo i ledacos, čímž se nemůže zas moc chlubit Český rozhlas. V polovině roku z hlediska postupu jeho vedení nemile překvapilo, že pozastavilo spolupráci se slovenským rozhlasem. Čím tenhle jednostranný krok vám, radním, zdůvodnilo a nešlo svým způsobem o snahu zavděčit se Fialově vládě, která se slovenskou protistranou už dříve pozastavila společná jednání?

Trochu to tak cítím. Všimněte si, jak se všeobecně povinná rusofobie rozšiřuje i na další země. Teď je v nenávistném kurzu Slovensko, o Maďarsku nemluvě. Přitom se tyto státy jen snaží dělat vlastní suverénní politiku, což, bohužel, neplatí o České republice. Co je na tom, proboha, špatného? Český rozhlas přerušení spolupráce vysvětlil tím, že „vynucený zánik RTVS a vznik STVR je účelové opatření a první krok vedoucí k zestátnění veřejnoprávního vysílatele. Budeme nyní pozorně sledovat, jakým způsobem bude nové vedení STVR jednat a zda bude vysílání STVR splňovat nároky kladené na médium veřejné služby, především v oblasti svobody projevu, nezávislosti a vyváženosti“.

Pozoruhodná je především poslední věta, protože nejen dle mého názoru má Český rozhlas třeba s vyvážeností docela problém.

Jak sám Český rozhlas informuje o dění na Slovensku?

Rada Českého rozhlasu si u jeho vedení na můj popud vyžádala informace, jaké respondenty si na téma slovenského politického dění zvala do hlavních publicistických pořadů. A to po dobu jednoho roku od slovenských voleb 30. září 2023. Bohužel, potvrdilo se moje podezření, že ve vysílání se objevují hosté jednoho názorového ražení, tedy až fanatičtí odpůrci nynější vlády, premiéra Roberta Fica osobně především. Nechybí mezi nimi ani zástupci pečlivě vybraných slovenských médií, která již dlouho s Ficem vedou otevřenou válku. Naopak, když se například jejich oblíbenec Andrej Kiska nedávno stal jako bývalý prezident pravomocným zločincem, nikdo to neokomentoval. Jako kdyby u našich východních sousedů nechyběli novináři a analytici vidící situaci zcela jinak. Je to buď pohodlnost, nebo záměr, stavím se k tomu druhému.

Na jednom z letošních zasedání Rady zazněla informace generálního ředitele René Zavorala, že Český rozhlas je součástí pracovních skupin ohledně svobody médií v rámci EU s patronkou Věrou Jourovou. Přitom právě bývalá česká eurokomisařka byla vším, jen ne zárukou svobody médií, a třeba její tažení za kontrolu či cenzuru sociální sítě X vedla jejího majitele Elona Muska k tomu, aby letos v říjnu prohlásil: „Věra Jourová je ztělesněním banálního byrokratického zla“. Je vysílání rozhlasu do té míry svobodné, jak by se z informace René Zavorala dalo vyvozovat, aby dávalo prostor širokému spektru názorů, a ne jen jednomu?

Není. Kdo sleduje moje počínání v rozhlasové radě, ví, že jsem dlouhodobým kritikem jisté názorové uniformity, a to platí především pro stanici Český rozhlas Plus. Ta je až na velmi drobné výjimky zcela ideologicky zapouzdřena, „nevhodný“ názor nesmí projít. Nicméně ostatní členové rady to tak necítí a řeší jiné věci. Každý má na to právo. Na posledním veřejném zasedání Rady Českého rozhlasu jeho generální ředitel René Zavoral přislíbil, že v roce 2025 se mimo jiné i spektrum názorů ve vysílání rozšíří. Varoval jsem jako několikrát v minulosti, že názorovou platformu nerozšíříme dalšími jmény nositelů stejných či podobných pohledů na věc. Ale těmi komentátory, analytiky a politology, co v lehce dohledatelném éteru hlásají myšlenky odlišné od těch, kteří ve vysílání dominují. Panu řediteli v tomto držím všechny palce.