Co považujete za největší téma evropských voleb, kterých se za Svobodné aktivně účastníte?

Ze všech důležitých témat, o kterých se hovoří, jako je migrace, euro nebo právo veta, nejde vypíchnout pouze jedno jediné. Všechno to zastřešuje velké téma, a to je suverenita členských států. Evropské volby budou o tom, zda se příštímu složení Evropského parlamentu definitivně podaří dotáhnout myšlenku, kterou si v Bruselu dlouhodobě přejí, což je de facto skutečnost, aby státy nebyly závislé na svých národních vládách, ale naopak byly stále více závislé na Evropské unii. V monetární politice to vidíme v euru a ve fiskální politice zase v nadřazenosti evropského práva. Národní suverenita bude zastřešující téma evropských voleb, a tedy rozhodování, jestli vlády členských států EU budou mít poslední slovo v tom, co se v jejich zemích děje, anebo Evropský parlament ve spolupráci bohužel s národními vládami přesune poslední kompetence do rukou Bruselu.

Green Deal je obří téma dlouhodobě. Dle některých ekonomických expertů nedává smysl hlavně proto, že zlikviduje ekonomické základy Evropy. Přesto do něho máme jít a dle mnoha politiků vládních stran je to zásadní pro budoucnost planety. Jak to je podle vás?

Nemůžeme zavírat oči před tím, že Green Deal má neuvěřitelně negativní dopady na kvalitu našeho života a ekonomiky. Z druhé strany určitě nepopírám, že problémy s ochranou životního prostředí tu jsou. Pocházím z Ostravy, takže dobře vím, o čem mluvím. Jenže v tom je právě ten „vtip“. Byť je kupříkladu v naší zemi velký problém úbytek podzemních vod a sucho, stejně se řeší jen emise CO₂ a další problémy, které nejsme schopni ani změřit, ani odhalit. Green Deal není příležitostí ke zlepšení životního prostředí, ani to není příležitost jak zahýbat světovými emisemi, protože čísla jsou jasná. Evropa má 21 procent, někde se uvádí 19 procent, všech světových emisí, z čehož je patrné, že i kdybychom přestali ze dne na den produkovat jakékoliv emise, nejsme tím schopni světový trend jakkoliv ovlivnit.

Máme však plno příležitostí, které pro ochranu životního prostředí můžeme dělat. Můžeme třeba přestat házet klacky pod nohy zemědělcům v regionech, kteří se o přírodu starají. Dokonce bych řekl, že právě tito lidé o přírodu pečují nejvíce ze všech, protože s ní žijí a záleží jim na ní. Začněme spíš řešit problémy, na které nepotřebujeme vynakládat miliardy euro. Evropská unie však vymyslela plán, který bude stát ne miliardy, ale biliony euro! Nejenže se tisknou peníze, ale opět to zasahuje do svobody každého člověka. Ano, někdy musíme do těchto svobod krátkodobě zasáhnout, pokud jde o velkou věc a viděli jsme to v situaci, kdy jde o lidské životy. Zásahy do občanských svobod ve jménu životního prostředí a témat, které není Evropa schopna změnit a kvůli tomu třeba lidi připravit o auta, diktovat lidem, jakým způsobem můžou bydlet a mnoho dalšího, považuji za mimořádně chybné, krátkozraké a nebezpečné.

Nemluvě o tom, že na zelený unijní plán si Brusel vypůjčí takové peníze, že je nesplatí ani moje děti. V tomto ohledu mě těší, že kritické hlasy vůči tomu všemu nezní pouze z České republiky, ale postupně z mnoha jiných členských států. Green Deal vidím jako příležitost ukázat občanům, o co EU v příštích letech jde. Vnímám to i jako důvod, proč se do Evropského parlamentu má šanci dostat spousta euroskeptiků napříč Evropou.

Lze to tedy popsat tak, že současné evropské elity místo zájmu voličů už dnes hájí zájmy planety, klimatu či něco takového? Jinými slovy, že člověk není na prvním místě?

Ano. Jsou politiky, kdy zájmy člověka jdou stranou, a proto se dnes chováme stále humánněji ke zvířatům, proto chováme úctu k mnoha věcem, ale jak můžeme věřit, že nejvyšším činitelům a úředníkům v EU jde o ochranu životního prostředí? Kdyby tomu tak bylo, nelétali by soukromými tryskovými letadly na klimatické konference do Dubaje, kde jedním letem spálí tolik emisí, co běžný smrtelník nezvládne spálit za celý život. Na jednu stranu mají tito lidé připravenou komunikační strategii, jak nám hrát na city, aby nám záleželo na planetě a přesvědčovat nás o tom, že jsme ve větší krizi, než možná jsme. Podíváme-li se ale na činy těchto lídrů, jsou to lidé žijící tak neekologickým způsobem života, že to není ani srovnatelné s nejhoršími zeměmi v EU. Mohu připomenout, jak Ursula von der Leyenová během návštěvy Slovenska přeletěla svým letadlem mezi Bratislavou a Vídní, což je asi 80 kilometrů a spálila při tom víc emisí než běžný člověk ve svém autě za rok. Nevěřím těmto lidem, že jim jde o ochranu klimatu. Nejde jim o zájmy přírody, jde o ekonomické zájmy a bohužel ještě nevíme koho. Zatím to vypadá na Čínu.

Myslíte, že někteří lídři v EU pracují ve prospěch Číny nebo někoho jiného?

Víte, já mám obrovský strach, že máme v EU nějakou velkou krakatici plnou lidí, kteří to s Evropou nemyslí vážně. Co mě k tomu vede? V aktuálním volebním období bylo zahájeno trestní stíhaní bývalé řecké místopředsedkyně Evropského parlamentu, která měla být údajně napojená na arabské velmoci pokud jde o obchod s plynem a podle toho hlasovat v návrzích, které se obchodování s plynem týkaly. V posledních týdnech se objevila informace, že lotyšská europoslankyně byla dlouholetou spolupracovnicí ruské tajné rozvědky. Mám proto velkou obavu, že to nebyly výjimky, ale že Evropský parlament může být navázán na některé finanční toky ze zahraničí. Právě těmto zemím, jako je Čína, bude v budoucnu vyhovovat, že Evropa ztratí svou ekonomickou a průmyslovou soběstačnost a ještě ke všemu se zadluží ve jménu nějakého byznysu. Samozřejmě bych si přál, aby to nebyla pravda, ale skutečně se obávám, že někteří evropští politici podlehli zahraničním finančním tokům a jejich loajalita nepatří Evropě, nýbrž některé z mimoevropských mocností, které emise tolik neřeší.

Hovoří se také o tématech jako ohrožení svobody projevu pro množství chystaných regulací, nápady k omezování konzumace masa a řada dalších věcí, které čelí silné kritice části společnosti. Nakolik to vnímáte jako hrozbu?

Cesta k cenzuře je vždycky dlážděná ochranou svobody slova a v tomhle případě to není jinak. Jde o politickou hru, kdy se ti, kteří o tom mají moc rozhodovat, zaměřují na to, aby své voliče co nejdéle drželi ve stávající bublině. V posledních letech Evropu potkalo několik krizí počínaje covidem, pokračujícím konfliktem na Ukrajině, ekonomickou krizí a čím dál více prosakují na povrch skvrny reality. Ukazuje se, že migrační politika EU selhala, což se odráží na bezpečnosti. Selhalo jakékoli společné řešení energetické krize. Vidíme, že evropská řešení v posledních deseti letech na plné čáře prohrávají a lidé si toho začínají všímat. Vidí to na svých účtech, vidí to na kvalitě života a hlavně to vidí na ohromné negativní náladě ve společnosti, která je podtržena strachem z toho, co bude. Lidé nedůvěřují tomu, že je Evropa schopna řešit problémy, se kterými se potýká a začínají sílit hlasy o tom, aby se co nejvíce rozhodování konalo v jednotlivých členských státech a nikoliv v Bruselu. Politici to nechtějí dopustit a snaží se lidi udržet v informační bublině, což je možné jedině tak, že se pokusí co nejvíce blokovat přísun informací. Lze to dělat kontrolou internetu, anebo v rámci vymyšlené bezpečnostní politiky sledovat, co si lidé píší a co je vůbec nejhorší, že začnou dávat peníze médiím, která budou psát a říkat to, co se po nich bude chtít.

EU nemůže lidem říct, že to dělají z důvodu vlastního udržení u moci a schovávají to za boj s dezinformacemi. Podstatné je si uvědomit, že omezování svobody projevu si mnohem dříve uvědomí autoři než čtenáři, u kterého to přichází postupně. Nemyslím si ale, že tohle může dlouho fungovat.