Inu, jsme opět ve válce mezi městem a vesnicí? Generál Pavel tvrdí, že ne. Šíří se prosby liberálů, aby Babišovým voličům nebylo nadáváno. Daří se to?

Vzhledem k tomu, jak pěkně se na sociálních sítích rozšířilo heslo Jana Tuny, že Praha a láska musí zvítězit na vsí a nenávistí, nebo jak se rozšířil příspěvek Pavla Řeporyjce Novotného, že si to po volbách půjde s venkovem vyřídit, tak bych řekl, že se to moc nepovedlo.

Na druhou stranu, my vesničani už jsme zvyklí. Vždycky před volbou prezidenta přijdou s tím, jak jsme hloupí a omezení... a pak se diví, že nás to vyburcuje jít k volbám a rozhodneme je navzdory jednotné frontě velkých médií, neziskovek a pravdolásky. Vzhledem k tomu, že to zažíváme potřetí, tak se asi pokusím zformulovat nějaký obecně platnější zákon.

Už vícekrát jsem upozorňoval na obecný jev, kdy si kandidáti pravdy, lásky a nejdemokratičtějších evropských hodnot jezdí dělat kampaň a nikdo je neobtěžuje, nikdo je neruší, nikdo před nimi nezavírá ani brány, ani jim neklade překážky. Ale když vyjel Miloš Zeman, nebo teď Andrej Babiš, tak je vrcholnou demokratickou hodnotou na ně pískat, zavírat jim brány, rušit je, brát jim aparaturu, řvát na ně s dítětem na krku a posílat proti nim nemocného syna...

Před volbami se toto chování vždycky ještě řádně vyhrotí, a to pak přivede do volebních místností i ty, kteří v žádnou změnu nevěří, ale prostě je štve ten dvojí metr. Za čtrnáct dní je k tomu znovu nakročeno.