Připojil jste svůj podpis k petici, která důkladně popisuje dění na AVU, v Národní galerii a v souvislosti s letitou Cenou Jindřicha Chalupeckého. Kde je podle vás největší problém? 

Na úvod bych chtěl připomenout, že jedním ze zdrojů, na jejichž základě byla petice napsána, byly mé dva dopisy rektorce AVU. Základ problému není jen na vysokých školách uměleckých, ale obecně ve vysokém školství, které ztrácí svoji elitnost a stává se v technických oborech profesními kurzy a v humanistických nestrukturovaným diskusním plénem. Mizí hierarchie učitel-žák, poněvadž učitelovy výtky jsou vnímány jako dehonestace. Umělecké školy, které jsou postaveny na zmatku moderního umění, jež nenalézá svou definici, se často stávají jen fóry pro nejrůznější aktivisty a progresivisty, jejichž postoje nejsou založeny na znalosti věci, ale na drzosti pokládat své pocity za téměř zákonodárné principy. (Špatně se to v krátkosti vysvětluje.)

V textu petice se uvádí, že „současná AVU rezignuje na vzdělávací poslání vysokoškolské instituce v zájmu nových krátkodechých ideologií a aktivistických tendencí poplatných době“. Lze říci, o jakých ideologiích a tendencích je řeč? A co vám na tom nejvíce vadí?

Na toto téma jsem už narazil v odpovědi na první otázku. Jelikož umění je v situaci, kdy hledá svoji polohu, je nutné, aby školy nabízely širokou škálu zaměření. Úkolem školy je nejen předávat informace, ale spolupůsobit na vytváření morálního profilu, který má alespoň parciálně vycházet z hluboké vzdělanosti. Dnešní školy (a v tom je AVU opravdu současná) nemají strukturovanou výuku, jsou plné bezduchých experimentů, které experimenty nejsou, poněvadž už 100 let víme, že v umění můžeme použít v podstatě všechno, ale ne všude, vždy a všemi. Poukazuji na text o vzdělávání Friedricha Nietzscheho, který tvrdí, že zásadním principem studia je namáhavost, odříkání a nesnadnost získávání informací, což dnes neplatí ani trochu. 

• Kompletní text petice ZDE

Můžeme obecně definovat, jaký typ absolventů produkují instituce jako AVU? Jsou tamní studenti připravováni na uplatnění v praxi a životě, anebo tam převažují jiné tendence?

To je těžká otázka. Tyto instituce neprodukují vyhraněný typ absolventa. Neumím popsat, jací lidé vycházejí z AVU. Současná akademie funguje spíše jako střecha, pod kterou se mohou schovat nadaní i nenadaní, pilní i lenoši. Předstírání svobody názorů jako studijní program nestačí. Absence osobností v pedagogickém sboru působících jako stimulátory je zničující. Zmatek a nepořádek, které vládnou na současné AVU, přispívají k celkové plebejizaci. 

Pokud by současný trend pokračoval, lze říci, co se stane z uměleckého vzdělávání v ČR?

V současné situaci bych viděl jako nejrozumnější zrušit takové školy alespoň jako státní instituce. Když by začala vznikat samovolně nějaká učební střediska, možná by se chovala racionálněji.