Pane docente, jak hodnotíte dosavadní kroky vlády v nouzovém stavu?

Nevěřím těm, kteří názorně ilustrují známý příměr – po bitvě je každý frajtr chytřejší než generál. Podle mě spíše platí, že vše se poznává ve srovnáních. Pokud se týká včasnosti a koncepčnosti opatření, tak jsme doložitelně reagovali o řád lépe, zdůrazňuji o řád lépe, než všechny evropské země G7 (Itálie, Francie, Británie, Německo). Tedy ten kdysi „bájný Západ“, který nám byl dáván za vzor. Naše vláda se maximálně snaží spolupracovat s odborníky, zatímco Leyenová se za selhání vedení EU vymlouvala tím, že ona a další ve vedení EU nejsou odborníci. Chápu, že v této situaci to naše „demoopozice“ nemá jednoduché. Ale je to její vlastní rozhodnutí, že se rozhodla ztrapňovat se.

A konkrétně ekonomická opatření? Vyplácení ošetřovného, poskytování půjček, prominutí záloh na placení daně z přijmu, kompenzace mzdových výdajů. Je to dostatečné? Co v opatřeních zatím postrádáte?

Osobně v nich nic nepostrádám. Jsou poměrně velkorysá, ale poptávku bude nutné táhnout, takže jsou asi adekvátní. Nejvíce mě trápí, jak účinně pomoci lidem, kteří v důsledku profese, kterou měli, utrpěli velké ztráty a docházejí jim prostředky k běžnému přežití. Problém je v tom, že zde paušální opatření jsou neúčinná a jakákoli individualizace je zneužitelná podobně, jako k tomu dochází v oblasti přídavků na bydlení. Zde vládě nezávidím. V některých případech by mohla pomoci příbuzenská či sousedská solidarita.

Někteří říkají, že si nemáme dělat hlavu s dluhy, že jsme ve válečném stavu. Ozývá se, že máme zapomenout slovo deficit. Můžeme?