Minule jsme spolu mluvili o diskusích, zda ve sčítání lidu umožnit uvést jiné pohlaví než muž či žena. Dnes se Evropská unie pře s Maďarskem, které podle zákona zakázalo informace o homosexualitě a operacích pohlaví v médiích, ve školách a mladistvým do 18 let. Co si o sporu myslíte?

O sporu toho bylo řečeno tolik, že si stěží lze myslet něco originálního, proto jen stručně. Maďarsko má ve svém – společensky konzervativním, umírněně nacionalistickém a hlavně antibruselském – postoji samozřejmě pravdu, leč spor o jednom konkrétním zákonu je typicky náhradním sporem. Bruselská mašinerie zaměřená na postupnou likvidaci evropských národních tradic, jedinečnosti evropských zemí, evropské ekonomiky a v konečném důsledku i evropské populace si samozřejmě hledala klacek, s nímž by mohla maďarské psisko přetáhnout přes čumák. Našla ho v Orbánově – v uvozovkách – teplém zákoně. Kdyby toho zákona nebylo, našla by si něco jiného. Je to typicky náhradní spor, i když konkrétně v otázkách změn pohlaví není sporem podružným.

Ono je to totiž tak: lidská sexualita je k neuvěření pestrá, existují samozřejmě jen dvě pohlaví, ale nespočet možných preferencí, choutek, libůstek a orientací. LGBT+ propagandisté sice ruší ona dvě pohlaví, ale na všechno ostatní vymýšlejí škatulky, které nejsou osvobozující, ale ještě víc svazující než přístup: pohlaví jsou dvě, občas někdo je více či méně teplý, a všechny ostatní varianty jsou věcí soukromé volby dospělých lidí, do níž nějakým aktivistům vůbec nic není.

Bruselskou woke variantu by šlo charakterizovat jako: pohlaví je buď nespočet, nebo žádné, ale konkrétní provedení není soukromou věcí dospělých lidí, ale úřadů, neziskovek, poradců, vztahových koučů, psychologů, právníků a moralistů. To druhé samozřejmě slibuje větší kšefty – a teď nemyslím kšefty okolo sexuálních aktivit, prostor, pomůcek a podobně, ale kšefty pro třetí stranu, strkající lidem do soukromí své zvědavé nosy. Hlavně to však umožňuje potenciálně nekonečnou kontrolu toho nejintimnějšího, co mezi lidmi může existovat.

Pokud si vzpomínám, posledně jsme hovořili o nebezpečí takzvané přešívací propagandy pro velmi mladé lidi, kteří se ještě nemohou kvalifikovaně rozhodovat, nemají autentické vztahové a sexuální zkušenosti, procházejí hormonálně a citově složitým obdobím a mohou být snadnou kořistí novodobých Mengeleů. Skutečná transsexualita – člověk v těle nesprávného pohlaví – se týká setin procenta celé populace. Z úpadkových západních zemí ale víme, že pod vlivem přešívací propagandy projevují zájem jednotky procent teenagerů, což je několikařádový nárůst, a pokud je tomu zájmu vyhověno, jsou ti mladí lidé – chemicky a později chirurgicky – zbaveni možnosti založit přirozenou cestou rodinu, jsou fakticky zmrzačeni. A to mnohdy dřív, než začali s někým chodit či intimně žít. Navíc zde nejspíš nejde o nějaké v uvozovkách nepodařené mladé lidi, ale o velice zajímavý vzorek populace – fyzicky zdatnější slečny a jemnější, citově založené chlapce. Když tyto typy systematicky zmrzačíme, budou jednou ve společnosti chybět. Ze všech těch hledisek je Orbánův teplý zákon naprosto v pořádku.

Je třeba děti do 18 let seznamovat s homosexualitou či LGBT problematikou? A naopak: je nutné tyto informace zakazovat, jako v Maďarsku?

Tak přiznejme si, že lidé okolo osmnáctého roku už nejsou žádné děti, a pokud je potkala nějaká sexuální zvláštnost, už o ní zcela jistě alespoň tuší. A pokud tuší, informace si hledají. V roce 2021 opravdu nejsou odkázáni na šuškandu starších svůdců, seznamky v ušmudlaných inzertních časopisech a ohmatané antikvární knihy. A už vůbec ne na paní učitelku. Je tady internet, jsou tady nekonečné možnosti diskusních, podpůrných a sobě pomocných skupin. Všude tam se nejspíš i bez pomoci školy dozvědí, jak to, nadneseně řečeno, v úchylnějším světě chodí, a najdou si v něm svoje místo. A všude tam se pravděpodobně dozví, že hormonální či chirurgické zákroky jsou až poslední možnost, která počká do zralejšího věku.