Sice má první otázka měla mířit na vyjednávání o vládě Andreje Babiše, kde jde o druhý pokus, ale začnu trochu odjinud – co říkáte na trampoty Tomia Okamury? Některým politikům se vůbec nelíbí, jak Okamura hovoří veřejně a tak chtějí vyvolat hlasování o jeho odvolání z funkce místopředsedy Sněmovny. Co si o tom myslíte?

Tomio Okamura zastává směr, který je mi v zásadě jako celek velmi vzdálený. Přílišné zdůrazňování nacionalistických zvláštností ve společnosti je totiž něco, co podle mne není v pořádku a jsem přesvědčen o tom, že kdo jenom trošku může, tak by měl každý jiný rozdíl, který vzniká geneticky a historicky, zjemňovat a uhlazovat. A to Tomio Okamura nedělá. On si sice na nic nehraje a je prostě jen tím, co říká. Z mého hlediska je sice na druhém křídle politického tábora než já, a přitom i já jsem příznivcem přímé demokracie. Tu budu podporovat vždy.

Jenže musíme vzít v úvahu, že ty útoky, které na Okamuru jdou v souvislosti s přímou demokracií, jsou věci, které se nehodí mnoha představitelům politických stran do krámu a proto jsou součástí politikaření a politického boje. Jenže já si myslím, že když má někdo právo na to se rozhodnout o vstupu do EU, tak by měl mít určitě také právo rozhodovat i o výstupu z EU. Já ale patřím mezi ty, kteří hovoří raději o změně EU, nežli o nějakém vystupování z Unie...

Prvek obecného referenda se ale Okamurovi podařilo ukotvit do politické scény poměrně dobře, ne? Politické strany totiž o této možnosti v Poslanecké sněmovně momentálně jednají a dohadují se o tom, zda by se měla otázka referenda rozdělit na běžné otázky a na ústavní otázky. A to proto, aby nebylo tak snadné vypsat referendum na členství Česka v EU či NATO...

Debata o referendu jako taková je naprosto přirozenou věcí a podle mne ji Babiš otevřel proto, protože nemá mnoho témat, které by mohl společně s jinými stranami probírat...

Uplynuly téměř čtyři měsíce od sněmovních voleb a naše země stále nemá vládu s důvěrou. Je to něco, co by nás mělo zneklidňovat? Vynoří se po sjezdu ČSSD možná spolupráce se socialisty? Anebo se za zády Babiše domluví spolu jiné strany, přestože prezident Zeman pověřil Babiše opětovně jednáním o sestavení kabinetu nového?

Jiná vláda, než ta, která bude společně s ANO, podle mne není možná. Když Andrej Babiš říkal, že by chtěl vládu domluvit s ODS, tak myslím, že v tomto nelhal. Babiš je korporativista. Když jsem se podíval do té jeho knížečky, kde píše o tom, že jeho ideálem je Baťa a zatímco Baťa měl Zlín, tak on chce být Baťou pro celou Českou republiku. Chce mít jednu velkou fabriku, jeden velký obchod, chce se starat o své zaměstnance... takže na vše se dívá pragmaticky nejen jako politik, ale hlavně jako podnikatel. Pro něj by tak byl průnik s ODS přirozenější. Jenže jako Baťa chce být i sociální a skutečně chce, aby se lidi měli dobře, aby měli hodně peněz a aby u něj „nakupovali“. Proto, když chtěl vládu „upéct“ s ODS, tak já bych mu to i věřil. Ale ODS řekla, že nechce a ty ostatní také řekli dopředu jednoznačného ne, takže jemu v tuto chvíli skutečně nezbývá nic jiného, než být na ploše „sociálního zabezpečení českého národa“. A v tomto ohledu se jeví nejlepší ČSSD, KSČM, a pak Okamura s otazníkem. Jenže Babiš potřebuje držet zájmy České republiky v rámci EU a tak ví, že Okamurova strana by znamenala stigma, které mu bude bránit, aby uspěl v rozhovorech s představiteli EU. Takže z mého pohledu je Evropa připravena na to spolknout levicovou vládu i s podporou komunistické strany, ale Okamurovu SPD ne. Právě proto jsem přesvědčen o tom, že Babiš v tuhle chvíli bude usilovat o vytvoření vlády s ČSSD, tiše podporovanou KSČM.

Jenže proti tomu, aby kabinet podporovala KSČM, se značná část společnosti bouří. Tématu jsou dokonce věnované i celé pořady...

Ty kostky jsou ale nastavené tak, že jsou jen dvě možnosti: buď budou nové parlamentní volby, anebo vznikne vláda, o níž jsem hovořil.

Myslíte si tedy, že lidi už komunistům odpustili kotrmelce a zločiny, které prováděli před rokem 1989? Je společnost tedy už někde jinde?

Podle mne se společnost mění, ale je jasné, že existují traumata z období před rokem 1989, která ještě ze společnosti neodešla. Dokonce mnohdy i negativní postoj vůči komunistům chápu, ale na druhou stranu zase média některé věci z tohoto období připomínají silněji, než by měla. Vybírají si z minulosti jenom části. Chápu, že to je něco, co společnost láme, i já sám mám s komunistickou minulostí problémy, ale na druhou stranu nezapomeňme, že je to už skoro třicet let! To období je téměř tak dlouhé, jako režim od roku 1948 do roku 1989! Dokonce mi to připomíná situaci, když v osmdesátých letech Komunistická strana Československa stále dokola omílala zločiny kapitalismu ve dvacátých a třicátých letech a přitom měla dost času na to, aby některé věci změnila k lepšímu. Podle mne už nazrál čas se s problémem KSČ a potažmo KSČM nějak popasovat. KSČM by měla být nejen formálně, ale už fakticky uznávanou složkou polistopadového života České republiky. Ostatně tak je to běžné v celé Evropě.

Andrej Babiš má ale nový problém. A tím je rozhodnutí slovenského soudu, který zamítl jeho žalobu na to, že je neoprávněně veden v archivních svazcích někdejší československé tajné policie StB jako agent. Téměř všude čteme titulky, že Babiš je definitivně potvrzen jako komunistický udavač apod... Nemůže ho tato věc položit nakonec ještě více, nežli stíhání v případě Čapího hnízda?

Nevím přesně, jak zněla žaloba vůči slovenskému Ústavu paměti národa, ale z toho, co jsem pochopil, tak odmítnutí žaloby u soudu v Bratislavě bylo primárně z toho důvodu, že za obsah těch svazků nerozhoduje Ústav paměti národa. To je ten hlavní důvod, proč byla ta kauza na Slovensku shozena. Já tuto věc proto nevnímám v rovině, že by Babiš byl prokazatelně aktivní pro Stb – jak se u nás k tomu tvrdí - ale chápu to tak, že Ústav paměti národa není ten, kdo by ho měl v tomto lustrovat. Mám proto pocit, že interpretace tohoto případu je u nás jiná, nežli na Slovensku. Ale v každém případě to je něco, co na něm leží. Musíme si uvědomit ještě jinou věc: toto a kauza Čapího hnízda se udála dlouho předtím, než Babiš začal fakticky usilovat o vstup do politiky...

Ozývají se hlasy, že by Andrej Babiš měl říct, že premiérem být nemusí a odblokovat situaci. Bylo by to na místě? Už kvůli trestnímu stíhání vůči své osobě?

Jak už jsem říkal - ke kauze Čapího hnízda došlo v dávné době, a to ještě předtím, než v jaké podobě funguje dnešní trestní zákon. Když tedy Babiš k tomu řekne, že je to stíhání politické povahy, tak já k tomu musím říci, že má pravdu, protože se to vytáhlo z politických důvodů. Bylo i mnoho jiných, kteří v minulosti udělali totéž, ale nebylo a nebude to na ně nikdy vytažené. Ale pravdou je, že je situace kolem vlády kvůli tomu komplikovaná. Na druhou stranu všechny ty věci občané ČR věděli před volbami a třiceti procentům lidí to nevadilo. A s tím je třeba žít. Z formálního hlediska je ale Babiš člověk, na něhož by mělo být pohlíženo jako na nevinného. Komplikovaná situace to je, ale podle mne není Babišovou povinností ji odblokovat. Povinnost odblokovat situaci je totiž na všech zvolených zástupcích lidu – lid rozhodl a oni všichni nejsou přiotm schopni provést odblokování a snaží se vůči sobě vymezovat. To je taky jeden z důvodů, kdy říkám, že zavést prvky přímé demokracie by nebylo až tak špatné.

Takže druhý part jednání o vládě není vinou Babiše?

Ale Babiš není přece jediný, kdo tady rozhoduje! V jednání jsou vždycky dvě strany. Ale ti ostatní si myjí ruce a říkají, že je to pro ně „nepřijatelné“. Tomuto postoji sice rozumím, ale oni musí říct nahlas, že mu dávají přednost před tím, aby vznikla stabilní vláda.

V těžké situaci bude nyní ČSSD, která chce v neděli vybrat nového předsedu. Co se na tomto sjezdu asi tak stane?

Já sám nevím. Myslím si, že sjezd svolají, ale neukončí jej. V západní Evropě je toto však běžná věc. Politické strany tam svolají sjezd a není to přitom něco, co se koná jeden dva dny, a pak to skončí, ale zvolení delegáti mají třeba i po půl roku několik zasedání. Takový model je možný, akorát v Čechách nebyl běžný. A já si myslím, že tohle je něco, co nejenže stojí před ČSSD, ale že se podobně zachová o dva měsíce později i KSČM. Když se ČSSD na sjezdu dohodla, tak měla vědět, že šest sedm hodin je na takové jednání strašně krátká doba a nestačí to skoro ani na to, aby se jednotliví delegáti mohli vůbec seznámit se stanovisky a představami kandidátů na předsedu a místopředsedu. Byl by zázrak, pokud by všechno stihli během jednoho dne!

V čem má ČSSD problém?

Problémem jsou lidi, kteří se o svou stranu starali špatně z hlediska „péče řádného hospodáře“ a i z hlediska diskuse uvnitř strany. Ale podstata nespočívá ani tak v lidech, jako spíše ve směřování strany jako celku, a to jsou programové otázky a otázky týkající se analýzy aktuálního stavu české společnosti, ale i analýzy toho, jaký vývoj se dá očekávat v Evropě a ve světě. A právě na toto podle mého soudu ČSSD špatně reaguje. Má špatnou analýzu - ale tu není schopna udělat během jednoho odpoledne. A ty lidi, které vybere do vedení, tak maximálně dokážou získat trošku důvěry ve společnosti, ale už ji podle mého soudu nezískají v členské základně ČSSD, která je - alespoň co vím – ve velmi špatné náladě.

Zachrání osud ČSSD lídři jako je Jan Hamáček, Jiří Zimola, Milan Chovanec, nebo Miroslav Krejčík?

Jedna věc je stát se silným lídrem – tam jsou tací, kteří tu možnost mají včetně přítele Chovance – ale na druhou stranu si nejsem jist tím, že by se jim pak podařilo vnitřně obrodit stranu jako skutečně silnou sociálně demokratickou. Nejenom ten, kterého ostrakizovali jako bývalého předsedu, ale i celé vedení se musí poděkovat a odejít. A musí přijít noví lidé! A musí se změnit podmínky! Takže já kdybych byl sociální demokrat, tak bych možná zvolil až čtvrtého v řadě, tedy Miroslava Krejčíka, bývalého šéfa Vojenského zpravodajství. I přestože bych neměl jistotu, že právě on je ten pravý. Ale teď ČSSD nezbývá nic jiného, než začít vnitřní diskusi. Touhle situací si prostě musí projít!

Koncem ledna obhájil funkci prezidenta Miloš Zeman. Jste s výsledkem voleb spokojen?

My jsme jedni z prvních, kteří říkali, že ze všech kandidátů je nejlepší Miloš Zeman. Na druhou stranu se musí také poznamenat, že mezi všemi kandidáty nebyl žádný představitel levice. Ani z hlediska ideových levicových hodnot, ani z hlediska zlepšení materiálních potřeb lidí. Takže pro nás to bylo spíše dilema, nežli volba. Ale z toho dilematu s přihlédnutím na turbulentní vývoj situace ve světě se nám zdála být nejlepší varianta Miloš Zeman. Já patřím k těm, kteří jsou spokojeni, ale nemám radost z procesů, které probíhaly kolem volby, ale ani z toho stavu, který vznikl bezprostředně po volbách.

Hodně se to vyostřilo, to je pravda...

Podle mne situace není taková, že by společnost polarizoval právě Miloš Zeman, i když se na tom podílel taky. Ale ten konflikt ve společnosti existuje nezávisle na něm i nezávisle na protikandidátech, kdy ani druhá strana nedává naději, že by byl konflikt utlumen. Nejlepší věc by nastala, kdyby těsně po volbách Drahoš vyrazil za Zemanem a řekl: „Tak jo, tys sice vyhrál, ale já pomůžu tomu, abychom společně situaci v Čechách uklidnili!“ Jenže to se nestalo. Takže druhá strana, i když tvrdila, že je to právě Zeman, který společnost rozděluje, tak nakonec ani nepřispěla k uklidnění situace.

Některá média a také Jiří Drahoš tvrdí, že volby byly ovlivněny šířením dezinformací, což mohlo mít dosah až na milion lidí. Je to rozumná strategie razit to bezprostředně po volbách?

To určitě dobře není a hlavně ten výsledek je padesát na padesát. Pokud někdo zvítězí 51 proti 49, tak pak je to výstup všech informací, které stékají do společnosti, a vůbec by mne nenapadlo, že z okolí přicházejí snahy ovlivňovat situaci v ČR. To dělají všechny rozvědky, takže nepochybně i tady k tomu docházelo. Jestli tedy přicházely informace a dezinformace, tak přicházely ze všech stran. Takže to není něco, čím bych tady argumentoval. I statistiky Tipsportu třeba zobrazovaly chování „voličů – sázkařů“, kteří reagovali na Drahošova mediální vystoupení v posledních dnech těsně před volbou. Ti „voliči – sázkaři“ totiž reagovali na jednotlivé věci a ne na nějaké zprávičky, které procházely do mediálního prostoru... Takže bych tady nehledal vliv nějakých „dezinformací“.

Jak se vám líbila mediální vystoupení Jiřího Drahoše? Šla vám proti srsti?

Ne. Já si v zásadě kolegy Drahoše vážím jako člověka, který se jako manažer slušně staral o Akademii věd, lidsky s ním tak nemám problém. Pro mne je spíše zásadnější, jak by se zachoval ve vypjaté situaci - s tím však zkušenosti nemá a projevovalo se to v diskusích. On měl velmi složitou situaci v tom, že ten jeho tábor byl ideově rozdělen, a že on ani nesměl – a to mu pravděpodobně radili poradci – říkat nějaké své názory. A ve chvíli, když je začal říkat, tak najednou vyplynulo, že to jsou věci, v nichž se necítí být pevný v kramflecích. Navíc si byl vědom toho, že když řekne svůj názor, tak část lidí dokonce i odežene. Navíc neměl ideu, s níž by přicházel a nabízel, kromě – řekněme – slušnosti. To ale chápu, protože to je něco, co se u jeho protikandidáta hledá jen dost obtížně...

Víte, daleko podstatnější pro mne je, jak se prezident ČR potenciálně bude chovat, když bude čekat v předpokoji německého kancléřství nebo v předpokoji kremelského paláce. Zda je to člověk, který dokáže v kritické situaci adekvátně a neustrašeně reagovat. A tento pocit jsem u Jiřího Drahoše nezískal.

Jiří Drahoš se už svěřil s tím, že politiku neopouští... Zvažuje prý dokonce kandidaturu do Senátu a možná založí i novou politickou stranu. Má naději se v politice „uchytit“?

Od něj už byla velká odvaha, že šel do prezidentské volby. Kdyby se dostal do situace, kde by mohl využít své odbornosti – to znamená pomáhat ČR v rozvoji vědy a výzkumu – což může i v rámci Senátu, tak proč ne? Dokázal bych si ho představit i v pozici člena vlády, který by měl na starosti odborné věci. Podle mne by měl v tomto podporu a zároveň by uměl prosazovat rozumné věci. Ale pozice prezidenta ČR by mu nesedla. Já mu držím palce, ať se mu něco z jeho plánů podaří, ale podle mne nemá faktickou šanci vytvořit úspěšnou politickou stranu anebo hnutí, neb z něj nečiší nějaká politická představa. Nemá totiž ideje, které by kladl před lidi...

Atmosféra ve společnosti je vůči prezidentovi leckdy hodně vyostřená a zvláště umělci umějí dát hlasitě najevo, jak jim Miloš Zeman nevoní... A dokonce měl jeden z nich říci v jistém pražském divadle, že nehráli pro Zemanovi voliče. Nevím, zda je historka pravdivá, ale jen dokumentuje postoj herců v této věci. Proč se tak herci chovají? Máte pro to nějaké vysvětlení?

Herci mají tendenci se vnímat jako zvláštní skupina lidí, která je odpovědná za národ. Proto mají tendenci se prohlašovat „za svědomí národa“ a za ty, kteří určují svět. Ale problém je v tom, že oni nežijí problémy běžných lidí. Když si vezmeme Maslowovu pyramidu potřeb, tak oni jsou v těch zásadních věcech už zajištěni a proto jiným lidem zřejmě vůbec nerozumí. A ano, přiznávám, že jsou přesvědčeni o pravdě a o svých ideálech. Proto u nich nejde o nějakou hru proti Miloši Zemanovi, je to daleko obecnější. Ale protože existují otevřené ekonomické a sociální nůžky mezi nimi a velkou částí republiky, tak si musí uvědomit, že žijí svůj svět, který je ale malinko jiným světem oproti ostatním. A to je podle mne důvod vysvětlení jejich chování. Mají svou ideologii, v níž jsou pevně zachyceni a je to něco, co je pak nutí říkat a dělat určité věci. Já s tím sice nesouhlasím, ale chápu to. Co víc k tomu dodat?