Proč jste odešli z Věcí veřejných?

Přispěly k tomu události v posledních měsících, které se ve Věcích veřejných staly. Poslední kapkou byl průběh celostátní konference v Hradci Králové. Potom se většina libereckého klubu, asi jedenáct členů, rozhodlo stranu opustit.

Zůstal vůbec někdo ve VV v Liberci?

Z aktivních členů jenom dva.

Co se stalo tak závažného na hradecké konferenci?

Potvrdilo se tam, že strana po rozštěpení zůstala bez osobností. Vadilo nám, že se těžko prosazoval program VV ve vládě. Najednou se řeklo, že budeme konstruktivní opozicí a posuzovat věci návrh od návrhu. Ukázalo se, že ani mezi jednotlivými poslanci není jednota. Strana se stala pro voliče velmi nezřetelnou. Není to vina jenom samotného vedení, roli tu hrály i jiné faktory. Ve výsledku ale u značné části veřejnosti jsou dnes Věci veřejné synonymem korupce a prorůstání byznysu do politiky. Lidi do strany dávali naději, protože nevěřili těm stávajícím zaběhnutým. Stal se ale pravý opak. Teď propadli ještě větší nedůvěře. Dinosaury se nám z politiky dostat nepodařilo, protože dostali ještě víc hlasů než Věci veřejné.

Koho tím myslíte, kdo jsou ti dinosauři?

Všechny ty staré struktury, Kalousek, ODS s Nečasem, a pochopitelně i dnes opoziční ČSSD. Také se ukázalo, že hlavní bod programu VV - boj proti korupci, neměl vůbec šanci. Koaliční partneři o něj vůbec neměli zájem.

Co vlastně chtěly VV prosadit?

Hlavní program byl protikorupční, transparentnost, zavedení přímé demokracie. Některé věci se povedly. Například přímá volba prezidenta, Věci veřejné přispěly také k tomu, že některé šílenosti ekonomického balíčku nebyly přijaté tak tvrdě, jak je původně ministerstvo financí navrhovalo. Došlo k určitému změkčení. Ministerstvu pro místní rozvoj pod vedením ministra Kamila Jankovského se podařilo připravit zákon o veřejných zakázkách. Ten má přispět k tomu, aby se přestalo krást. V Poslanecké sněmovně se ale objevila řada pozměňovacích návrhů koaličních poslanců, které směřovaly cestou zpátky. Tady bylo evidentní, kdo to s bojem proti korupci myslí vážně, a kdo ne. Pak se Věci veřejné zasloužily i o méně zásadní záležitosti, jako je třeba zachování stravenek. Spousta věcí se ale nepovedla, například vysvětlit působení předsedy Radka Johna na ministerstvu vnitra. V okamžiku, kdy se snažil tlačit na to, aby se všechny korupční kauzy vyřešily, začal dostávat mediální obraz neschopného člověka. Nakonec ve funkci skončil. Podobný osud stihl Víta Bártu na ministerstvu dopravy. Ve chvíli, kdy začal šlapat na paty velkým stavebním firmám, které se pohybují v dopravě, také skončil. V té době se zahájila kampaň proti Věcem veřejným. I kvůli nezkušenosti a názorovým neshodám tomu nedokázaly čelit. Vyvrcholením bylo obvinění Víta Bárty jeho spolupracovníkem Škárkou a Kristýnou Kočí z uplácení a následným přímým přenosem ze soudního procesu a posléze rozštěpením strany. Kvůli tomu mají teď Věci veřejné nádech strany, která přispívá ke korupčnímu prostředí a prohloubila nedůvěru nejenom v nové politické strany a systém jako takový a veřejnost upadá do beznaděje.

Co říkáte na kauzu Škárka-Bárta, která VV poškodila nejvíce. Jaký je váš pohled na ni?

Šlo o chystaný puč, jak Věci veřejné rozbít, což se nakonec povedlo. Svědčí o tom to, že si Škárka Bártu nahrával už dlouho předtím. U soudu se ukázalo, že samotný skutek nebyl potrestán. Bárta nebyl odsouzen za to, že by poskytl úplatek a Škárka nebyl odsouzen za jeho přijetí. Soud konstatoval, že již pouhé nabídnutí bezúročné půjčky poslancům je uplácení. Škárka byl odsouzen za podvod. Došlo k překvalifikování těch činů. Toto rozhodnutí je přelomové. V Poslanecké sněmovně, a i v komunální a krajské politice bývá zavedeným zvykem, že když k prosazení některých politických rozhodnutí jsou potřeba hlasy některých poslanců či zastupitelů, slíbí se něco - třeba post v dozorčí radě či představenstvu státního podniku. To mi přijde také jako forma uplácení, která je naprosto běžná mezi zavedenými politickými stranami typu ODS a ČSSD. Vít Barta rozdával ze svého, politické strany nabízejí podobné prebendy ze státních prostředků. Soud jsem vnímal velice rozpačitě. Zvláště když si to dám do kontextu toho, že se zametly kauzy typu pokusu o ukradení půlmiliardy místopředsedou ODS Drobilem či kauza Promopro ministra Vondry.