Kde vás zastihla zpráva o tom, že palestinské hnutí Hamás zahájilo z Gazy masívní útok proti Izraeli?

Bydlím 44 kilometrů od Gazy a v sobotu ráno mě v 6.30 probudily intenzivní otřesy oken, které jsem si vysvětlil jako projevy naší obrany zvané Železná kopule proti raketám z Gazy. Televize hlásila ostřelování země všude od Beer Ševy na jihu až po Tel Aviv, přičemž bylo zároveň podezření na průnik teroristů z Gazy. Brzy začaly přicházet téměř neuvěřitelné zprávy o tom, že davy teroristů obsazují kibucy na hranici s Gazou. V historii státu se vyskytly případy, kdy se objevilo menší komando, co někoho zavraždilo nebo vzalo několik lidí jako rukojmí, ale s obsazením celé usedlosti nepřítelem nikdy nikdo nepočítal – byl to šok, který v průběhu hodin narůstal a ani po pěti dnech nikdo plně nechápe, co se stalo.

Jaké nejčastější reakce na nečekaný vpád do země jste zaznamenal, ať už od lidí z vašeho bezprostředního okolí, z médií či od politiků – strach, vztek, odhodlání?

Byl jsem v Izraeli svědkem už více konfliktů. Například v roce 1991 dopadaly na celou zemi scudy z Iráku a obyvatelstvo bylo varováno, že mohou obsahovat otravné plyny; děti seděly v plynových maskách v diletantsky „utěsněných“ pokojích a všichni čekali, co bude. Ale nebyl vidět strach ani tehdy, a není vidět ani dnes. Spíš vidíme vztek a trochu beznaděj, zvlášť u příbuzných těch, kdo obklíčeni teroristy marně telefonovali o pomoc, a u příbuzných těch, kteří jsou nezvěstní. Frustraci lze vidět u většiny lidí. Po mnohaleté levicové propagandě o výhodách pochybných mírových dohod s Araby, které vždy přinesly zklamání, přichází jeden z největších pogromů vůbec, a to v naší vlastní zemi.

V roce 1982 se Izrael vzdal Sinaje za cár papíru, údajně kvůli míru; Egypt žádné body mírové smlouvy nedodržel; přesunul na Sinaj tanky, které občas „omylem“ vystřelí na izraelské vesnice, a jejich vojáci opakovaně vraždí Izraelce, naposledy den po sobotní invazi Hamásu, kdy zastřelili dva izraelské turisty v Alexandrii. Podobně byl pod levicovým tlakem „v zájmu míru“ v roce 1994 vpuštěn do Izraele Jásir Arafat s jeho Organizací pro osvobození Palestiny, což vedlo k zabití tisíce občanů v letech 2000 až 2005. A jednostranné stažení z Gazy „v zájmu míru“ v roce 2005 vedlo nyní k zabití více než 1200 Izraelců, zranění 3000 a únosu 150. Nikde však není vidět panika. Vedle frustrace je u všech vojáků i občanů vidět velké odhodlání bojovat a zvítězit; nejen napravo, ale i nalevo zaznívají výzvy k úplnému zničení Hamásu a dalších teroristických skupin v Gaze, a to dokonce i v médiích a od politiků.