Co podle vás znamená demonstrace desítek tisíc lidí na Václavském náměstí proti Fialově vládě? Změnila něco ve vztahu společnosti a vlády?

Takové demonstrace přinášejí závan naděje a vlnu vzájemné solidarity účastníků. To je důležité. Ale nečekejme od nich, že změní politickou situaci. Stačí připomenout Žluté vesty nebo drážďanskou Pegidu. Byly to masové akce, vypadaly, že přinesou zásadní změnu a kdo si na ně ještě vzpomene.

Podpora současné vlády rychle klesá, nicméně stále tu je určitá část společnosti, která Fialovi věří. Až se budou problémy zhoršovat, spíš se za ním semkne, než postaví proti němu. Čekám, že v říjnových volbách nebudou výsledky pětikoalice nijak tragické. Přijde o pár senátorských křesel, ale udrží senátní většinu a udrží i velká města.

Nicméně jsou i historické případy, kdy vlna demonstrací smetla vládu.

To máte pravdu. Můžeme uvést třeba listopad 1989 nebo kyjevský Majdan. Ale nezapomínejme, že v takových případech demonstranti poskytovali pouze krytí nějaké perfektně organizované síle v pozadí.

Vláda argumentuje sněmovní většinou, kterou také v hlasování, zejména o opozičních návrzích, důsledně využívá. Kde končí tento „mandát“ z loňských voleb a začíná právo na odpor?

Co znamená právo na odpor? Chce někdo vést partyzánskou válku? To je směšné. Smiřme se s tím, že skutečná ústava má pouze dva body. Za prvé, mocnější rozhoduje. Za druhé, méně mocní nemají žádná práva. Pak tam jsou ještě nějaká písmenka a nějaké paragrafy, ale těch si nemusíme všímat.

Pokud chce někdo usilovat o skutečnou změnu systému, musí se v první řadě smířit s tím, že to není otázka týdnů. Jestli dnes začnete pořádně pracovat, bude výsledek vidět za pět let. A můžete si být jisti, že to bude hodně těžkých pět let.