AI výzkumník Tomáš Mikolov opustil Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky při pražské ČVUT. Nemám jediný normální grant, postěžoval si. Mikolov je jedním z nejcitovanějších českých vědců a je velmi úspěšný v soukromém sektoru. Je jeho odchod známkou, že vláda nezvládá nastavit kvalitní podporu našim nejlepším mozkům?
Ta problematika je mnohem komplexnější. Aby vědec mohl pobírat alespoň průměrný plat, musí nejen být zapojen do řešení hlavního výzkumu instituce, ale řešit navíc i další dva až tři kompetitivní granty najednou. Získání grantu je náročné nejen technicky, ale také administrativně, a tak vědcům ukrojí i měsíc z jejich práce. Úspěšnost v grantových soutěžích je okolo 20 %, zbývajících 80 % času vědců stráveného psaním návrhů projektů je promrháno. Pracovní náplň vědců se tak postupně s rostoucím státem přesouvá od výzkumu k administrativní činnosti, která spočívá v konstantním psaní grantových žádostí.
Zní to velmi hezky a čistě, ale jak asi dopadne vědecký tým, který předloží velmi kvalitně připravený návrh na grant s tematikou změny klimatu, pokud jeho náplní bude zpochybňování vlivu CO2 na globální oteplování? A jak asi dopadne grant na téma obnovitelné zdroje, pokud jeho náplní bude precizní a podrobné porovnání skutečné ekologické zátěže obnovitelných zdrojů a konvenčních elektráren?
Veřejné peníze udávají směr a jejich příjemci tento směr vidí jako hmyz letící v noci k pouliční lampě. Určitě ne ze všech, ale z části akademiků a vědců se stávají zarputilí obhájci postojů, které jim přinášejí osobní prospěch. Tito lidé pak mají přirozenou tendenci vypisovat grantová témata podporující jejich narativ, hledat ve své vědecké disciplíně spojence, které poté oslovují do hodnotících komisí či na pozici recenzentů peer review procesu, ale i recenzentů publikací v impaktovaných časopisech. Tím se vytvářejí uzavřené skupiny osob, které se vzájemně podporují, rozhodují o vypisování a schvalování grantů, citují ze svých publikací a budují si osobní PR.
Fotogalerie: - Vlastenecká síla
Donald Trump uvalil reciproční cla na celý svět. Chce tak nakopnout domácí průmysl a trh. Může se mu to povést?
Mnoho věcí se zatím Donaldu Trumpovi povedlo, a mnoho jiných věcí se mu naopak nepovedlo; a cla spadají do té kategorie druhé, která se nepovedla. Bohužel pro EU tato cla poskytují vítanou záminku, na koho a na co hodit destrukci evropského průmyslu, která probíhá již několik let – neboli několik let před uvalením amerických cel na Evropu.
Je to podobné, jak vysoké ceny energií byly zdůvodňovány válkou na Ukrajině, která jim samozřejmě ani trochu nepomohla, ale byla jen poslední kapkou, jelikož ceny rostly již dávno před jejím začátkem a energetici před tímto růstem cen varovali. Poražení jsou v celní válce jak USA, tak Evropa, ale Evropa prohrává víc. Výsledkem bude stagflace jak v USA, tak v Evropě – tedy kombinace inflace a zpomalení ekonomiky.
Dovoz z EU do USA se prodraží o 20 %, dovoz veškerých aut do USA o 25 %. Když už známe konkrétní čísla, jak to zasáhne náš průmysl?
Jaké budou konkrétní makroekonomické dopady celní války, o tom si můžeme udělat obrázek třeba z bezprostřední reakce automobilek. Třeba automobilový koncern Volkswagen plně promítne nové 25% clo na dovoz aut do Spojených států do svých cen. Nic jiného nešlo čekat za situace, kdy dlouhodobě marže automobilek v Evropě klesají kvůli soustavnému tlaku na elektromobilitu. Když máte minimální marže, nemáte prostor k cenovému manévrování a musíte do cen clo promítnout stoprocentně. Právě proto je dopad na Evropu drtivější než v případě mnohých jiných zemí. Navíc Volkswagen dočasně pozastavil dodávky vozidel z Mexika po železnici a v přístavu zadržuje auta dovážená na lodích z Evropy. Nelze vyloučit, že tyto vozy budou ještě přesměrovány do jiných částí světa. Ale i to koncernu samozřejmě navýší náklady. Tuto šablonu můžeme napasovat na jakékoliv jiné podniky z oboru automotive i z oborů dalších, kterých se cla týkají.
Každopádně odpověď Evropy je spíš silová, a to v situaci, kdy tahá za kratší konec provazu. Zejména Německo a Francie podle agenturních zdrojů tlačí na agresívní odpověď v podobě podobně výrazného navýšení evropských cel na americké zboží. Efekt takové odpovědi se dá po ekonomické stránce přirovnat k sankcím proti Rusku: Sankce Rusko bolí, ale Evropu bolí násobně víc. A také cla na americké zboží sice budou Spojené státy bolet, ale Evropu, respektive evropské spotřebitele, by bolely víc zejména proto, že by se přičítaly k již tak zvýšené cenové hladině vyvolané evropskou zelenou a ESG politikou.
EU napařila patnácti automobilkám velkou pokutu za kartel v oblasti recyklace vozidel. Nejvíce, skoro 3,2 miliardy korun, zaplatí Volkswagen, pod který patří i Škodovka. Nedopadne to tak, že tuto pokutu zaplatí místo automobilek spotřebitelé v cenách nových aut?
Samozřejmě, říkáte to zcela přesně. Spotřebitelé zaplatí cla, zaplatí pokus o elektromobilitu, zaplatí pokutu za recyklaci… spotřebitelé jsou nakonec vždy ti, kdo nesou náklady.
Trest se netýká žádných čínských automobilek. Většinou jde o výrobce z Evropy. Vybavujete si nějaký krok, kterým by EU v poslední době automobilový průmysl v Evropě podpořila?
To si opravdu nevybavuji! Evropa má své ochranářství již značně rozbujelé. A navzdory názvu – „ochranářství“ – důsledkem těchto politik je navýšení cen pro spotřebitele. Je to tedy pravým opakem ochrany spotřebitelů. O ochranu pro firmy se paradoxně v celém kontextu také nejedná, byť je to tak míněno, protože firmy jsou likvidovány jinými regulatorními požadavky, což vidíme na upadajícím evropském výkonu. Takže vše, co Evropa dělá, torpéduje jak spotřebitele, tak výrobce.
Údaje Eurostatu ukazují, že Česko si mírně ekonomicky polepšilo. V paritě kupní síly český HDP stoupl loni na 91 % průměru EU. V roce 2022 to bylo 89 % a v roce 2023 90 %. Odráží se to i na životní úrovni Čechů?
Tak přesně v tomto případě se nabízí ono okřídlené rčení „věřím jen té statistice, kterou jsem si sám zfalšoval“. Protože to, co se zde tváří tak pěkně, je typickým vytržením statistiky z kontextu, kdy jsme si vybrali jenom velmi krátkou časovou řadu a na ní zkoušíme něco demonstrovat.
Protože když vezmeme v úvahu dlouhou časovou řadu, dopadá to už úplně jinak. Víte třeba, že Česko vede žebříček nejnižšího růstu reálných mezd v celé skupině zemí OECD?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Líbí se vám názory Markéty Šichtařové?
autor: Jan Novotný
charl
