Šéfové Evropské unie jednali minulý týden (18. a 19. února) v Bruselu na summitu o řešení uprchlické krize. Jednání však skončilo zopakováním dosavadních plánů: je třeba udělat vše pro to, aby fungovala dohoda s Tureckem. Podle některých komentátorů ale politici EU prý věci neřeší s dostatečným nasazením a přešlapují stále na místě, přitom prý Evropu co nevidět zachvátí další, tentokráte prý již daleko silnější uprchlická vlna. Dá se podle vás s tím něco dělat? A jak na vás působí jednání politiků EU?

Politici EU se v období klidu naučili, že nejdůležitější je zabývat se jen těmi „problémy“, nad nimiž nám, obyčejným občanům, zůstával rozum stát. Skutečné problémy ale nikdo neřešil nebo jsme si zvykli, že se tak nějak vyřešily za měsíc či dva samy. Nyní, když problémy jsou, a jsou to problémy zásadní a pro další fungování EU klíčové, není připraveno žádné řešení. Nejenže není připraveno, on ani nikdo neví, jak to má vyřešit. Říci to zásadní a nejdůležitější, že chceme vyřešit příčinu, tedy usilovat o klid a mír v oblasti, odkud migranti přicházejí, na to ale nemáme odvahu. Co by nám na to asi řekl ‚strýček Obama“? A hlavně jsme v tom namočení až po uši a znamenalo by to také přiznat si chybu. Hledáme tedy pouze řešení důsledků. Pod tlakem nespokojených občanů se však dostáváme do jakési schizofrenie, jejímž výstupem je vždy jen jedno řešení. Na to se pak všichni upnou, a když selže – a že zase selže – bude se hledat řešení jiné. Říká se tomu poznání formou omylů a chyb. No a tady nám je jako jediné možné řešení předkládáno Turecko... Současný stav je podle mě důsledkem toho, že jednotlivé státy EU do Bruselu vyslaly politiky, které sice nazývají jako národní „elita“, ale já bych k tomu dodal ještě písmeno „j“.

Na tomto summitu se kromě jiného zrodila dohoda o reformě vztahů Velké Británie se zbytkem Evropské unie. Kompromis ovšem již negovali někteří britští ministři a také vlivný londýnský starosta Boris Johnson a předseda protievropské strany UKIP Nigel Farage... Britské referendum o setrvání země v Evropské unii se přitom uskuteční  již 23. června. Pokud by nakonec Británie z Unie odešla, byl by to podle některých skeptiků v podstatě konec EU jako takové. Co si o tom myslíte?

Myslím si, že EU v současné podobě již nemá reálnou šanci přežít. Je již minutu po dvanácté, jen některým politikům jdou jejich hodinky pozadu nebo jim to ještě nedošlo. Nyní je jen otázkou, jak se EU rozpadne a co to pro celou Evropu bude dále znamenat. Nevylučuji vznik jiných uskupení států. Já osobně bych uvítal V4 + Rakousko a státy bývalé Jugoslávie. A priori nevylučuji ani Rumunsko a Bulharsko. Jen si přeji, aby z toho nebyl další válečný konflikt.

Jak lze reagovat na výtky lidí, že se mnozí imigranti v Evropě nechovají zrovna ukázkově? Třeba ve Francii a v severských státech Evropy dlouhodobě „operují“ gangy Turků, Alžířanů či Albánců, kteří obchodují s drogami i s bílým masem, jsou tam časté pouliční násilnosti. Policie si mnohdy s touto trestnou činností neví rady. Jak si jako bývalý policista vyhodnocujete tuto hrozbu? A co ČR?

Shrnu to krátce. Je to velký problém. Dříve byly v těchto jmenovaných státech jen lokality, kde to policie neměla pod kontrolou. Dnes to jsou celá města a podle mě bude hůř. Nechci však být jen sdělovatelem varovných a poplašných zpráv. Policejní statistiky třeba jen z Německa nebo Rakouska jsou toho však důkazem. Gangy ovládly organizovaný zločin a ten se, jak víme, nezastaví před ničím. Proto vyzývám vládu a další odpovědné v této zemi, abychom již dnes – a i to je pozdě – hledali způsoby, jak zachovat v naší krásné zemi kvalitu života, na kterou jsme zvyklí. Bohužel zatím bez odezvy.

Spojené státy a Rusko se již prý domluvily na podmínkách příměří v Sýrii – začne platit v sobotu 27. února. Lze vůbec věřit tomu, že by islámští radikálové složili zbraně? Boje totiž prý mají zastavit pouze jednotky syrské armády, ale útoky přitom budou pokračovat vůči radikálním skupinám Islámského státu a fronty an-Nusrá. Ruský prezident Vladimir Putin ale prý příměří považuje za krok, který povede k zastavení krveprolévání a bude příkladem spolupráce v boji s terorismem...

K tomu, aby mohlo v této oblasti začít platit příměří, nestačí, že se na tom domluví Rusko a USA. Dohodu musí bezpodmínečně přijmout také radikálové a další státy, které si v této oblasti vedou „soukromé“ války. Myšleny Turecko, Saádská Arábie a další. U podstatné části radikálů chápu, že ti s tím zřejmě souhlasit budou, protože jsou pod takovým vojenským tlakem syrské armády a ruského letectva, že už i „žalují“ v OSN, ale co Turci, Saúdi a ti další? Já v to příměří, skutečné příměří, nyní ještě moc nevěřím. Ta oblast je totiž v takovém stavu, že příměří ze dne na den je podle mě takřka nemožné. Ale budiž, já bych jim to přál, hrozně přál. Co bude následovat? Radikálové složí zbraně, cizí vojska odejdou z území Sýrie? Po zastabilizování situace se uskuteční řádné volby a pak bude vládnout v této zemi vítěz? Pokud ano, je to v pořádku, ale... Situaci ale budu sledovat a rád se nechám překvapit.

Nadační fond Generace 21 kritizoval spornou reportáž televize Prima o uprchlících v Česku, kterou mnozí označili za hrubou manipulaci, neboť překladatel televize Prima prý vložil jednomu z křesťanských uprchlíků z Iráku do úst slova o „přemalovaném kravíně“. Televize posléze obvinila nadační fond z manipulace. Jak na vás tyto dohady působí?

Četl jsem vyjádření zástupce ombudsmanky, pana doktora Křečka, který měl možnost vidět originál natočeného dokumentu a z něho vytvořenou a odvysílanou reportáž. On řekl, že TV Prima reportáž nezmanipulovala, a já nemám důvod panu Křečkovi nevěřit. Spíše si kladu otázky, komu tyto „hrátky“ slouží a kdo má zájem na těchto konfrontacích? Také by mne zajímalo, kdo v zahraničí vyhledává „vhodné“ migranty a co jim tam při rozhovorech vlastně slibují? Mě z tohoto konkrétního rozhovoru totiž přišlo, že oni očekávali rozhodně více, než dostali. Já osobně bych předpokládal, že když někdo přichází z oblastí zasažených válkou, že bude rád právě za ten mír. Vlastní střecha nad hlavou je pak bonus. No, ale jestli očekával – anebo mu bylo slíbeno – něco jiného, má možnost se vrátit nebo pokračovat v cestě jinam. Jsem přesvědčen, že nabízený byt by taková matka-samoživitelka přijala všemi deseti a ještě by za to děkovala.

Pojďme se na chvíli zastavit u domácí politické scény – veřejnost se co chvíli pozastavuje nad výroky prezidenta Miloše Zemana. Zatímco nedávno to byl onen známý kalašnikov, o pár dní později prý nešťastně prezident „vyzradil“ do médií částku výkupného, které bylo zaplaceno za děvčata Hanu Humpálovou a Antonii Chrásteckou. A v nedávném Pressklubu na Frekvenci 1 Zeman na otázku posluchače, zda je prezident Ruska Vladimir Putin gentleman, řekl: „Pokud vím, pan prezident Putin se slušně obléká, je uhlazený a hovoří slušně.“ Jak hodnotíte Zemanova vyjádření?

Odpovím takto: pan prezident Zeman má osobitý způsob vyjadřování. Dokáže vždy odpovědět na jakoukoli otázku, ale já bych někdy volil jiná slova. Jeho mluva je určitě srozumitelná a najde si své posluchače. Pokud komentuje běžné události v zemi, pak je mi celkem jedno, jaký slovník volí, ale vadí mi jeho rozmíšky s premiérem. Myslím si, že by si měli oba uvědomit svoje postavení a podle toho pak jeden o druhém veřejně hovořit.

Zemanovi i přes časté útoky médií paradoxně stoupá obliba u lidí. Stále roste počet jeho příznivců a podporovatelů. Čím je to podle vás způsobeno? V čem tkví Zemanovo kouzlo?

Podle mě je to tím, co jsem uvedl výše. Zeman prostě hovoří jazykem, kterému rozumí většina národa, a paradoxně mu v tom napomáhají právě média, která se snaží – někdy až trapně – komentovat každý jeho výrok. Čím více ho urážejí, tím více jej lidé podporují. V mnoha směrech má i moji podporu.

Co se vlastně odehrálo kolem vaší nedávné cesty do Donbasu, kvůli které pak vzniklo takové pozdvižení? Na území východní Ukrajiny jste podle dostupných zdrojů měli s kolegou Mackovíkem převzít dokumenty o údajných zločinech ukrajinské armády, ovšem KSČM údajně dala od vaší cesty ruče pryč. Podle strany údajně šlo o neoficiální, soukromou cestu vás dvou a navíc jste o tomto „výletu“ předem neinformovali ani vedení Poslanecké sněmovny, ale ani české ministerstvo zahraničí. Ukrajina dokonce proti vaší aktivitě oficiálně protestovala, neboť jste se na místo dostali přes ruské území a na území Ukrajiny jste vstoupili nelegálně.

Nevím, z čeho vycházíte, že od naší cesty do Donbasu dala ruce pryč KSČM? Já si to nemyslím. Vedení strany o naší cestě předem vědělo, ač to byla naše soukromá cesta a námi financovaná. Na druhou stranu nevidím jediný důvod, proč bych o svých soukromých cestách měl informovat vedení sněmovny nebo naše ministerstvo zahraničí. Ani jeden mi není v pozici nadřízeného a co je komu po tom, kam a s kým cestuji ve svém volném čase? Hlásil před dvěma roky třeba Karel Schwarzenberg, že jede podporovat fašisty na Majdan? Myslím, že ne! O situaci na Donbasu jsem již mnohé pro média uvedl a stačilo by to na samostatný rozhovor. Ano, od naší cesty do Donbasu jsem na ukrajinském seznamu nežádoucích osob. Já osobně si ale z toho hlavu nedělám, naopak vážím si toho, že jsem na stejné listině jako mnoho významných osobností politického, kulturního a společenského života z celého světa. Dnešní Ukrajina má zřejmě potřebu někomu něco zakazovat proto, že má asi důvody před všemi něco tajit. Ano, přivezli jsme dokumenty o genocidě ukrajinské armády na civilním obyvatelstvu v této oblasti, ale u nás to bohužel zatím nikoho nezajímá, a to včetně médií. Ve světě, kde zahraniční politiku dělají jinak, řekněme nezávisle a zodpovědně, už však ano. Francouzi třeba natočili dokument Masky revoluce, který se stal ihned zakázaným. Francouzští právníci, se kterými jsme se v Doněcku potkali, připravují žalobu pro mezinárodní trestní soud v Haagu.