V pondělí vydal Eurostat zprávu o tom, jak si vedly ekonomiky Evropské unie v roce 2017. Bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza k ní na twitteru přidal komentář: „Tohle všechny ty proroky konce EU a krachu eura asi dost naštve: loni v eurozóně i celé EU klesal deficit i dluh, 12 zemí mělo přebytkový rozpočet a Slovinsko vyrovnaný. Jsem zvědavý, jakou pohádku si pro nás vymyslí teď...“ Je skutečnost – že tucet členských zemí mělo loni přebytkový rozpočet a jedna vyrovnaný – důvodem k jásotu, jak to ekonomice EU šlape? Jak hospodaření zemí EU za loňský rok hodnotíte vy?

To je vrcholně nepřesné hodnocení. A řekla bych téměř manipulativní. Občané nežijí z přebytkového rozpočtu. Tlak na primární rozpočty je způsoben sice právě eurem, respektive německou restriktivní politikou, ale je zvláštní zrovna škrtací politiku hodnotit pozitivně. Konjunkturální čísla eurozóny vypadala minulý rok dobře, respektive ve srovnání s tím, jak mizerně si vedla v předchozích deseti letech. Ale možná by se pan Prouza mohl podívat na to, jak vysoká je v některých zemích nezaměstnanost, zejména nezaměstnanost mladých, nebo pracující chudoba. To by byl dost jiný obrázek.

Ale o stabilitě eura a eurozóny nemůže vypovídat konjunkturální hodnocení. To je zásadní chyba. O stabilitě eura vypovídají dlouhodobé charakteristiky – a ty pozitivní nejsou. Rozdíly mezi regiony Evropské unie se zvětšují, nerovnováhy – viz systém TARGET II – jsou obrovské. Eurozóna není dokončený projekt, to uznávají dnes všichni – a šance na to, že bude dohotovena není moc velká, protože francouzské a německé postoje se velice liší. Wolfgang Münchau pro Financial Times psal, že se jedná o existenční krizi eurozóny – v kombinaci s přicházejícím zpomalením ekonomiky, které je potvrzeno i Evropskou centrální bankou, a právě nedostatkem reforem. A to je Münchau velkým příznivcem evropského projektu. Chtělo by to méně eurohujerství a více analytického přemýšlení u pana Prouzy.