V jaké atmosféře a v jakém stavu naše země spěje k letošnímu 17. listopadu a o čem vypověděl 28. říjen? Dějí se v poslední době věci, které ji mohou ohrozit, nebo které naopak slibují posun směrem k lepšímu? V jakém stavu naše politika spěje do roku nejdůležitějších voleb?

Myslím, že z letošních oslav naší státnosti se tatíček Masaryk musel v hrobě několikrát obrátit. Je neskutečné, jakou ostudu ze státního svátku dokážou naši politici udělat. Počínaje prezidentem a konče ministrem kultury. Je to ale i odraz myšlenkového a mravního chaosu, do něhož se propadá euroatlantická civilizace. Nevím, jestli nás může utěšovat, že žádná situace není tak zlá, aby nemohla být horší. Hrozeb jsou tucty, od přelití migrační vlny do Čech přes katastrofický scénář tandemu Zeman–Babiš, včetně zakormidlování k Putinově Moskvě, až po další rozklad společnosti a výhled občanských nepokojů.

Jak vnímáte spor o ocenění pro Jiřího Bradyho, kdy jeho synovec Daniel Herman tvrdí, že Řád TGM strýci nebude udělen kvůli postoji synovce k dalajlámovi, přičemž prezident Zeman to odmítá?

Považuji to za trapné předvádění svalů z obou stran, z čehož může těžit pouze Andrej Babiš. Pan Brady měl ocenění od prezidenta samozřejmě dostat. S tibetským dalajlámou to nemělo mít nic společného.

Jak jste ostatně vnímal návštěvu dalajlámy, která opět vzbudila vášně? Co říci ke sporu o to, zda se raději setkávat s dalajlámou, nebo raději dát přednost ekonomickým vztahům s Čínou?

Dalajlámu může dle vlastního uvážení přijmout každý politik, pokud mu nevadí jeho příchylnost k marxismu. Jen by to nemuselo být na oficiální půdě vlády. Nicméně strach z oslabení ekonomických vztahů s Čínou v důsledku přijetí dalajlámy ministrem Hermanem je vzhledem k nepatrným objemům vzájemné obchodní výměny zcela bezpředmětný.

Schvalujete krok Mariana Jurečky, Petra Gazdíka a dalších, kteří odmítli přijít na státní oslavu 28. října a místo toho uspořádali vlastní akci na Staroměstském náměstí? Chápete to jako vyjádření jejich názoru, nebo to spěje k nebezpečnému rozdělení jednotlivých skupin společnosti? Když už ani slavit neumíme spolu, chceme si spolu vůbec ještě povídat?

Prohlášení nejvyšších ústavních činitelů ke vztahům s Čínou bylo poněkud hysterické. Jistě by stačilo, kdyby to podepsal pouze ministr zahraničí. Pokud jde o vyjádření nesouhlasu s neseriózním chováním prezidenta Zemana uspořádáním paralelní akce k 28. říjnu, myslím, že je to legitimní. A co se týká nejen hrozícího, ale už i existujícího rozdělení společnosti, nemají to na svědomí ani tak prezidentovi kritici jako prezidentovo nekulturní a arogantní chování.

Debata se často točí kolem prezidenta Miloše Zemana. Toho má část společnosti za hrubiána, burana, ruského a čínského kolaboranta a podněcovatele nenávisti. Jiná část ho zase bere za lidového a přímého muže, svého advokáta proti elitám a za někoho, kdo otevřenou politikou vůči všem velmocím koná pro naši zemi dobro… a kdo ji také chrání před islámem. Která skupina má pravdu?

Je škoda, že si Miloš Zeman tak často střílí góly do vlastní branky. Protože například některá jeho varování před hrozbou islamismu nebo před diktátem EU jsou zcela namístě. Škoda, že prezident zapomíná, že je ve svých správných názorech dobře nahraditelný, a to vzdělanými lidmi, jimž jsou jeho namyšlená extempore bytostně cizí.