Karel Gott je pro mnohé ikona, pro jiné někdo, kdo podepsal Antichartu. Co o něm můžete říci vy, a jak na něj nahlížíte? Je to skutečně jeden z největších Čechů?

Někteří lidé rychle ztrácejí paměť, obratně převlékají kabáty, a aby se zviditelnili, pod rouškou spravedlnosti vyhledávají na kdekoho, kdo něco dokázal, špínu. Ano, na co se ptáte, je pravda. Karel Gott, který už tenkrát měl v zahraničí „jméno“ a tudíž měl mít výjimečnou pozornost a servis, jako tomu je všude na světě, chtěl něco dokázat. Jako Čech zůstal Čechem a celou dobu trpělivě pracoval, neemigroval, mnohé přátele podporoval a později slušně ozřejmil, jak to bylo. Jsou však lidé, kterým to nestačí. Zvlášť teď je přímo hnusné, když se někdo rýpe a hledá negativa v jeho minulosti… Říká se, „o mrtvých jen dobře“! Žil jsem také v té době a tak vím, jak byla složitá.

Karla Gotta jsem osobně poznal díky kamarádovi z dětství – Karlu Vágnerovi. Byl jsem za ním v Praze na Bertramce, když jsem točil například pro ČT velký cyklus pořadů „Za vesnickými muzikanty“, setkali jsme se i v rozhlase, kde jsem pracoval jako hudební redaktor. Jeho vstřícnost, skromnost, laskavost a profesionalita byla nakažlivá! Nezapomenutelný okamžik byl např. na oslavě jeho 70. narozenin, při uvedení do Síně slávy v jeho rodné Plzni. Na přání mu zahrálo a zazpívalo v plzeňských krojích tehdy naše mladičké duo Renátka & Pepča Pospíšilovi. Karel je dlouho obdivoval a ještě dlouho po oslavě o tomto setkání vyprávěl… A tak bych mohl pokračovat. Nechci si nijak „přihřívat polívčičku“ v této smutné době...

Karel Gott v historii naší země zůstane osobností, na kterou se nemůže zapomenout!  Prorokuji, že rozloučení s ním předčí v množství lidí nejednu událost… A ukáže v plné síle, že vstřícnost, skromnost, laskavost a profesionalita je to, co lidé oceňují… 

Jezdíte často koncertovat do zahraničí. Je určitě těžké se v dané zemi „uchytit“. Jsou Češi a Čechoslováci, podle vás, ve světě známí a oblíbení?