Ačkoli jste senátorkou téměř dvanáct let, stále se věnujete i své původní profesi - dětské neurologii. S jakými problémy se u dětských pacientů nejčastěji setkáváte a změnilo se za poslední roky spektrum vašich pacientů?

Ano, máte pravdu, spektrum pacientů se v mé ordinaci v průběhu let výrazně změnilo. V posledních pěti letech významně stouplo procento dětských i adolescentních pacientů, kteří přichází s potížemi typu bolest hlavy, nespavost, poruchy soustředění apod. U řady z nich se během odběru anamnézy dobírám k jednoznačnému závěru, a to že obtíže souvisí s nadužíváním elektronických respektive digitálních vymožeností.

V dnešní době již nedominují klasické počítače, ale tzv. chytré telefony. Některé děti jsou na nich tak závislé, že v případě odebrání mobilního telefonu až vyhrožují rodičům, že spáchají sebevraždu. 

Jako sekundární potíž vidím ztrátu tělesných zdatností. Děti nejsou schopny zvládat základní cviky, neuběhnou ani krátkou trasu. V hodinách tělesné výchovy pak dochází kvůli netrénovanosti jedinců k blokádám páteře. S tím vším také souvisí váhový přírůstek u dětí a dětská obezita, tento stav bych označila za alarmující. Někteří rodiče namísto toho, aby se věnovali dětem, jen sedí a hrají si s chytrými telefony a již batolatům pouští pohádky na tabletu, aniž by s nimi jinak komunikovali. Takže celá rodina sedí a mlčí, takže je tzv. on-line, což je pro socializaci dětí značně nepříznivé.

Rodičům zdůrazňuji, že stačí maximálně 1-2 hodiny denně, které děti stráví u počítače. Je nezbytně nutné dětem nastavit režim dne a zaměstnat je jinak, třeba čtením, sporty a v neposlední řadě i domácími pracemi. Digitální technologie je zkrátka dobrý sluha, ale špatný pán.

Nesmím zapomenout na jev posledních dvou let, kdy v souvislosti s pandemií covidu, kdy děti nechodily do školy, přibylo dětí s úzkostnými stavy, depresemi a poruchami příjmu potravy.