Lidovec Daniel Herman jako první český ministr vystoupil v neděli na sudetoněmeckém sjezdu v Norimberku. Svůj projev v němčině začal slovy „drazí krajané“ a během řeči též vyjádřil lítost nad násilnostmi na sudetských Němcích ze strany Čechů během odsunu. Komunisté Hermana vyzvali k rezignaci, řada dalších politiků ho ostře kritizuje. Jak na to nahlížet, bylo to správné gesto?

Jde o to, zda usmíření ano či ne. Podle mne každé gesto, které vede k usmíření a nápravě věcí z minulosti, je třeba pozitivně vyzdvihnout a ocenit. To, že Daniel Herman na sudetoněmeckém sjezdu v Norimberku vystoupil, se mi tedy jednoznačně líbí. Neustálé vyčítání a připomínání viny „těch druhých“ nikam nevede. A to, že komunisté ministra Hermana vyzývají k odstoupení, je směšné, to jsou typičtí komunisté, kteří se takto vždycky prozradí a ukážou, že jim o žádné usmíření nejde, ale dávají přednost vytváření napětí a štvaní. Jejich reakce ještě více potvrzuje, že Daniel Herman jednal správně.

Ministr Herman hovořil také o tom, že identitu Čech, Moravy a Slezska po staletí utvářeli kromě Čechů také Němci, Židé, Romové a Poláci a tragické události tyto svazky narušily nebo definitivně zničily. Do jaké doby z historického hlediska platí tvrzení, že jsme s uvedenými národnostmi tvořili společně českou identitu?

Je jasný fakt, že Židé i Němci byli po staletí součástí tohoto prostoru, žili jsme s nimi a není nic divného na tom, když se konstatuje, že mají podíl na naší identitě. A jsem rád, že se to připomíná zrovna v historických souvislostech, jako byl divoký odsun. Ocenil jsem, že se loni akcí zúčastnil Bernd Posselt, takových akcí by mělo být víc. I letos se zúčastním Pouti smíření, která 28. května připomene brněnské události z roku 1945.