Česká republika poslední dobou do určité míry žije událostmi v Českém svazu bojovníků za svobodu. Jak vidíte celkový stav veteránské organizace?

Myslím, že jediný, kdo může jásat, je Sudetoněmecký landsmanšaft. Pokud se ptáte na stav naší organizace, je nutno vyjít ze situace členské základny. Už Cyril Svoboda (předseda KDU- ČSL v letech 2001–2003 a 2009–2010, v letech 2002–2006 ministr zahraničních věcí, 2007–2009 ministr bez portfeje a v roce 2009 ministr pro místní rozvoj, později spolu s Alexanderem Vondrou v institutu CEVRO – pozn. red.) vmetl naší zesnulé předsedkyni Anděle Dvořákové do tváře neetické konstatování, že „biologické hodiny odbojářů dotikávají“. Jakkoli byla ale tato slova cynická, v podstatě byla pravdivá. Řada našich odbojářů odešla a každým rokem nám klesá členská základna. Naši protivníci nás v Brně nazývají nelichotivě jako „funerální spolek“. Možná k tomu přispívá i jedna z našich základních činností, pietní akty na pohřebištích padlých bojovníků a vojáků obou světových válek. Naproti tomu si nejen my, ale i někteří veřejní činitelé včetně prezidenta republiky myslíme, že i tato činnost důstojně přispívá k udržení národní paměti o těch, kteří bojovali za osvobození vlasti. To je totiž deviza, kterou si mladí často odmítají přiznat. Na místo přímých účastníků odboje přicházejí pozůstalí, což ovšem zatím dostatečně nevyrovná úbytek členstva. Roli zde hraje i společenská situace, kariérní důvody, neochota a strach některých pozůstalých vstupovat do nevítané a nepřáteli české vlasti marginalizované společenské organizace.

Co říkáte na spory a vylučování členů v současném ČSBS?

Začal bych odkazem na historii husitských bojovníků. Dokud byli svorní, tak vítězili. Když se začali hádat mezi sebou a vylučovat se navzájem, skončili bratrovražedným bojem u Lipan k potěše jejich nepřátel a k další porobě českého národa. Dnes se nám to z Moravy jeví skoro stejně. Důtky a vylučování členů podle nás boskovických odbojářů nejsou správným řešením. Možná se mýlíme a nemáme přesné zprávy, ale myslíme si to. Spory a vylučování prospívají jen našim nepřátelům, kteří se nám pak chechtají a mnou si spokojeně ruce. Tím myslím, jak jsem už říkal, hlavně sudetské Němce.

Jak ve světle těchto okolností vnímáte odchod válečného veterána od Tobruku Pavla Vranského z ČSBS ? Nepoškodí to fatálním způsobem obraz vaší organizace i v očích české veřejnosti?