Pracovně jste dlouhé roky působil v Německu. V čem se podle vás těmto svým sousedům podobáme a v čem se naopak lišíme?

Nejprve musím říci, že jsou značné rozdíly mezi mentalitou, životní filosofií a tradicemi mezi nejprve původními NSR a NDR, a navíc mezi jižními, východními, severními a západními Němci. Dle mých zkušeností jsou nám životním stylem, kulturou a tradicemi nejblíže jižní Němci (Bavoři) a dále všichni Němci z bývalé NDR, s kterými máme společné zkušenosti z doby východního bloku a schopnost kritického myšlení, čtení mezi řádky a zpochybňování vládnoucích elit.

A v čem se lišíme? V Německu je více zakořeněn smysl pro pořádek, disciplínu, uznávání vzdělání, zkušeností a autorit. Čechy berou spíše v rámci stereotypů jako kverulanty a Švejky, ale náhled se v posledních desetiletích mění a Němci nás více vnímají jako sobě rovné, a naopak si více cení naši vlastnost pragmatiků a realistů se schopností se vzepřít establishmentu.

Vnímají, že jejich disciplína a poslušnost stylu „následuj vůdce“ je opět zahnala na okraj propasti. Proto nastal takový zlom směrem k AfD. Střední vrstva, farmáři a živnostníci museli začít hájit principy své existence, které začaly být omezovány.

Mě poválečné Německo vždy fascinovalo hlavně svou politickou stabilitou. Konrad Andenauer, Helmut Kohl, Angela Merkelová, ti všichni vydrželi v čele vlády více než deset let v kuse. Z mého pohledu právě tato stabilita a předvídatelnost byla vždy základem německého úspěchu ať v hospodářství, nebo v politice. Je tento můj dojem oprávněný, nebo je to blbost?

V tomto s Vámi naprosto souhlasím, navíc bych přidal i období kancléřů za SPD – Willy Brandta a Helmutha Smidta, kterého jsem osobně zažil a velmi uznával. Zejména všechny jeho citáty z posledního období jeho života by se měly tesat do kamene. Západní Německo až do začátku 21. století bylo bráno jako výkladní skříň Západu a bylo podporováno USA v jeho „hospodářském zázraku“.

Navíc v Západním Německu byl aplikován princip tzv. lidového kapitalismu („Volkskapitalismus“). Zaměstnanci vlastnili akcie firem, ve kterých pracovali, silnou moc měli odborové svazy, zaměstnanci spolurozhodovali ve správních radách, zdravotní a sociální systém byl na co nejvyšší úrovni, rovněž tak zajištění lidí ve stáří s vysokými důchody. Vše se dělo proto, že mocenské struktury v pozadí měly obavy z Východního bloku a nechtěly v obyvatelstvu vyvolávat příliš levicové myšlenky socialismu a komunismu.

Toto se začalo zásadně měnit v posledních 25 letech. Na druhou stranu je třeba dodat, že Západní Německo zažilo v 70. a 80. letech těžkou vlnu levicového terorismu (několik generací teroristů RAF – Rote Armee Fraktion) – dobu bombových útoků, vražd a únosů. Tehdy skutečně bylo Západní Německo na hraně stanného práva. Jak říkali RAF teroristé - tím, že byli Němci, tak i ten teror bohužel dělali důsledně a sofistikovaně, navíc byli ještě propojeni s arabskými teroristy z OOP a dalších.

Tato éra se naštěstí přežila společenským vývojem a ztráty zázemí a nových stoupenců teroristů. Tehdy nastoupila doba Zelených, ekologických a mírových aktivistů. Strana Zelených však byla, dle slov Otto Schilyho, jako meloun - navenek zelená, ale uvnitř červená. O to více zaráží současná transformace Zelených, kdy jejich současná ministryně zahraničí Annalena Baerbock je největší válečnou štváčkou!

Jak je vůbec dnes, z toho co víte od svých německých známých, zpětně vnímána Angela Merkelová? Jsou to pouhé dva roky od jejího odchodu, ale někteří říkají, že i dva roky stačily, aby základní pilíře její politiky dost spektakulárně popadaly…

Nejprve byla vnímána pozitivně, jelikož byla vybrána Helmutem Kohlem. Navíc byla z bývalé NDR, takže symbolizovala spojení východního a západního Německa i v politickém establishmentu. V ekonomice nastavila „Energiewende“ směrem k obnovitelným zdrojům, novým technologiím, ekologicky směřované ekonomice, takže měla i podporu u Zelených, různých aktivistů a progresivistů.

Původně měla i rezervovaný přístup k migraci, zejména k ilegální, kterou odmítala. Následně však u ní nastal obrat o 180 stupnů a dal vzniknout mnoha spekulacím, čím byl vyvolán. V jeho důsledku nastal obrat i ve veřejném mínění a vznikl slogan „Merkel muss weg!“ Nyní už většinová společnost vnímá jen její chyby a co jimi způsobila.

Před devíti lety migrační vlna dost urychlila zásadní demografickou proměnu Německa. Kancléřka tehdy pronesla slavnou větu „my to zvládneme“. V prvních letech k tomu měla ideální podmínky ekonomické prosperity, která ale nyní skončila. Jak je to tedy podle vás s tím „zvládáním“?

Samozřejmě to Německo nezvládlo a zásadním způsobem vyvolalo a podpořilo permanentní vlnu ilegálních migrantů do Evropy a vytvořilo trvalý problém pro celou Evropu.

Německo už v 60. letech zahájilo velkou vlnu legálních přistěhovalců za prací – Gastarbeiterů. To probíhalo bez problémů (zprvu byla většina z Jugoslávie) a bylo to velkým přínosem pro německou ekonomiku do doby, než se začala v Německu rodit druhá generace přistěhovalců z Turecka a značná část této mládeže se začala radikalizovat a zapojovat i do kriminální a násilné trestné činnosti ve formě pouličních gangů a vzniku ghett. Vlna ilegální migrace před devíti lety už tomu dosadila konečnou ránu.

Vše bylo založeno na oficiálních lžích establishmentu veřejnosti. Nejprve to vše byli údajní doktoři a inženýři, následně váleční uprchlíci ze Sýrie. Na závěr už se přestalo rozlišovat se zdůvodněním, že Evropa migranty potřebuje a právo na migraci je základní právo všech obyvatel planety. Většina migrantů si dala za cíl dostat se do Německa, díky jeho štědrému sociálnímu systému.

Nyní již všichni vidí, že číše přetekla. Města a obce se bouří, že nemají další finance na ubytování a živení uprchlíků a federální vláda omezuje podporu. Nyní se diskutuje, že budou muset uprchlíci pracovat a že začne proces navracení odmítnutých žadatelů (opět velká lež, protože není kam). V reálu všichni, kteří jsou již v Německu, tam zůstanou nastálo, pokud nedojde k zásadnímu obratu v EU migrační politice a v politice německé vlády. Migrační politika kancléřky Merklové dala vzniknout nejprve hnutí Pegida a následně raketovému růstu AfD jak ve východním, tak i nyní v západním Německu, který je k nezastavení (AfD je nyní druhou nejsilnější stranou).

Co současný spolkový kancléř Scholz, jak je mezi Němci vnímán?

Popravdě je mi ho až skoro líto. Kde je kdysi nezpochybnitelná autorita, moc a úspěšná vláda německých kancléřů? Německo ztratilo poslední znaky suverenity. Německý kancléř je loutkou amerických neokonů a globalistů, zesměšňuje ho americký prezident, pouští se do něj francouzský prezident, a dokonce mu nadává i Zelenskyj. Ekonomika se mu hroutí, SPD má nejnižší preference v historii, obrovské sumy jdou nyní do zbrojení a Němci se začínají hlasitě ozývat, že už toho mají dost. Příští kancléř bude rozhodně z CDU a otázkou je, zdali vezmou do vlády i AfD.

Jak se v Německu vyvíjí nálady ohledně války na Ukrajině, která se stala ve středoevropském regionu poslední dva roky hlavní agendou? Z Prahy to vypadá, že kancléř nepatří úplně k „jestřábům“, ale část armády a politické reprezentace tlačí Německo do výraznějšího angažmá…

To, že kancléř Scholz je proti otevřenému zapojení Německa do války s Ruskem, jsou jeho poslední plusové body mezi německými voliči. Zelení a FDP jsou nyní hlavní váleční štváči. Paradoxem je, že strana Zelených přitom vznikla na základech mírových a ekologických aktivistů. Nyní jsou ale veřejně financování globalisty a Sorošovými neziskovkami, tak papouškují jejich notičky.

Němci zásadně nechtějí být aktivně zapojeni do války, historicky si už prožili své. I původní ústava NSR v principu zakazovala angažovanost německé branné moci v zahraničí. K první výjimce došlo, když se Bundeswehr zapojil do bojů v bývalé Jugoslávii (v Bosně). Nevole Němců vůči válečné rétorice je i důvodem raketového růstu podpory AfD.

Vyprávěl jste mi, jak vaši němečtí kolegové byli zděšeni z Donalda Trumpa a „pravicového populismu“. Tenhle německý odpor k této části politického spektra si odsud z Čech mnozí vysvětlují tak, že osmdesát let jsou všichni Němci vychováváni v pocitu viny za nacismus, což vedlo k tomu, že jej trochu paranoidně vidí za každým rohem. Odpovídá tomu pohledu i vaše přímá zkušenost, nebo je to jinak?

V Německu byla skutečně po 2. světové válce docela důsledně, jak na západě, tak východě, prováděna denacifikace a víceméně uplatňována politika kolektivní viny. Němci měli vlastní pocit viny v sobě. Ve veřejném prostoru a v médiích byl nacionalismus tabu, včetně jeho pozitivní stránky – patriotismu. Kdo by vyvěsil německou vlajku, či ji měl na bundě, byl hned označen za nacistu.

Takže v Západním Německu Němci sami sebe nazývali pouze Evropany a ne Němci. Navíc na Západě najeli totálně na vlnu různých zcestných progresivistických, zelených a ekologických ideologií, kterým skutečně mnoho z nich věří a ženou se nazpět do doby kamenné.

Říká se také, že Němci „nedělají malé chyby“ a když se pustí do něčeho, co se ukáže jako omyl, tak si to nejen vyžerou až do konce, ale obvykle k tomu strhnou i zbytek Evropy. Sedí podle vás tato paralela i na současnou posedlost „zelenou transformací“ a direktivní proměnou ekonomiky?

Bohužel je to pravda. Němci vždy vše dělají důsledně a disciplinovaně. Většinou slepě a naivně následují vůdce a vůdčí ideologii. Když je chybná, tak až do hořkého konce. Jako vůdčí evropská ekonomická a politická síla pak strhnou i zbytek Evropy, který je s ní propojený a na ní závislý. Za posledních 100 let už je to potřetí.

Kandidujete do europarlamentu. Já jsem o Evropské unii kromě mnoha jiných věcí četl, samozřejmě s velkou nadsázkou, že je to „berlínská internacionála“, tedy mezinárodní společenství sloužící jako podpora dominantního vlivu jeho ústřední velmoci, konkrétně Německa. Má podle vás tento bonmot o klíčové roli Berlína v tomto uskupení nějaké reálné jádro?

Paradoxem je, že prapůvodcem EU byla Evropská společnost uhlí a oceli, která měla zamezit opětovné militarizaci a vůdčí roli Německa v Evropě po 2. světové válce. V realitě se v průběhu posledních 50 let však EHS a následně EU změnily víceméně v tandem Německa a Francie. Pokud se prosadí zrušení práva veta při hlasování (pro což horuje i Fialova vláda a prezident Pavel) tak moc těchto dvou zemí bude absolutní.

Nejvýznamnější Němkou v Bruselu byla posledních pět let předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Jak se podle vás bude na tuto pětiletku vzpomínat?

Ursula von der Leyen byla vybrána Angelou Merkel, takže si obě mohou podat ruce ve společné destrukci Evropy. V Německu se takovéto političky nazývají „Politfrau“. Ursula von der Leyen byla obrazně řečeno „povýšena“ do Evropské komise po jejím rozkladu Bundeswehru.

A jako předsedkyně EK pokračuje v kurzu federalizace Evropy, šílenstvích typu Green Dealu, elektromobility, uhlíkové neutrality a politiky otevřených dveří Evropy pro další milióny ilegálních migrantů ročně, rovněž tak jede ve válečné rétorice proti Rusku a Číně a nyní jako hlavní cíl dalšího pětiletého období deklarovala „boj proti dezinformacím a misinformacím“.

Doufám, že nejnověji otevřený skandál „Pfizergate“ jí konečně zlomí vaz. Pokud ne, tak se těším, že v příštím Evropském parlamentu neschválíme její opětovnou kandidaturu na předsedkyni EK.