Pane Golonko, zcela výjimečně se nechci ptát na hokej, ale na to, jak u vás na Slovensku zapůsobila zpráva o úmrtí Karla Gotta. Jaké jsou ty dozvuky? Tady v Česku je to stále živé a vím, že některé slovenské deníky napsaly, že Gott byl vlastně posledním fenoménem a symbolem společného česko-slovenského státu. Jak to vidíte vy?

To je strašně jednoduché. Pro mě byl Gott vždycky jedna z největších osobností československého národa. A žije to i tady a fakt hodně, protože on byl opravdu stejně oblíbený v Čechách, na Moravě a na Slovensku.

Jak na něj vzpomínáte vy osobně?

Víte, především to byl člověk, který dokázal tu naši malou zemi proslavit v Evropě a nakonec vlastně po celém světě. Musíme si na rovinu říct, jakou moc a popularitu mají politici – a v porovnání jakou právě takovýto člověk.

A já jsem navíc strašně rád, že jsem byl u těch jeho začátků.

A jak se vám to podařilo?

No, Karel Gott totiž začal de facto tu svou kariéru v 60. letech, kdy opravdu dělal, tuším, že v ČKD přes den toho elektrikáře, a potom měl večer ty koncerty.