Pane doktore, v jednom ze svých textů jste psal: „Každý občan by totiž měl vědět a být si vědom, že ve stavu strachu, paniky, stesku nebo bezvýchodnosti se kvalita imunity rapidně blíží k nule. Slovy kolegy z akademie: Jedná se o určitý druh psychogenního AIDS.“ Jak jsme podle vás obstáli v koronakrizi? Do jaké míry jsme podlehli „psychogennímu AIDS“? Byla to krátkodobá nemoc, stane se chronickou, nebo hrozí trvalé následky?

Děkuji vám za otázku. Pokusím se odpovědět krátce a jasně na několika úrovních: jeví se mi, že velká většina spoluobčanů dává přednost matrixovým verzím událostí před vlastním rozumem. To je významově vážné zjištění, protože takový přístup nemění nic na věci, fakty zůstávají fakty a iluze iluzemi. Od začátku vyhlášení pandemie a poté nouzového stavu jsem vycházel z předpokladu, a čas mi dal za pravdu, že se nejedná o pandemii viru, ale pandemii strachu z koronaviru a metastází. Pandemii s metastázami na geostrategické, evropské, národní a individuální úrovni ve sféře hospodářské, politické, finanční a občanské.

Strach a s ním spojený stres – a je jedno z čeho – má téměř vždy různorodé následky. V daném případě musíme počítat s dlouhodobými a mutujícími, pozitivními i negativními. Proč? Infekční onemocnění je spojené s imunitou. Složitý imunitní systém oslabuje, u některé skupiny občanů dokonce před očima ničí náš způsob života, na hlavu postavená kultura výživy a v neposlední řadě i moderní vědecký a lékařský výzkum. Ten dává přednost kvantitě před kvalitou. Nejenom pro mne osobně není důležité prodloužení života, například do 100 a více let, při současné závislosti na lécích a pomoci, ale kvalita života. Ideálně na úrovni zdravotního stavu a imunity řekněme 30–35 let věku, po celou dobu života, až do dne smrti určené osudem. Jako pozitivní na onemocnění hodnotím z něho vyplývající příležitost k radikální a celkové změně směřující k pokoře, redukci pokrytectví a zkvalitnění našeho vztahu k planetě.

Hřebík do rakve imunity a překážku na cestě k uvedené pozitivní příležitosti představuje kromě v úvodu zmíněného často nezodpovědné – z hlediska zdraví a imunity, mediální tsunami, politici a přístup části lékařů zamotaných v administrativní a finanční síti struktur, ve kterých, nebo se kterými pracují. Celostní, tj. holistické, vědění a přístup ke člověku se prakticky v našem životě vypařily. Specializace, formalismus, pýcha a pokrytectví mají u mnohých občanů prioritu včetně profesionálů i těch, u kterých je profese posláním, lékařů.

Co se týče faktů – ve skutečnosti nejenom veřejnost, ale i šiřitelé pravdy vydávané za oficiální nevědí ve skutečnosti nic o COVID-19 ve smyslu holistického vědění. To dokazuje skutečnost, že je denně slyšíme, můžeme číst stovky různých názorů a vědeckých článků s platností jednoho dne. Nikdo doposud nedokázal, že COVID-19 je čistě přírodního, nebo laboratorního původu. Není známa ani příčina, den a místo vědomého nebo náhodného úniku. Přičemž mnozí z nás vědí, že náhody neexistují. Proto nelze vážně mluvit o ekologickém, efektivním a ekonomickém informování veřejnosti a komunikaci vládní moci s občany. Ale o manipulaci vedoucí ke ztrátě důvěry k moci, oslabení zdravého rozumu a s ním spojené zdravé lidské sebedůvěry. Trvalé krmení různých druhů nejistot člověka nespecifickými a nesrozumitelnými, nebo dokonce protiřečícími si informacemi a rozhodnutími způsobujícími stres, vede ke strachu s následky. Jakými? To je otázka vyžadující delší odpověď. 

Co se týče iluzí – je tomu podobně. Nepřiznáváme si skutečnost, že existuje kvalitativní rozdíl mezi něco si myslet a něco skutečně vědět. Jaký je rozdíl mezi diskusí a dialogem, s člověkem, nebo s veřejností. Krmení ryb v akváriu 24 hodin denně způsobuje jejich smrt. Ryba nemá pocit sytosti, podobně jako ho nemá chamtivý, egoistický, materialisticky orientovaný, od konzumu závislý člověk. Ten žije v iluzi, že je svobodný, může dělat, co chce a někdo jiný bude řešit jeho problémy za peníze, když ho opustí rozum, žena, milenka, štěstí nebo když se ocitne v nouzi či karanténě.

COVID-19 přináší trvalé následky i proto, že značný počet obyvatel tzv. vyspělého světa včetně národních a nadnárodních elit trpí tzv. psychogenním AIDS více než všeobecně známým HIV. Tento obalený RNA vir náleží mezi retroviry, schopné vytvořit podle své RNA molekulu DNA a tu vložit do genomu hostitelské buňky. Výsledkem je nemoc AIDS a syndrom získané imunitní nedostatečnosti, někdy označované jako získané selhání imunity. Předpokládám, že pandemie strachu z koronaviru a metastází bude mít i psychické následky (deprese, neurózy, sebevraždy), protože člověk se neučí z historie, odmítá pokoru, je pyšný a chová se pokrytecky ve své hře na Boha. Uvedené nám brzy dokážou statistiky a konání elit.