Například publicista Zdeněk Jemelík dokonce ve svém kritickém komentáři nabádá naši redakci, abychom Pavlu Buráňovi položili sérii dalších otázek, které mají naopak dokládat to, že žádný únos se nikdy nestal a že jde jen o jeho snahu vyhnout se splacení obří pohledávky za svým bývalým společníkem. Redakce tak učinila a přináší další podrobnosti k ostře sledovanému případu.

V reakci na náš poslední rozhovor obdržela naše redakce komentář pana Zdeňka Jemelíka, ve kterém naši redakci mimo jiné nabádá, abychom se vás zeptali, kdo vás vlastně před deseti lety unesl. Kdo to tedy byl?

Byli to tito lidé. Únosci se jmenovali Žilin, Sádecký a Janečka a unesli mě na příkaz a zadání PhDr. Ing. Mgr. Jaroslava Novotného PhD., MSc., MBA a jeho manželky doc. PhDr. Jarmily Novotné PhD., MBA a jistě v tom únosu měla také prstíky i její dcera, tehdy se jmenovala Dargová, dnes se jmenuje JUDr. Bibiana Kušniérová. Všichni tito lidé byli na základě shromážděných důkazů policií obviněni a krom paní JUDr. Kušnierové také vlastně i souzeni a dvakrát Krajským soudem v Brně senátem pana Koudely odsouzeni. To, že nakonec byli všichni zproštěni viny, není vítězstvím práva, ale je to ukázkový příklad klientelismu v naší justici. Je to ukázka bezohledné obhajoby stavící svá tvrzení na lžích obžalovaných, které ovšem Vrchní soud v Olomouci, a hlavně olomoucké Vrchním státním zastupitelství nechtělo vyvracet, a proto jim jen přisvědčily nebo dovodily. Navíc obě tyto instituce měly tu drzost, že mé argumenty vůbec nepřipustily, neboť v mém případě prý dokazování nebylo bezbřehé. Každý jiný by byl i s poloviční dávkou důkazů pravomocně odsouzen. To, co předvedl senát pana Šlapáka z Vrchního soudu Olomouc, je bezbřehé zneužití práva.

Sdělení obvinění se dočkalo několik osob, nicméně odsouzen z vašeho únosu nakonec nebyl vůbec nikdo. Čemu to přisuzujete? Nedostatku důkazů?

Sdělení obvinění se dočkalo šest lidí, a to Novotný, Novotná, Dargová a únosci Žilin, Sádecký a Janečka. Obžalovaných bylo pět. Z této party vypadla paní Dargová, dnes JUDr. Kušniérová. Nepravomocně byly odsouzeny čtyři osoby, a nakonec po zásahu Vrchního soudu byly zproštěny viny. Důkazů v té kauze je dost, jen se jimi nikdo nechce zabývat. Ono to ani jinak nejde. Kdyby se důkazy někdo zabýval, museli by Novotní do vězení. To, že to tak dopadlo, přisuzuji korupci v olomoucké justici. Nakonec se o tom baví Novotný v odtajněných odposleších, stejně jako o tom mluví i soudce Koudela ve svých rozsudcích. Doporučuji si ty rozsudky, jež jsou na mých stránkách www.pavelburan.cz, přečíst. Tam všechno je. Pan Jemelík vychází z přání, nikoliv faktů.

Pan Jemelík také tvrdí, že policie nikdy neuvedla, jak se dostala na stopu těmto třem lidem ze Slovenska, které obvinila z vašeho únosu. Ani vy to nevíte?

Jak se dostala policie k únoscům vím. U soudu vypovídal policista z Brna, který tvrdil, že zlínskou policii navedla informace od něj. Pan Jemelík byl u každého soudu s Novotnými a je zvláštní, že mu tohle uniklo. Toho mého přepadení se například zúčastnilo auto jednoho z nich, na dalšího pána vyšla pachová stopa … Já jsem v prvních fázích vyšetřování na ně sestavil identikit, následně byla provedena foto-rekognice a po roce byla provedena rekognice naživo. Vždy jsem je poznal a vím, že to byli oni. Takhle to je. Opět v rozsudcích si to každý může najít.

Obhajoba manželů Novotných již v průběhu soudního procesu poukazovala na několik rozporů ve vašich výpovědích. Třeba to, že jste si nezapamatoval, že jeden z únosců měl výrazně potetované ruce. Co si o tom myslíte?

Hned v první výpovědi jsem uvedl, že měli policejní blůzy do pasu s dlouhým rukávem. Nevím, co bych k tomu dodal. Snad jen, kdybych já chtěl někoho unést, tak bych všechny markanty skryl. Na to je například ta policejní blůzka s dlouhým rukávem perfektní. A když jsme u toho slovíčkaření… Obhajoba mi měla za zlé, že jsem neuvedl, že pan Sádecký měl potetované ruce, což měl být ten rozpor v mojí výpovědi. Nu, já ho tam nevidím! Na zadnici mohl mít taky kérku, kterou jsem neuvedl.

Značné rozpory měla vykazovat také rekognice, při které jste měl poznat vaše únosce. Můžete čtenářům popsat, jak to tedy bylo a proč soud později odmítl rekognici podle fotografií jako nezákonně provedenou?

Důkaz č. 1 k rekognicím. Devět dnů po únosu jsem sestavil identikit, který byl kompilátem všech únosců. K tomuto identikitu jsem dále uvedl, že podoba mezi ním a skutečnými pachateli je 60 %, což po osmi letech potvrdil i znalecký posudek z oboru antropologie, který ovšem olomouckou justici nezajímá.

Důkaz č. 2 k rekognicím. Po zhruba měsíci byla provedena za přítomnosti soudkyně foto-rekognice. A tento důkaz obhajoba napadala.

Důkaz č. 3 k rekognicím. Do dvou letech byla provedena rekognice naživo. Vždy jsem ty únosce poznal.

Foto-rekognici jako důkaz smetl ze stolu Vrchní soud v Olomouci s tím, že měla být provedena foto-rekognice, tedy důkaz č. 2 hned naživo, když policie znala únosce. Ptal jsem se policistů, proč tedy nebyla rekognice hned provedena místo fotek naživo, a bylo mi sděleno, že měli desítky podezřelých a že první rekognice se právě proto dělá se soudcem pomocí fotografií, aby se ten okruh zúžil. Já se zeptal olomouckých soudců na to, proč tedy ten důkaz č. 2 nikdy nemohl platit. Odpověď byla, že dokazování není bezbřehé, což mi tak rádo připomíná Vrchní státní zastupitelství z Olomouce. Prostě spravedlnost není pro všechny. Tolik tedy k těm značným rozporům.

Soud nakonec zprostil obviněné Slováky obžaloby, protože mělo být prokázáno, že v dané chvíli nemohli být na místě činu. Opravdu to tak bylo?

Není to tak. Zproštěni byli proto, že jako jediný platný důkaz nakonec zbyl důkaz č.1 identikit a rekognice naživo. Další důkazy, jako pachová stopa p. Sadeckého, neplatila, protože kontrolní vzorek odebral policista, jež k tomu nebyl proškolen. Další důkaz, osobní vůz pana Žilina, který se prokazatelně pohyboval v den mého únosu u mého pracoviště a zúčastnil se i toho přepadení, zase neplatil, protože pan Žilin tvrdil, že jeho otec ten vůz půjčil někomu a ten žil v Rusku. A tak se jej nepodařilo předvolat. A takhle bych mohl pokračovat. Opět vás navedu, v rozsudku, ve kterém únosce soudce Koudela zprošťuje viny, doslova píše, že si je jist tím, že se ti dva pánové toho přepadení zúčastnili, ale protože platně zbyly jen dva důkazy, tak že je to málo. No prostě, kdyby ten policista, co tomu panu Sádeckému strkal tu vatu do trenýrek, byl „proškolen“, tak by únosci seděli.

Policie údajně nenašla žádné důkazy, které by prokázaly jakékoliv styky mezi obviněnými únosci a manželi Novotnými, které označujete za hlavní organizátory vašeho únosu. Je to skutečně tak?

To taky není pravda. Ve spisu jsou k tomu poznatky. Navíc se našel návod nebo objednávka na můj únos. Jen Vrchní soud tento důkaz viděl jinak a přitakal obhajobě na hloupé vysvětlení, že šlo o objednávku pro vymahače dluhů. Mimochodem, aby tito lidé dokázali, že se mnou mluví, měli z mého telefonu Novotnému odeslat SMS „Jarku můžu dojet“, na kterou Novotný odpoví „Dojeď, jestli to není některý z těch tvých dalších podrazů….“. Tohle si sjednal Novotný s vymahačem dluhů, s kterým hovořil jen jednou a nezná ho. Tohle je přiléhavé vysvětlení, aspoň podle JUDr. Šlapáka z Vrchního soudu Olomouc.

Pan Zdeněk Jemelík také tvrdí, že soudce Radomír Koudela, který nejdříve opakovaně potvrdil vinu manželů Novotných, když opouštěl soudní síň a spatřil pana Jemelík v předsálí, měl s ním navodit řeč, a nakonec měl konstatovat, že je nešťastný, že musel tento rozsudek vyhlásit, a to zejména kvůli paní docentce Novotné, která bude muset na 4 roky do vězení. Mohla tato situace podle vás vůbec nastat?

Soudce MUSEL vyhlásit rozsudek? Nezlobte se, ale toto tvrzení, jako ostatně všechna tvrzení pana Jemelíka, je zavádějící, či spíše lživé. V naší Ústavě je zakotveno, že „Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.“ Soudce přece rozhoduje spor v rámci platného právního řádu na základě předložených důkazů a dle svého svědomí. Pokud by podlehl tlaku či motivaci některé ze stran, jednalo by se vědomě o nezákonné rozhodnutí a určitě by pak neměl důvod se z něho zpovídat nějakému pseudonovináři, jako je pan Jemelík. Ale co si řekli, to ví jen ti dva pánové.

Zdeněk Jemelík také tvrdí, že „se po celé roky vypráví až o 30 milionech Kč, které měl Pavel Buráň vyčlenit na úplatky a posílat je policistům prostřednictvím Michala Rédla. To jsou ovšem jen klepy, jejichž pravdivost nikdo neprokázal, i když k jakémusi neúspěšnému pokusu o prověření došlo.“ To jsou poměrně ostrá obvinění. Vaše reakce?

Neznám pana Michala Rédla, nikdy jsem jej nepotkal. Pan Jemelík lže a dělá to schválně. Vytahuje a snaží se spojovat jména, aby to mě nebo toho dotyčného poškodilo. Předtím to měl být pan Zubík atd. Toho jsem mimochodem taky nikdy neviděl.

Pan Jemelík také tvrdí, že jste měl počátkem ledna 2011 koupit od Jaroslava Novotného jeho polovinu firmy, zaplatit zálohu a zbytek dosud nedoplatit. A právě kvůli tomu, že od října 2014 do prosince 2022 probíhalo trestní řízení ve věci vašeho únosu, nemohl Jaroslav Novotný vymáhat svoji pohledávku, zatímco vy jste požíval výnosy i z jeho poloviny firmy. Je tomu skutečně tak?

Pan Jemelík tvrdí... To je právě ono. Nic z toho není pravda. Unesl mě, aby mě připravil o majetek. Já vždy dodržoval dohody a smlouvy. Hlavně ty smlouvy, protože po čase si lidé můžou věci vykládat různě. Novotný je manipulátor a lhář. Několikrát odsouzený, záznam v rejstříku nemá jen proto, že se ty tresty dají po nějaké době zahladit, prostě normální člověk se to nedozví. Tohle by se mělo změnit, nikdy bych se nedal dohromady s takovým člověkem, kdybych ty věci věděl. Když je někdo trestaný, tak by to mělo být vidět v jeho rejstříku trestů. Třeba na druhé straně ale ostatní by měli vědět, co to je za člověka. K panu Jemelíkovi? Jak to říkali jeho kolegové devadesátých let – pán, co je neustále v exekucích, a přežívá, jak se dá. Co si na něm vezmete …