V posledních dnech se objevují spekulace, že Green Deal skončí, protože v nastávající energetické krizi by mohl vést k jejímu prohloubení. Jste v Evropském parlamentu členem jak výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, tak i výboru pro životní prostředí, kde se Green Deal projednával. Je tedy předpoklad o útlumu Green Dealu reálný?

Není reálný, všechny zásadní dokumenty spojené s Green Dealem prošly velkou většinou, typicky asi 500 : 200 hlasům. Green Deal je dogma, o kterém se nediskutuje, které se pouze „odsouhlasuje“, nejlépe „ambiciózně“. Skalní zastánci Green Dealu jsou fanatici, diskuse s nimi nemá smysl. Fanatismus kdysi krásně charakterizoval můj šéf Miroslav Plzák. Když někdo navrhne, že socha Stalina má být vysoká 50 metrů, je v prostředí sdíleného fanatismu možné navrhnout 55 nebo 60 metrů. Nikdo si nedovolí říci, že by stačilo 45.

Tak i dekarbonizace byla ambiciózně navýšena na 55 % do roku 2030, nevadí, že je to nesmysl. Je to plánované zvýšení plánu. Postup je plánovitě řízen a nedodržení plánu bude sankcionováno. Zatím je předmětem diskuse, kdo bude příjemcem pokut za nesplnění cílů v jednotlivých státech. Zřejmě Evropská komise.

O základních článcích víry se nesmí pochybovat. Na svoje otázky jsem od komisařů a jejich úředníků nikdy nedostal odpověď. Například jsem se ptal, jaký pokles oteplování očekávají, jestliže se EU podílí na produkci skleníkových plynů 8–9 % a produkce má být snížena na polovinu a nikdo se k EU nepřidá. Za posledních deset let došlo ve světě ke zvýšení produkce skleníkových plynů o zhruba 15 %, Čína a Indie budují desítky nových uhelných elektráren. Kysličník uhličitý a metan jsou plyny, a proto se šíří v atmosféře, takže to, co se ušetří v EU, připlyne odjinud. Klade se vždy několik otázek najednou a úředníci či „vědci“ se rozhodnou, na co odpoví.