V předchozím rozhovoru jste prohlásil, že politik, který volá po přímé demokracii, je buď špatný politik, nebo se připravuje na nějaký převrat. Dnes těch politiků v Česku volá po přímé demokracii celkem hodně. Co vy na to?

Asi to jsou špatní politici, nebo možná to vůbec nejsou opravdoví politici, ale jen opakují, co slyšeli, tedy jsou tím nakaženi. Nebezpečí nějakého „převratu“ bych zatím nepřeceňoval.

S jakými pocity sledujete českou politiku?

O nějakých pocitech z „české politiky“ nemohu mluvit; zatím jsem si takového fenoménu nepovšiml. Ale ty pseudopolitické hrátky mne moc netěší. Ovšem co dělat? Na skutečnou koncepci, a zejména na dlouhodobější výhledy, asi nikdo nemyslí.

Také jste prohlásil, že mocensky se u nás prosazují jedinci politicky nepřipravení, často vyslovení diletanti, nezřídka mravně oslabení, byť i chytří. Jak se v tomto ohledu stavíte k dění posledních týdnů na české politické scéně?

V prvním desetiletí „nach der Wende“ (po převratu) nebylo divu, že jsme tu neměli politicky a státnicky zdatné jedince. Ale ono jich nějak moc málo přibývá? Kdy se to konečně projeví?

Myslíte si, že je účelové spojení ministra financí Andreje Babiše s prezidentem Milošem Zemanem opravdu tak nebezpečné?

Asi není, ale přece jenom je dost příznačným projevem něčeho opravdu nebezpečného v pozadí. Je mi záhadou, jak je možné, že tolika lidem nevadí hrubost a prolhanost ani tak zjevná? Pozorně se dívám nikoli na momentální aktéry, ale na sklony a tendence obecnější.