Je podle vás ministr zemědělství v demisi Miroslav Toman tak výjimečně dobrým ministrem oproti těm minulým, jak tvrdí prezident Agrární komory Jan Veleba i prezident České republiky Miloš Zeman?

My jako asociace nesdílíme stanovisko Agrární komory, že ministr Toman zachránil české zemědělství. Nechci mu upírat, že na tom, co zdědil, pracoval s maximálním úsilím. To je pravda. Ale vyjednávání o novém programovém období evropské společné zemědělské politiky vrcholila v červnu 2014, pak došlo ke změně vedení resortu. Uvedu příměr ze zemědělství. Je to jako když Tomanův předchůdce Petr Bendl sel, ošetřoval porost a připravil ho až na kraj žní, a pak někdo jiný – jeho nástupce - ho sklízel. Úkolem toho, co sklízel, bylo, aby všechno v pořádku sklidil, aby neměl zbytečné ztráty, aby úrodu zdárně odvezl do skladu. Myslím, že to ministr Toman udělal, ale před tím se musely udělat všechny ty operace, které předcházely dobré sklizni. Takže zjednodušování, že změny, které mohou nastat v roce 2014, zajistil Toman, nejsou zcela pravdivé. Jeho aparát pracoval jen na tom, aby se vše dotáhlo do zdárného konce.

Ministr Toman sklidil pochvalu i v souvislosti s programem na pomoc postižených loňskými povodněmi. To nepovažujete za záslužné?

Z úst prezidenta Agrární komory Jana Veleby zaznívá, jak úžasně se vloni přijal nejen program pro podporu postižených povodněmi, ale i plastický program pro podporu nepojistitelných rizik, a že jej zajistila administrativa současného ministra zemědělství v demisi. Ale na tomto programu se pracovalo tři čtvrtě roku nazpátek. A když v červnu přišly povodně, celý proces urychlily, protože tehdejší ministr Bendl chtěl pomoci lidem postiženým povodněmi. Já osobně jsem byl na poslední poradě ministra svědkem toho, že se téměř hotový program schválil a byl připraven k notifikaci do Bruselu. Ministr Toman a jeho lidé to správně uchopili, nechali notifikovat v září a v říjnu ho uvedli do života. To je v pořádku. Ale myslím, že je velice nekorektní, když to šéf Agrární komory Veleba zmiňuje jako úspěchy ministra Tomana a tím vlastně jako neúspěchy předchozích ministrů. Proti tomu se musíme ozvat, protože tím se do určité míry znevažuje práce mnoha lidí, kteří na ministerstvu pracovali před Tomanem a budou pracovat po Tomanovi, kteří pracovali před Bendlem a po Bendlovi. Úspěch má totiž mnoho tatínků a neúspěch je vždycky sirotek.