V českých lékárnách stále dlouhodobě chybějí některé léky, Endiaron, některé inzulíny, léky na epilepsii a řada dalších. Ministr Válek ubezpečuje, že už jsou na cestě, ale to jsme slyšeli víckrát...

Tato situace je dlouhodobá a viditelně se táhne už tři roky. Chyba vznikla kdysi dávno, kdy jsme zcela rezignovali na farmaceutický průmysl a nějakou alespoň bazální soběstačnost, například v lécích jako antibiotika apod. Farmaceutický průmysl se přestěhoval do Asie, protože tam měl mnohem lepší podmínky, a teď pouze sklízíme to, co jsme kdysi zaseli. Prapůvod problému nejde za současnou vládou, nicméně co za touto vládou jde, je neschopnost rychlé reakce a neschopnost chybějící léky rychle sehnat.

Panu profesoru Válkovi, se kterým mám jinak korektní vztahy, vyčítám, že nezareagoval hned. Zprvu si myslel, že to vyřeší trh. Později během dalších problémů, například s pohotovostmi, hledal vinu ve zřizovatelích čili v krajích a sám se i k jiným problémům ve zdravotnictví nechoval jako resortní ministr, který by takové problémy měl razantně řešit. Někdy klidně i nestandardně. Za naší vlády pod vedením Andreje Babiše došlo k výměně ministra, pokud měl neúspěchy. Byla snaha třeba i mimo zavedené postupy do věcí účinně zasahovat s cílem, aby se dostavil pozitivní výsledek. To mi teď chybí. Pan ministr Válek vždycky jen čeká, jak to dopadne. 

Za svůj velký úspěch nyní vydává přijatou legislativu, která částečně řeší problematiku léků s tzv. omezenou dostupností, jenže tím řeší pouze to, jak budeme hospodařit s tím, čeho je málo. Neřeší to, aby těch léků málo nebylo a abychom je dokázali ze zahraničí v dostatečném množství a včas sehnat. Výsledkem toho je, že si pacienti mohou v elektronickém systému dohledat, kde včera byly pro ně potřebné léky k dostání, ale neznamená to, že tam ještě dnes budou. Stát ale není schopen reagovat na nabídku prodejců léků, kteří jsou ochotni je dodat tam, kde za to dostanou více zaplaceno. To je ten trh, na který se pan ministr spoléhá, že všechno vyřeší. Jasně vidíme, že to trh nevyřeší. 

Vedle dlouhodobých problémů s opakovanými výpadky významných léků je podle vás ještě další oblast, kterou ve vašich očích ministr Válek řeší neúspěšně?

Očekával jsem celkově, že se bude tato vláda snažit o systémová řešení ve zdravotnictví. Taková řešení jsou vždy nepopulární, a možná právě proto k ničemu takovému pan ministr Válek nepřistoupil. Prohlubuje se proto personální nedostatečnost ve zdravotnictví a netýká se to jen lékařů, ale bohužel ve velké míře i sester. Řešení přišlo spíše nouzové a ustupujeme od požadavků na vzdělávání a kvalifikaci. Zachytil jsem v jednom z pořadů ČT, že by se měla snížit kvalifikace sester a v řadě zařízení by měly stačit tzv. praktické sestry, které mají základní vzdělání. Místo kvality je zajišťována alespoň kvantita. Lze zaregistrovat i úvahy, že sestry na některých pracovištích nemusejí být 24 hodin, ale třeba jen osm hodin pracovní doby. O tom všem je ministr ochoten uvažovat, protože nemá jiné řešení.

Ministr Válek se navíc chlubí tím, že se mu podařilo zajistit 24hodinové směny pro lékaře na záchranných službách a v nemocnicích, aby se zajistily služby, ale to byl úspěch opozice. My jsme toto řešení navrhovali na zdravotním výboru a formou usnesení jsme zavázali ministry zdravotnictví a práce a sociálních věcí, aby zahájili jednání s Evropskou komisí o možnosti 24hodinových směn. MPSV se tomu předtím celou dobu bránilo a tvrdili, že to Evropská komise neumožní.

Ukázalo se, že to v Bruselu vyjednat šlo. Beru to jako precedent, stačí se nebát a pokusit se o další potřebné výjimky v jiných oblastech, a ne pouze říkat, že nám to Evropská komise neumožní. Vidíme z jiných států, že si své zájmy dovedou prosadit. Mají odvahu začít jednat a jde to. 

Objevují se zprávy o řadě nespokojených olympioniků, kteří si stěžují na ubytování v olympijské vesnici, špatný výběr jídla, absenci klimatizace v převozových autobusech na sportoviště a další věci. Vše prý ve jménu ochrany klimatu a snížení emisí... Mnozí proto raději šli do hotelů. 

V jednom rádiu jsem slyšel reportáž o tom, že před několika lety vznikla před olympiádou narychlo firma, která zpracovávala plastová víčka od lahví. Firma víčka drtila a nakonec se použila pro sedačky a stupně vítězů na olympiádu a zástupci firmy byli pyšní na to, že se ty sedačky vyráběly z recyklovaných víček. Tak se deklaruje odpovědnost k planetě. Je to možná přitažené za vlasy, považuji to za přehnané. Připomíná mi to situaci, kdy jsme ve Sněmovně schvalovali zákaz plastových brček a v tom stejném okamžiku zasedala vláda, kde schválila nákup amerických F-35. 200 poslanců řešilo takové téma a v zákrytu za tím vláda odklepla nákup drahých amerických stíhaček, aniž jsme o tom jako poslanci vůbec věděli. 

Snaha o co největší ekologické zásahy do života ve smyslu ochrany životního prostředí mi přijde přehnaná. To bychom se mohli bavit o plánovaném zákazu spalovacích motorů a dalších věcech.