V listopadu uplyne 25 let od sametové revoluce. Jaké změny - dobré i ty špatné - podle vás přinesl České republice nový režim?

Nový režim je slovní spojení, které nemám moc rád. Já bych tomu spíše říkal změna společenského vnímání. Lidé se po sametové revoluci dokázali více samostatně rozhlížet a hledat cesty, po kterých chtějí jít. Spousta lidí si ale nedokázala uvědomit, co to bude každého z nás stát. Ne každý byl na takový „kotrmelec“  připravený. Za dobré určitě pokládám to, že se lidé naučili vnímat svět s více otevřenýma očima, za špatné zase to, že se čím dál více vytrácí z mezilidských vztahů lidskost a slušnost. Dříve většina z nás měla k sobě blíže než dnes - měli jsme společného nepřítele - KSČ, a nic lidi tak nesemkne než právě společný nepřítel. Dnes nám takový „terč“ chybí, a tak si pro jistotu stěžujeme na všechny a na všechno.

Je pro vás polistopadový vývoj tedy zklamáním?

To si asi špatně rozumíme - nejsem zklamán. Beru běh věcí po revoluci jako přirozený vývoj, nelze přeci stát na jednom místě celá desetiletí. Jistě, něco se mi líbí více, něco méně, ale tak by to bylo v každém případě, ať už by sametová revoluce proběhla, nebo ne. Každý z nás, nebo určitě většina, tehdy na konci roku ´89 cítil, že se něco musí stát, že už je situace neúnosná. Asi nikdo z nás si tehdy nedokázal představit, co nás čeká. Jedno ale vím jistě - pokud bych se znovu ocitl v té samé situaci, jako v roce 1989, šel bych do všeho stejně, jako tenkrát. Žádná doba není dokonalá, ale člověka žene naděje. A naděje umírá poslední...

V anketě redakce ParlamentníchListů.cz se ptáme veřejnosti: Představte si, že je prosinec roku 1989 a rozhoduje se o budoucnosti této země. Která varianta by byla nejlepší? Jedna z možností je, že by měl vládnout Dubček a Komárek a měli budovat socialismus s lidskou tváří ve stylu roku 1968. Tato možnost mezi čtenáři jednoznačně vede. Co k tomuto lze říci? Jakým směrem se podle vás mělo Československo vydat v době transformace?

Víte, já byl tehdy hodně mladý. Vrátil jsem se akorát z vojny, 24. 11. 1989 jsem se ženil (s trikolorou na klopě vedle myrty...) a vlastně jsem vůbec netušil, která bije. Cítil jsem jen, že chci něco víc než šedý život v šedé zemi. Chtěl jsem cestovat, chtěl jsem užívat života a slovo „svoboda“ bylo tehdy i pro mě svatým grálem. O pražském jaru a všem okolo jsem toho však moc nevěděl, přiznám se, že jsem tehdy, v roce ´89, ve svých dvaceti jedna letech, řešil jiné věci. Bylo mi jedno, zda to tady povede Dubček nebo Komárek, nebo oba společně, jen když to bude „jiné“, než to bylo do té doby.

Jak se v důsledku polistopadového vývoje proměnila česká společnost? A jaké změny v naší společnosti očekáváte v následujících letech?

Víte, my jsme zvláštní národ. V Boha nevěříme a po sametové revoluci, když padl bolševik, jsme zjistili, že se tak nemusíme ničeho bát. Člověk by se ale něčeho měl bát, respektive měl by z něčeho mít respekt. Respekt je u nás však vzácné zboží. Celá řada našich spoluobčanů zjistila, že když si umane nějakou lumpárnu, že není důvod, proč se do ní nepustit. Například takový Němec (to berte prosím jen jako příklad...), když ho napadne nějaká morálně neslušná věc, řekne si – „to se přeci nedělá“ - a jde od toho a neudělá ji. Čech je ale Švejk, a tak si řekne – „a proč vlastně ne, když to JDE...?!“ Spoustu věcí by si u nás lidé neměli dovolit, ale dovolí si je. Někdy je to ku škodě věci. Neumíme být moc slušní, bohužel. Co se budoucnosti týká, tak minulost mě poučila, že nejsem věštec, takže se nechám překvapit. Co jiného mi také zbývá...?