Paní profesorko, u našeho posledního rozhovoru mě zaujala vaše myšlenka, že „vládnoucí moc si ustavila prostředek pro upevňování statu quo i u mladých, kteří tím, že rozumějí ‚opičí inteligenci‘ v ovládání moderních technologií, mají pocit, že rozumějí všemu“. Je pravdou, že u lidí o skoro generaci mladších než já lze pozorovat až bezmeznou víru v to, že „moderní technologie“ spasí svět. Nahradí manuální práci, ale dokonce ve smyslu „umělé inteligence“ bude formulovat umělecká díla a zastane i další kreativní činnosti. Dá se to vnímat jako něco, z čeho máme mít radost?

Ano, je to přesně tak, mladí představují digitální generaci, která téměř nerozumí věcným podstatám, bere vážně jen ty nominalistické, které se stávají podstatami, pokud při ukazování na věc prohlásíte jméno věci. Zde brutálně chybí porozumění věcnosti, jež se získává dlouhým procesem usebírání a uvlastnění. Vytknete-li jim, že nerozumí tomu, co se děje v politice, odvětí vám, že k volbám chodí, nerozumějí vůbec otázce. Jména slov jim nahrazují věcné podstaty. Pokládají formy za obsahy. Prozrazuje je řeč, kterou používají, je velmi jednoduchá, což je také odraz z angličtiny, tíhnou k „modernitě“, jež je pouhou nuancí, nemající věcný a smysluplný obsah. Důležité je jen to, aby se odlišili od starých.

Několikrát jsem slyšel od členů liberálních stran, že ti, kteří odmítají hlavní témata jejich agendy, „odmítají pochopit moderní svět“, „odmítají akceptovat posuny ve společnosti“ a „odmítají modernitu“. Bavíme se o těch, co pochybují o manželství homosexuálů, o „boji za klima“, genderové rovnosti apod. Jako by byla nějaká „povinnost modernity“. Pokud mě paměť neklame, neříkali i komunisté v 50. letech, že jen reakcionáři se odmítají podřídit pokroku, který je nezbytný? Lze to srovnávat?

Samozřejmě že jde o paralelu s komunisty. Alan Dulles představil plán po druhé světové válce, jak ovládnout svět. Rozdělit společnost tak, aby se stala manipulovatelnou, a to je nejlepší, postaví-li se mladí proti starým, ženy proti mužům, děti proti rodičům, studenti proti učitelům, rozvolníme-li sexuální morálku atd. tím, že budeme osvobozeni od starých hledisek! Velký Mao Ce-tung to uměl nejlépe, kulturní revoluce v Číně představuje padesát milionů mrtvých, viz „Palte na štáby!“. Studenti vyházeli profesory z pekingské univerzity z oken a zabili je. Stačilo pár Maových hesel.