Vidíte smysl v tom, že prezident Miloš Zeman vetoval novelu zákona o státním rozpočtu na rok 2022? Odvolal se přitom na příslib předkladatele při zrušení superhrubé mzdy, že zákon podpořený poslanci ANO, ODS a SPD bude po dvou letech změněn. Návrat daně z příjmu fyzických osob na úroveň roku 2020 je i jedním z klíčových návrhů, které vládě doporučují experti z Národní ekonomické rady vlády (NERV). Co jiného mohou zákonodárci měsíc a půl před koncem roku s letošním rozpočtem udělat, než že veto přehlasují?

Já si myslím, že už do konce roku zákonodárci neudělají nic. Že už to technicky téměř nelze. Mně se hlavně velmi nelíbí, že se diskuse o veřejných financích skoro výhradně smrskla na diskusi o superhrubé mzdě. Ta je nyní vnímána jako klíčová otázka pro veřejné finance. Přitom to je jen jeden z mnoha parametrů, kterými můžeme ovlivňovat příjmy, ale trend veřejných financí je mnohem komplexnější. Já se skoro vsadím, že pokud se tímto způsobem zvýší příjmy rozpočtu (reálně), tak dojde také k navýšení (reálných) výdajů, protože rozpočet si to poté „bude moci dovolit“.

Z toho je vidět hlavní problém uvažování o veřejných financích – máme nějak nastavené výdaje a k nim neustále dohledáváme příjmy, aby to tak nějak rozpočtově vyšlo. A tváříme se, že je jedno, jak vysoké jsou příjmy a výdaje, hlavně že mezi nimi dosáhneme nějakého přijatelného schodku, přičemž o ničem jiném než o schodku se už ani neuvažuje. Ale myslíte si, že pokud bychom, čistě modelově vzato měli, příjmy i výdaje rozpočtu jeden bilion a schodek nula, anebo bychom měli příjmy i výdaje jenom sto miliard a schodek také nula, že by to mělo na chod státu stejný vliv, protože vyrovnaný rozpočet je vyrovnaný rozpočet? Vůbec ne!

Na tomto příkladu je vidět, že zužovat úvahy o veřejných financích na výši schodku je nesmysl. Třeba pro mě hlavním problémem veřejných financí není výše schodku, ale podíl veřejných výdajů na celkovém HDP. A z tohoto pohledu se přiznám, že mi připadá skoro jedno, jestli superhrubá mzda je, či není. To je podružný problém.

Osm členů Fialovy vlády při jednání v Kyjevě prý otevřelo dveře českým firmám. Podle premiéra ukrajinská strana přislíbila, že bude vstřícná k českým firmám, které by chtěly na tamním trhu působit a že pro ně vytvoří dobré podmínky. Lze to chápat tak, že by měly mít jiné – lepší – podmínky pro působení na Ukrajině než kupříkladu firmy z jiných zemí EU, jejichž vlády se podobnými výjezdními zasedáními neangažují?

Když vyjdeme z toho, že Ukrajina už před válkou byla velmi prolezlá korupcí, oligarchářstvím a její instituce nefungovaly dobře, mám sklon být opatrná a podobným slovním deklaracím nevěřit. Navíc, Ukrajina by byla sama proti sobě, kdyby evropské země nějak rozdělovala. Představte si kupříkladu, že by Česko dostalo – třeba daňově – lepší podmínky pro podnikání na Ukrajině než obrovské a technologicky i stále ještě vyspělejší Německo! Je to snad myslitelné? A bylo by to ve prospěch Ukrajiny?

Samozřejmě, že ne. Za mě tedy jde jen o slovní deklaraci, ale nebude to mít vůbec žádný reálný efekt.