Jedním z nejčastějších slovních spojení, jež v poslední době slýcháme, je „fake news“. Leckdo moc neví, co si pod tím představit. Už mediální teoretici vytvořili nějakou ustálenou definici tohoto pojmu?

Fake news dnes jsou nejen falešné informace, ale fake news slouží novodobým pseudoliberálním propagandistům k označování pro ně nepohodlných názorů. To znamená, že jakmile nesouhlasíte s hlavním proudem, prezentujete jiný názor, tak se vám může stát, že váš názor je označen za fake news, a tím pádem je hozen do jednoho pytle se skutečným odpadem. Takže s pojmem fake news bych nakládal velmi opatrně.

Hrozí právě tomuto pojmu, že se stane nebezpečnou nálepkou k likvidaci oponentů? Přece jen odkazem na fake news můžete zdiskreditovat prakticky cokoliv.

Ne, že to hrozí, to už se děje. Jedná se o nástroj současných mocných v Evropské unii, kterým likvidují své kritiky, respektive umlčují, upozaďují, zesměšňují v uvozovkách nevhodné názory.

Mluví se o tom, že fake news je nový fenomén, často spojovaný s rozvojem internetu. Ale různé polopravdy, drby i pomluvy se přece šíří společností od doby, kdy se lidé naučili mluvit… Je dnešní případ „fake news“ v něčem kvalitativně nový?

Ne, vůbec ne. Jen jde o novou nálepku něčeho, co tu bývalo vždy, vždycky si někdo vymýšlel ptákoviny nebo konspirační teorie. To tady vždy bylo, nejde o nic nového. Jenom nyní se zavedl ten termín, aby bylo s čím bojovat, možná přesněji řečeno – co zneužívat.

Když bychom se nad tím zamysleli obecněji... V čem nejpodstatněji nástup internetu změnil veřejnou debatu?

Změnil veřejnou debatu v tom, že možnost šířit informace má dnes mnohem větší množství lidí. Zatímco dříve to byly sdělovací prostředky, ať už v podobě tiskovin, rozhlasu, televize, a informace byly pouze v rukou novinářů nebo vlastníků médií, tak internet dnes umožňuje, aby se se svým názorem prezentoval prakticky každý. A v okamžiku nástupu sociálních sítí se vše ještě znásobilo. Lidé mohou mezi sebou komunikovat bez prostřednictví oficiálních médií.

Funguje to na všech úrovních. Úplné novum – americký prezident Donald Trump nepotřebuje pořádat tiskové konference. Má Twitter. To je ta základní změna. Takže obecně – změna netkví v tom, že se vedle pravdivých informací vypouštějí i lži, nýbrž jenom v prostředcích, kudy se vše šíří.

Dá se, s přihlédnutím k historii médií a mezilidské komunikace, vůbec očekávat, že se někdy zbavíme dezinformací, polopravd a „fejků“?

Ne, vůbec ne. To zde přeci vždy bylo, je a bude. Nové je jedině to, že dnešní hlavní proud pod tuto nálepku zařazuje nejenom skutečný odpad, ale i nepohodlné názory.

Jak se s těmi negativními komunikačními fenomény má vypořádat zdravá a svobodná společnost?

Vůbec nijak. S tím se není třeba vypořádávat. Je na každém, aby si vyhodnotil, čemu věří nebo nevěří, a co jsou nebo nejsou pitomosti. A stejně lidé vždycky nějakým pitomostem věřit budou, je nesmysl s tím bojovat. Ten boj, a to se opakuji, není s těmi opravdovými fejky. Ve skutečnosti je to boj s nepohodlnými názory.

Jak na vás působí současná podoba takzvaného „boje proti dezinformacím“, jak se dnes začíná šířit v západní civilizaci?

Ti největší bojovníci proti fake news sami fejky šíří. Buďme konkrétní. Kupříkladu Česká televize a její pořad Newsroom. Ve skutečnosti by se měl jmenovat Fakenewsroom. To je ukázkový pořad naprosté demagogie a zneužití veřejnoprávní televize. Chápete to? Ti největší novinářští grázlové, pro které žádná špinavost není tak hnusná, aby ji nemohli použít, se prezentují coby bojovníci proti informačním nepravostem. Běs!