Kvóty na povinné množství českých potravin v obchodech jsou pasé. Ačkoliv to v tomto směru v lednu vypadalo nadějně, minulý měsíc tuto záležitost poslanci smetli ze stolu. Co na to jako bývalý prezident Agrární komory říkáte?

Jsou pasé dočasně, po neuvěřitelně špinavé kampani viceprezidenta Hospodářské komory a současně šéfa Svazu obchodu a cestovního ruchu pana Prouzy. Kampani lživé, nepravdivé, kampani za miliony korun a s pomocí šedivých myšek domácích odborníků a odbornic, jistě dobře zaplacených. Coby bývalému 9 let úřadujícímu prezidentovi Agrární komory (vedl Agrární komoru ČR v letech 2005 – 2014, poznámka redakce), ale hlavně člověku z venkova, s půdou a zemědělstvím srostlým, je mně z toho nedobře a otevřeně i při této příležitosti říkám, že za návrat českých potravin je třeba bojovat. Jde totiž o všechno, nejen o potraviny, ale o národní suverenitu. Ono to totiž potopením novely zákona o potravinách neskončilo, ta rozhodující bitva nás teprve čeká.

Podle zastánců by zákon o kvótách na české potraviny zvýšil potravinovou bezpečnost země. Jak moc je toto téma aktuální i kvůli pandemii, která na čas dokonce uzavřela hranice?

Samotným zákonem, bez podpory společnosti, politiků a slušného chování obchodních řetězců a dohody samotných zemědělců, kteří potraviny vyrábí, ale hlavně produkují suroviny pro jejich výrobu, toho mnoho nezměníte. Domníval jsem se ale, že velké problémy v době kulminující pandemie, kdy se dokonce uvažovalo o zavření průmyslu, otevřou našim politikům a vůbec všem občanům oči a na zemědělství se začne pohlížet jako na strategický resort. Tedy stejně, jak na něho pohlížejí Němci, Nizozemci, Španělé, Belgičané a další, kde je zemědělská produkce měřená v jednotkách na hektar výrazně vyšší než u nás. Třeba u mléka je našich 75 litrů na 100 hektarů naprosto ubohý výsledek proti Nizozemí s 680 litry na 100 hektarů. Druhý příklad vepřové maso, my produkujeme 62 kilogramů na 100 hektarů a Nizozemsko 620 kilogramů, tedy 11krát více. Podobné to je u speciálních plodin, jako je ovoce a zelenina, které byly kdysi naši doménou – trend je stejný – pád…

Tato politika je krátkozraká, neodpovědná a můžeme na ni v budoucnu doplatit.

Mimochodem, zvládli čeští zemědělci takzvanou koronavirovou krizi? Co způsobilo v tomto směru největší problémy?

Zemědělství a v širším pojetí venkov zvládly vždy svoji roli, a to i v horších dobách, než byla ta dnešní koronavirová. Podzimní úroda na polích a sadech byla sklizena, nová úroda na podzim a na jaře založena, farmy živočišné výroby běží, a tak bych mohl pokračovat. Já jsem se na brněnské Masarykově univerzitě, kde jsem coby zemědělský inženýr a člověk z praxe učil, že na venkově jsou kořeny národa, že je tam základ státu a jeho mravní zdraví. Tyto hodnoty určitě nelze dovézt, ty nelze koupit v supermarketech a v „krajinotvorných prvcích“ desetitisíců hektarů půdy zabrané na hangáry velkoskladů zahraničního kapitálu s více než 100 000 kamiony, které je zásobují dovezenými potravinami z celé Evropy, bez ohledu na uhlíkovou stopu.

Na naznačené a nesporné problémy se měli naši zemědělci soustředit, otupit vzájemné spory a přitlačit na pilu, neboť jíst potřebuje každý a několikrát denně. Jinými slovy měli představit novou agrární politiku a svoje požadavky směřující k nastartování vzestupné trajektorie s odkazem na naši zranitelnost v době světových globálních krizí, jakou je pandemie koronaviru. To se nestalo, tato příležitost, kdy mohli být denně v médiích a strhnout na primární sektor, tedy zemědělství, pozornost, ta byla promarněna. Alespoň ve velkých médiích, která ovlivňují běžné občany a spotřebitele. Místo toho jsme byli svědky nechutné, lživé kampaně proti českým potravinám, která nyní přešla v kampaň proti velkým zemědělským firmám. S tím se nelze smířit a je třeba bojovat, dokud je čas, dokud je za co.

Jan Veleba jako senátor

Kritici zákona o kvótách na české potraviny mluvili o tom, že by nahrál agrobaronům. Je to pravděpodobné?

Nahrál agrobaronům … jsme svědky mohutné protizemědělské a protičeské kampaně se zapojením Evropského parlamentu a Evropské komise, jejíž start není náhodný – ona totiž kvete řepka, a tak je třeba celoroční štvavou kampaň proti ní, velkým podnikům a speciálně proti premiérovi zúročit.

Jinak musím opravit vaši terminologii. Už za první republiky agrární sociolog profesor Tomáš Čep používal ve svých pracích termín zemědělský závod. Termín agrobaron je výplod médií a určité části politiků, kteří mají o zemědělství jenom velmi mlhavé představy. Ale k věci. V České republice zemědělské závody, podniky různých forem vlastnictví, které jsou návaznosti na historický vývoj výrazně větší, než tomu je v ostatních zemích EU. Jsou zde družstva vlastníků půdy a majetku, akciové společnosti, společnosti s. r. o. a samozřejmě čistě rodinné soukromé hospodářství. To pro upřesnění.

Druhá moje poznámka, aby bylo jasno, kdo je tady velkobaron a kdo rozhoduje a diktuje. Nejsou to zemědělci, byť sebevětší, ale obchodní řetězce. Představují obrovský kapitál, jejichž roční obchodní obrat u každého ze tří největších (LIDL Česká republika, KAUFLAND Česká republika, ALBERT Česká republika) je přes 50 miliard korun. Naproti tomu roční obrat velkých zemědělských podniků se pohybuje ve stovkách milionů korun až do 4 miliard korun. Jinými slovy, tlak zahraničních řetězců je drtivý a jejich obchodní manýry dle libosti.

Třetí poznámka. Pokud politikům, pražské kavárně a spřáteleným médiím, ctihodným europoslancům v čele s panem Zdechovským a dalším vadí úspěšní a velcí, tak nechť vrátí Gottwalda, znárodní je a uleví se jim. Rozvoj, expanze, zvětšování kapitálu, to je přece základní rys kapitalismu. To není o Babišovi, to je o systému.