Bankovní rada České národní banky na svém čtvrtečním zasedání zvýšila základní úrokovou sazbu o 0,75 procentního bodu na 4,5 procenta, což je nejvyšší hodnota od ledna 2002. Jaké důsledky tento krok centrální banky přinese?

Vzali jsme zpětný chod. Definitivně. Světová ekonomika mění paradigma. A s ním se mění všechno. Abychom to ovšem zasadili do toho správného kontextu a pochopili, o co tu kráčí, musíme se nad tím rozkročit trochu víc zeširoka.

Zhruba od dob globální finanční krize v roce 2008 zvítězilo ve světových centrálních bankách paradigma, podle kterého jakékoliv zakolísání hospodářského růstu je špatně, a abychom zabránili dalšímu propadu HDP, musíme světovou ekonomiku podporovat velmi expanzívní fiskální i monetární politikou. V překladu do lidštější řeči, vlády se musí zadlužovat a centrální banky musí tisknout peníze, aby tyto peníze hrnuté do oběhu vládami i centrálními bankami udržely ekonomiku v růstu. A tyto peníze nezpůsobí inflaci, protože jsou „tištěné“ chytře a „docela jinak“, než jak se kdy v minulosti tiskly. Tento údajně „chytrý“ tisk peněz dostal název kvantitativní uvolňování. Samozřejmě to nyní popisuji poněkud zvulgarizovaně a zjednodušeně, ale v zásadě lze přístup k hospodářské politice tímto způsobem popsat.

Jenomže, samozřejmě nic jako „chytrý tisk peněz“ neexistuje, peníze jsou pořád jen peníze a buď v oběhu jsou, nebo nejsou; není nic mezi tím. Takže větší kvantum peněz v oběhu muselo způsobit inflaci. A to nutně musí vést k převrácení paradigmatu. Jestli až dosud alfou a omegou hospodářské politiky byl hospodářský růst, teď se tím stává inflace – a v důsledku toho omezování tisku peněz a současně zvyšování úrokových sazeb. Znamená to mnohem víc než „jen“ zdražení úvěrů. Právě tisk peněz určoval charakter předešlých zhruba 13 let. Takže tím je dáno, že charakter dalších několika let musí být odlišný.

Úvěry budou v další dekádě dražší než v předešlé. Přestává se dostávat podpory akciím. Dluhopisy přijdou hned o dva přídatné motory: o nízké úroky, které firmy a státy motivovaly k zadlužování, a uměle pěstovanou poptávku ze strany centrálních bank. Největším poraženým tohoto nového paradigmatu proto budou všechny fondy kolektivního investování, které mají svou strategii postavenou právě na dluhopisech.

Objevily se různé výklady toho, čím doprovodil toto rozhodnutí guvernér Jiří Rusnok. Jednak že ČNB není s utahováním své měnové politiky u konce a že nelze vyloučit, že letos na jaře zvýší základní sazbu až na pět procent, nebo dokonce na 5,25 procenta. Častější byl ale názor vyplývající ze zveřejněné prognózy, že narůst základní sazby na úroveň pěti a více procent je v letošním roce prakticky vyloučen, a že naopak ČNB připravuje trh na možné zahájení snižování základní sazby ve druhé polovině letošního roku. Co nás tedy v tomto směru může čekat?

V měnové politice a obecně v ekonomice není možné „vyloučit“ vůbec nic. Ale pokud bychom se měli řídit nejpravděpodobnějším scénářem, tak inflace zůstane zvýšená delší dobu. Pravda, kulminuje teď na jaře, potom se sníží. Ale rozhodně se nesníží tam, kde jsme na ni byli zvyklí v předešlých deseti letech. A proto taky nelze očekávat, že by se tak nízko vrátily úrokové sazby. Já jsem přesvědčena, že úrokové sazby zůstanou vysoko nad průměrem předešlých deseti let po hodně dlouhou dobu. A nějaké symbolické posuny nahoru či dolů o čtvrt procentního bodu v tom nehrají moc roli.