Přílepek k „lex Ukrajina“, který schválila krátce před Vánoci Poslanecká sněmovna, zavádí nový trestný čin „neoprávněné činnosti pro cizí moc“. Neparlamentní Trikolora k tomu uvedla, že se jedná o jeden z největších a nejzločinnějších útoků na demokracii a svobodu projevu v novodobé české historii a že Fialova vládní koalice takovouto legislativní svévolí navazuje na ty nejodpornější praktiky nacistické a komunistické totality. Takto silná slova namístě asi nejsou, ale jak by se dal ten přílepek jinak charakterizovat?
Nechci komentovat vyjádření zástupců Trikolory. Proti navrhované novele ale vystoupila řada právníků, podle médií své obavy vyjádřil i Nejvyšší soud. Za vše nakonec mluví fakt, že návrh byl nakonec podán bez toho, aby prošel Legislativní radou vlády. Podobně, jako v případě korespondenční volby, vláda obešla stanovený legislativní proces. Proč asi? Zjevně proto, že snad žádný normální právník by něco takového nemohl podpořit. Trestní právo je velmi citlivá věc, protože dává státu obrovskou moc nad lidmi a jejich právy. Trestné činy musí být popsány jasně a jednoznačně, aby je státní moc nemohla zneužít. To, bohužel, u této novely neplatí. A vzhledem k tomu, že trestnou má být i samotná příprava „neoprávněné činnosti“, prostor pro zneužití novely proti názorovým oponentům je, podle mě, nepřiměřeně široký. Nový trestný čin může otevřít i cestu k reálné cenzuře na internetu i jinde. Přihlédneme-li navíc k vysokým trestům, které za neoprávněnou činnost mohou být ukládány, zdá se evidentní, že jde o další z kroků, jak zastrašit společnost a jak odvrátit zrak veřejnosti od skutečných problémů k problémům fiktivním, jakými jsou takové ty „dezinformace“, „hybridní války“ a jiné zcela zprofanované pojmy.
Ve vyjádření Trikolory rovněž zaznělo, že je paradoxní, že tento přílepek odhlasovaly politické strany, které nic jiného než „činnost pro cizí moc“ ve své politické praxi samy neprovádějí. Nemělo by tedy být v přílepku rozčleněno, zda se jedná o činnost pro tu správnou, nebo nesprávnou cizí moc, aby nakonec nedošli k úhoně i ti, co přílepek zpunktovali? Nebo se už v těchto úvahách dostáváme na příliš tenký led?
Bude pro Českou republiku rok 2025 lepší, než ten proběhlý?Anketa
Týden před Štědrým dnem schválila americká sněmovna zákon, který mj. zakazuje státní správě využívat nevládky jako NewsGuard nebo Global Disinformation Index (jejich obdobou u nás je NFNŽ nebo Nelež) pro rozdílný přístup k médiím dle jejich černých listin, které měly vést k odstřižení nepohodlných médií od inzerce. U nás je to přesně naopak. Jak zjistila Angelika Bazalová, spoluzakladatelka webu Mainstream, jedním z pracovníků ve Foltýnově Odboru strategické komunikace je Ivan Manolov, spoluzakladatel Nelež. Tahle partička na svém webu prezentovala, že je partnerem zmíněné GDI, která manipuluje inzertní trh po celém světě, oslovuje zadavatele reklamy a snaží se je přimět k tomu, aby neinzerovali na „dezinfo“ webech. Je reálné, že by se s podobnými praktikami Nelež a Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky dalo skoncovat i u nás, když ti, co mají na jejich činnosti zájem, by se této vlivové páky jen tak snadno vzdát nechtěli?
Dokud budou stát spravovat lidé, kteří odvádějí pozornost od ekonomických a sociálních problémů k problémům virtuálním, nevidím důvod, proč by se měla státní moc zbavovat nástrojů, které jí k tomu pomáhají. Obecně považuji státní financování jakékoliv neziskové organizace za protiprávní, pokud nejde o organizaci, která se věnuje výhradně sociální práci a podobným službám, které stát má ze zákona povinnost poskytovat a nezvládá to. Nemluvě o tom, že černé listiny médií jednoznačně narušují svobodnou soutěž na mediálním trhu, což je v systému, který označujeme jako liberálně demokratický právní stát, nepřijatelné. O roli, jakou sehrály podobné seznamy například v 50. letech v našem regionu, ale třeba i v USA během tzv. „mccarthismu“, snad není ani třeba mluvit.
Psali jsme:
Ta linka „sponzoři politických neziskovek (ať už jde o různé soukromé firmy a nadace nebo nadnárodní koncerny a státní instituce) – neziskovky – stát a média“ začíná být ovšem již celkem děsivá. Jsem proto rád, že i u nás stále máme lidi a instituce, které na tento problém poukazují. A nejde jen o cenzuru, ale například i o migraci a další témata. Děkuji proto za práci novinářce Angelice Bazalové, ale třeba i Společnosti pro obranu svobody projevu, kolegovi Robertu Kotzianovi, Parlamentním listům, Echu24 a mnoha dalším, kteří udržují naději, že nás nepřeválcuje ta jediná správná ideologie, podporovaná různými zpolitizovanými organizacemi.
Když byla řeč o plukovníku Otakaru Foltýnovi, jemuž byl úvazek vládního zmocněnce pro strategickou komunikaci oproti původně avizovanému konci roku 2024 prodloužen i do následujícího, co v té pro něj jak ušité nově zřízené funkci předvedl? Dokázal svými výstupy ovlivnit politickou situaci ve prospěch nynější vládní koalice, jak bylo zřejmě zamýšleno?
Postava Otakara Foltýna podle mě již ztratila náboj, který měla na počátku svého fungování. Myslím, že stále více lidí pochopilo, že jde jen o další figurku, která má za úkol podporovat ve veřejnosti pocit, že důležitá jsou ona fiktivní témata, o nichž jsem mluvil dříve, na úkor témat reálných, jakými jsou podpora podnikání, ekonomický rozvoj země, energetika, životní prostředí a podobně. Ono je skutečně jednodušší šířit mezi lidmi strach a pocit, že budeme sjednoceni pod jedním velkým světovým lídrem, než hledat skutečná řešení skutečných problémů. Protože to by politici a jejich týmy museli začít opravdu pracovat.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Zmocněncem je tedy plukovník Foltýn, jehož do funkce zapůjčil z Hradu generál Pavel, ředitelem STRATKOMu se nově stal major ve výslužbě Oldřich Bruža. Co si o posilování vojenské složky v zemi máme myslet? Může být militarizace společnosti jen náhoda?
Může to být náhoda. Jen je stále méně a méně důvodů si to myslet. Naopak se může zdát, že se státní moc snaží vojenská témata šířit mezi lidi tak, abychom si snad začali myslet, že válka, násilí, boj jsou pozitivní nebo aspoň legitimní věci. Vojáci mají být plně podřízeni civilní moci, ne obráceně. Nakonec, armáda žije přeci jen v trochu jiném světě než civilní obyvatelstvo. Vojáci se musí řídit rozkazy, logicky nemohou zpochybňovat každý krok svého nadřízeného, nemluvě o tom, že ten vztah nadřízenosti a podřízenosti tam funguje úplně jinak než v běžném životě. Vámi jmenovaní lidé nemohou občanům vykládat cokoliv o demokracii, právním státu a podobně, protože sami moc nechápou, co to znamená. Na druhou stranu je mi jasné, že pro státní moc je pohodlné, když před lidmi chřestí zbraněmi a ukazuje, jakou reálnou silou disponuje. Světových lídrů, kteří se rádi na veřejnosti ukazovali obklopeni vojáky, zná historie hodně. Nikdo z nich ale, podle mě, nepředstavoval sílu a nehájil myšlenky, které by se demokraticky smýšlejícím lidem líbily.
Miloš Vystrčil
„Naše situace je lepší než naše nálada,“ řekl v adventním projevu předseda Senátu Miloš Vystrčil. To samé zopakoval na svatého Štěpána premiér Petr Fiala a do třetice to vtloukal lidem do hlavy na Nový rok prezident Petr Pavel. Šéf Senátu navíc tvrdil, že se ze společnosti postupně vytrácí životní spokojenost. Přitom kuriózně vyzdvihl to, že lidé v potravinových sbírkách letos nashromáždili více než tisíc tun potravin. Copak se spokojená společnost chlubí sbírkami potravin? Jak je to v Česku se situací a s náladou? Dal byste vysokému ústavnímu činiteli a politikovi ODS za pravdu?
Podobná prohlášení jsou už skutečně tragikomická. Za vládou evidentně stojí nějaký marketingový tým, který vymýšlí podobná hesla, jichž se pak nadšeně chytají provládní novináři a influenceři. Nedávno jsme si mohli přečíst o tom, jak stoupá koupěschopnost lidí, když utratili obrovské sumy za Vánoce. Jsou to jen marketingové výkřiky lidí, kteří asi ani netuší, jak se opravdu žije. Lidí, kteří nezbytně potřebují zůstat u moci i po dalších volbách a uvědomují si, že zoufalá situace žádá zoufalé činy. Že tím fakticky poškozují jen sami sebe, jim zřejmě zatím nedochází. Někdy si říkám, jestli ty vládní propagátorské týmy neplatí Andrej Babiš. Protože už delší dobu mi přijde, že hnutí ANO může jen v tichosti sedět a sledovat, jak se vládní strany samy likvidují.
Je namístě si na začátku nového roku v politice přát, abychom měli tak bdělý Ústavní soud jako v Rumunsku, který by také zasáhl do výsledků voleb, pokud by je nevyhráli ti správní? Nebo bychom se toho naopak měli bát?
Jistě jsou mezi námi lidé, jimž se líbí představa, že u moci budou jen ti správní držitelé té jediné správné pravdy, ti, kdo nás „nenechají padnout“ a budou se starat o naše blaho. A děsí se toho, že by se k moci mohl dostat někdo jen proto, že dokázal obelhat tu „hloupější“ část naší společnosti. Máme demokracii, tak ať si to ti lidé užívají. Takový systém, v němž stát kontroluje a řídí své občany, se ale jmenuje totalita. Ústavní soud je tu od toho, aby chránil ústavnost, základy právního státu, jak jsou definovány ústavním pořádkem. Do voleb nebo i legislativního procesu by měl zasahovat skutečně jen extrémně výjimečně, když se prokáže, že došlo k nějakým zásadním, zejména technickým chybám.
Začneme-li rušit výsledky voleb proto, že tajná služba přijde s nějakým vykonstruovaným příběhem o neférovosti předvolební kampaně, je to konec demokracie. Volby jsou nejdůležitějším nástrojem, jímž lid vykonává svou moc, jak ji má zaručenou v Ústavě. Není možné ani vzdáleně připustit, že by soudy tuto moc omezovaly jen proto, že dojdou k závěru, že se lidé nechali někým obelhat. Zatím mám z našeho Ústavního soudu spíš pozitivní dojem, protože z posledních nálezů se snad zdá, že se soustředí právě na ochranu ústavnosti a nesnaží se hrát si na samostatnou politickou sílu. Věřím, že mu to vydrží. Nebo, přesněji, doufám, že mu to vydrží.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 9 čtenářů)
Je nově zaváděný trestný čin „neoprávněné činnosti pro cizí moc“ dalším z kroků, jak zastrašit společnost a jak odvrátit zrak veřejnosti od skutečných problémů k problémům fiktivním?
autor: Jiří Hroník
Vlastík1
