Přílepek k „lex Ukrajina“, který schválila krátce před Vánoci Poslanecká sněmovna, zavádí nový trestný čin „neoprávněné činnosti pro cizí moc“. Neparlamentní Trikolora k tomu uvedla, že se jedná o jeden z největších a nejzločinnějších útoků na demokracii a svobodu projevu v novodobé české historii a že Fialova vládní koalice takovouto legislativní svévolí navazuje na ty nejodpornější praktiky nacistické a komunistické totality. Takto silná slova namístě asi nejsou, ale jak by se dal ten přílepek jinak charakterizovat?

Nechci komentovat vyjádření zástupců Trikolory. Proti navrhované novele ale vystoupila řada právníků, podle médií své obavy vyjádřil i Nejvyšší soud. Za vše nakonec mluví fakt, že návrh byl nakonec podán bez toho, aby prošel Legislativní radou vlády. Podobně, jako v případě korespondenční volby, vláda obešla stanovený legislativní proces. Proč asi? Zjevně proto, že snad žádný normální právník by něco takového nemohl podpořit. Trestní právo je velmi citlivá věc, protože dává státu obrovskou moc nad lidmi a jejich právy. Trestné činy musí být popsány jasně a jednoznačně, aby je státní moc nemohla zneužít. To, bohužel, u této novely neplatí. A vzhledem k tomu, že trestnou má být i samotná příprava „neoprávněné činnosti“, prostor pro zneužití novely proti názorovým oponentům je, podle mě, nepřiměřeně široký. Nový trestný čin může otevřít i cestu k reálné cenzuře na internetu i jinde. Přihlédneme-li navíc k vysokým trestům, které za neoprávněnou činnost mohou být ukládány, zdá se evidentní, že jde o další z kroků, jak zastrašit společnost a jak odvrátit zrak veřejnosti od skutečných problémů k problémům fiktivním, jakými jsou takové ty „dezinformace“, „hybridní války“ a jiné zcela zprofanované pojmy.

Ve vyjádření Trikolory rovněž zaznělo, že je paradoxní, že tento přílepek odhlasovaly politické strany, které nic jiného než „činnost pro cizí moc“ ve své politické praxi samy neprovádějí. Nemělo by tedy být v přílepku rozčleněno, zda se jedná o činnost pro tu správnou, nebo nesprávnou cizí moc, aby nakonec nedošli k úhoně i ti, co přílepek zpunktovali? Nebo se už v těchto úvahách dostáváme na příliš tenký led?

Zní to jako sarkasmus, ale raději zákonodárcům nenapovídejme. To říkám, samozřejmě, s nadsázkou. Ve skutečnosti uvidíme, jak se uvedený trestný čin uplatní v praxi. Projde-li celým legislativním procesem. To, že se může nakonec obrátit proti svým tvůrcům a podporovatelům, je evidentní.

Týden před Štědrým dnem schválila americká sněmovna zákon, který mj. zakazuje státní správě využívat nevládky jako NewsGuard nebo Global Disinformation Index (jejich obdobou u nás je NFNŽ nebo Nelež) pro rozdílný přístup k médiím dle jejich černých listin, které měly vést k odstřižení nepohodlných médií od inzerce. U nás je to přesně naopak. Jak zjistila Angelika Bazalová, spoluzakladatelka webu Mainstream, jedním z pracovníků ve Foltýnově Odboru strategické komunikace je Ivan Manolov, spoluzakladatel Nelež. Tahle partička na svém webu prezentovala, že je partnerem zmíněné GDI, která manipuluje inzertní trh po celém světě, oslovuje zadavatele reklamy a snaží se je přimět k tomu, aby neinzerovali na „dezinfo“ webech. Je reálné, že by se s podobnými praktikami Nelež a Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky dalo skoncovat i u nás, když ti, co mají na jejich činnosti zájem, by se této vlivové páky jen tak snadno vzdát nechtěli?

Dokud budou stát spravovat lidé, kteří odvádějí pozornost od ekonomických a sociálních problémů k problémům virtuálním, nevidím důvod, proč by se měla státní moc zbavovat nástrojů, které jí k tomu pomáhají. Obecně považuji státní financování jakékoliv neziskové organizace za protiprávní, pokud nejde o organizaci, která se věnuje výhradně sociální práci a podobným službám, které stát má ze zákona povinnost poskytovat a nezvládá to. Nemluvě o tom, že černé listiny médií jednoznačně narušují svobodnou soutěž na mediálním trhu, což je v systému, který označujeme jako liberálně demokratický právní stát, nepřijatelné. O roli, jakou sehrály podobné seznamy například v 50. letech v našem regionu, ale třeba i v USA během tzv. „mccarthismu“, snad není ani třeba mluvit.