Jak hodnotíte výsledek voleb v Česku, a hlavně výsledek koalice Stačilo!, kde se spojily levicové strany?

Stačilo! představuje nejvýraznější posun na české politické scéně. Díky Kateřině Konečné a jejím spolupracovníkům se začali levicoví voliči vracet k levicové politické straně; kolem Kateřiny Konečné probíhá obnova či znovuzrození levice. Návrat levicových voličů domů oslabil SPD; zdá se, že se tento projekt orientovaný na kandidáty s osobní autoritou a volebním potenciálem bez ohledu na jejich ideové zařazení či politickou minulost vyčerpal, a to i generačně. ANO potvrdilo své místo na slunci a ukázalo, že oligarchizace liberální demokracie pokračuje. ODS jako nosná strana pravice zcela ztrácí svůj původní konzervativní nános a stává se stranou, jejíž ideový profil symbolizuje řeporyjský starosta. Motoristé a Přísaha ukazují – a teď si vypůjčím hodnocení jednoho analytika –, že „jedině Evropská unie dokáže vytvořit z lidí, kteří chtějí řídit silná auta, úspěšnou politickou stranu“. Piráti představují v Česku prazvláštní oázu pravice, další konkurenci na této části politického spektra, čímž se odlišují od svých kolegů z jiných států Evropské unie. Lidovci, ve vládní koalici nalepení na ODS a Piráty, ztrácejí patinu obhájce tradic, a tedy i své původní voliče. TOP 09 a Starostové – to nejsou programové strany, to jsou sdružení zájemců o politickou kariéru a vybraných hesel. Jsem zvědav, jak si budou noví poslanci, kteří se v Praze proslavili bouráním pomníků rudoarmějců, počínat na evropské úrovni. V Berlíně-Treptowě mají velký pomník… Celkově platí, že se v Česku – stejně jako na celém Západě – prohlubuje a vyostřuje polarizace.

Výsledek evropských voleb už byl některými opět komentován tak, že je polovina národa úplně hloupá. Čím to je?

Problém je na straně národa či veřejnosti i na straně komentátorů. Nejde ovšem ani tak o hloupost jako o nepřipravenost. Obecný pokles úrovně politické kultury se týká i veřejnosti: v konzumní společnosti se masová spotřeba netýká jen aut či ledniček, ale i informací. Veřejnost se vyváří z jednotlivců tím, že se o něčem dozví v přibližně stejný čas a povětšině z obdobných zdrojů. V Česku je patrný základní řetězec: snížená kvalita informací České tiskové kanceláře…

Co myslíte kvalitou?

Výběr informací vhodný ke sdílení a jejich přímé či podprahové komentování. Česká tisková agentura například je při výběru zpráv ze zahraničí orientována především na dvě západní agentury, ty poctivě či alibisticky cituje a „přitažlivě“ otitulkuje. Tyto zprávy pak přebírají sdělovací prostředky, z nichž mnohé, zvláště ta internetová, ale i veřejnoprávní, sdělení i titulky z prodejních důvodů dramatizují a někdy i vulgarizují. Pak nastupují politické strany a koalice, přesněji řečeno jejich mediální agentury. Ty potřebují své zboží-politiky prodat jako zvláštní a věrohodné. Ozvláštnění probíhá až příliš často tak, že jsou jejich idoly představovány jako protiklad ošklivých a životu nebezpečných konkurentů. Provozní problémy státu se pak mění na osudové drama, rozdíly v názorech na existenční konflikt. A to dnes a denně. Generace čtyřicátníků a méně vlastně nic jiného nezažila, vidí pouze tuto spirálu rostoucího napětí kolem věcí důležitých i nedůležitých. Není divu, že veřejnost takto připravovaná k volbám je přeplněna emocemi. A že se střílí na premiéry.