Ostuda na letišti v Čáslavi a nikdo za to nemůže. Ale prachy chce armáda pořád

Nedávno vyplaval na světlo incident v Čáslavi, který armáda více jak půl roku utajovala. Do prostoru naší jediné základny stíhacího letectva vyrazila v noci neznámá osoba, překonala oplocení, dostala se na parkoviště, nasedla do jednoho z osobních automobilů, projížděla se s ním po letišti, na jiném místě nabourala plot a vzniklou dírou v pohodě odešla, aniž by se zjistilo, o koho šlo. Co tomu říkáte?

V prvé řadě bych upozornil na místo této akce – letiště Čáslav. To je místo, kde prý budeme mít za několik let ony americké superstíhačky F-35, které už od loňska cálujeme ve výši desítek miliard ročně. S perspektivou onoho nočního návštěvníka tak asi můžeme být rádi, že ony superstíhačky se prý nenastartují, pokud ze Spojených států nepřijde jakási SMS. Nevylučoval bych totiž, že nějaký další noční návštěvník by mohl s oním letadlem odstartovat, aniž by si toho na věži všimli. Nedej bože, že by takovou akci zopákly Koudelkovy noční můry Čuk a Gek, tedy agenti Čepiga a Myškin.

Jsem rád, že to pojímáte s humorem jako obvykle...

Ono nám totiž nic jiného nezbývá. Skutečnost, že někdo pronikne do střeženého vojenského prostoru, jede s cizím a nezajištěným autíčkem rallye na přístupové komunikaci k letištní dráze, zaboří se s ním do plotu a následně zmizí, je tak šílená, že by ji nevymyslel žádný autor sci-fi. Před mnoha a mnoha lety jsem během základní vojenské služby drobně čichnul ke strážní službě (několikrát jako velitel stráže) na dosti exponovaném místě, takže vím, jaké hrozily sankce za sebemenší prohřešek. Stát se podobná věc v osmdesátkách, desítka chlapců základní služby by skončila v Sabinově a čistka mezi důstojníky by šla z letiště na velitelství divize a možná i na velitelství armády. Dnes se řekne „holt smůla, nikdo za nic nemůže, vlastně se nic nestalo a ten plot už byl stejně děravý – dejte nám další prachy“.

Při komentování se „vyznamenal“ zástupce velitele základny plukovník generálního štábu, který oznámil, že není důvod někoho trestat, protože prý nikdo nepochybil. Navíc mu asi ujely nervy, protože následně označil český národ za zlý a nepřející. Invektiva vůči lidem, kteří ho ze svých daní živí, jej po prozření stála snad upřímnou omluvu a 50 000 korun věnovaných na dobročinné účely...

Já bych na jednu stranu pana plukovníka chápal, protože celých šest měsíců tento průser před občany vcelku úspěšně tajili a najednou se to provalilo a on se dostal do záře reflektorů. To pak navykládáte hromadu blbin a nesmyslů o pečlivé strážní směně, ztracených klíčcích od auta a podobně. A nakonec před pochechtávajícími se novináři vypěníte a malér je na světě. Mě na dotyčném a jeho prohlášení ale zaujaly jiné věci.

V jeho případě jde totiž o vynikajícího pilota, který se mimo jiné zúčastnil akce na Islandu (mise ASICIPPN v roce 2014) a zvládl jako jeden z prvních doplňování paliva za letu, což bylo pro naše letectvo ještě před čtvrt stoletím zcela mimo možnosti. Ovšem zdá se, že vynikající pilot se nemusí přerodit ve vynikajícího velitele, neboť tomu by se takový průšvih nestal, a pokud ano, dokázal by reagovat zcela odlišně. Je to překvapivé. Pilot stíhačky musí být odolný vůči nejrůznějším stresovým situacím, takže onen velmi nemístný úlet páně plukovníkův jej fakticky diskvalifikuje.

Dále mě zaujala skutečnost, že prý oplocení základny má délku 13,5 kilometrů, takže je nelze udržovat v perfektním stavu. Ostatně onen narušitel prý pronikl dovnitř pomocí nůžek a v místě, kde byl plot zarostlý křovím. To nemá velení základny finanční prostředky na pravidelnou likvidaci náletových dřevin? Tímto stylem by místo jedné osoby mohla dovnitř napochodovat celá četa a výzbroj i zařízení rozstřílet. Třeba pan prezident si při této příležitosti může vzpomenout na svá mladá léta s červeným baretem, taková akce by byla zhmotněným snem speciálů všech armád světa.

Jak se zdá, jde opravdu o peníze a naše armáda asi opravdu nemá finanční prostředky na udržování bezpečnostních prvků u klíčových obranných zařízení...

Za deset let se rozpočet ministerstva více než zdvojnásobil, což jsme si již říkali. Ale není třeba se věnovat obecným záležitostem, stačí shlédnout podrobněji čáslavskou leteckou základnu. Nějaké údaje a srovnání jsem již v minulosti uváděl. Na základně jsou k dispozici dvě bojové letky, jedna stíhací a jedna bitevní, tedy cca 25 bojových letadel. Tyto dvě letky tvoří křídlo taktického letectva, které je jediným bojovým prvkem základny. Takže máte velitele letky, který velí. Pak velitele křídla, který kouká na dva velitele letek se zcela odlišnou výzbrojí a úkoly, no a nad nimi jsou pak velitel základny, jeho zástupce a náčelník štábu, případně další. Takže dva vojáci, kteří přímo velí svým letkám a nad nimi minimálně pět osob, které jejich velení sledují. Podle hodností jeden generál a dva plukovníci generálního štábu, kteří vládnou silou dvou bojových letek a asi 25 bojových letadel.

Reminiscence na třicáté a osmdesáté roky, kdy toto zvládal i kapitán, jsem již uváděl, nyní připomenu něco jiného. Během světové války jsme měli ve Velké Británii necelou desítku bojových letek a generála pouze jednoho. Dotyčný navíc koncem roku 1937 měl pod svým velením dvě desítky bojových letek a měl k tomu také dva plukovníky. Abychom byli konkrétní, šlo o generála Karla Janouška, musel před válkou zvládnout dozor nad asi desetkrát větší bojovou silou, za války pak pětkrát větší bojovou silou, než zvládá současný velitel čáslavské základny stejné hodnosti.

Kam tím míříte?

Naše armáda má až nechutně naddimenzované řídící struktury, a to čím vyšší, tím mohutnější. Obecně lze říct, že řízení činnosti čáslavské základny by ve třicátých či osmdesátých letech zvládal bez problémů jeden podplukovník. Také dnes tam podplukovník je – velitel křídla. Pokud by nám tam ale navíc neseděli generál a dva plukovníci (jen v platovém základu jde u nich o více než 300 tisíc měsíčně, takže celkové mzdové náklady na tyto tři osoby činí přes půl milionu měsíčně), bylo by každý rok k dispozici bratru šest milionů na opravu plotu. It´s the economy, stupid!

Vidím, že rakovinné bujení v resortu obrany, o němž jsme již hovořili vícekrát, je všudypřítomné. Ale zajímala by mě jedna věc – co znamená ten přídomek „generálního štábu“ u vojenské hodnosti?

Jedná se o označení absolventů vrcholného vojenského studia, zavedeného v evropských armádách v poslední třetině 19. století pod vlivem pruské vojenské doktríny. Absolventi měli být schopni řídit štáby vyšších jednotek – divizí, sborů či armád, zvládat všechny prvky zabezpečující efektivní velení vojskům, případně sami těmto vyšším jednotkám velet. Absolvování takové školy a úspěšná štábní a velitelská praxe byly cestou ke generálské hodnosti před první světovou, mezi válkami i po druhé světové válce.

Dokázal byste v našem případě porovnat kvalitu studia a jeho absolventů v meziválečném, předrevolučním a současném období?

Je to obtížné, protože mi chybí informace o struktuře současného studia. Vím, jaké podmínky musel splnit československý plukovník generálního štábu v meziválečných letech, mohu se zeptat na totéž ohledně let osmdesátých. Současnost byste musel zkusit zjistit sám. Mohu pouze uvést, že v prvních dvou námi sledovaných obdobích trvalo studium dva až tři roky, nyní trvá asi osm měsíců. Bez znalosti struktury studia všech tří období však nechci vyvozovat nějaké závěry.

Dobře, ale mohl byste možná srovnat vzdělání a kariéry anonymních absolventů z dvacátých let, z osmdesátých let a ze současnosti...

To samozřejmě mohu, i když ze současnosti znám podrobnosti jen u jednoho plukovníka generálního štábu, nacházejícího se nyní, naštěstí, již mimo činnou službu. Není to ale veselé čtení, upozorňuji předem.

Osoba A (absolvent studia před rokem 1925)

Plukovníkem generálního štábu se stal ve 41 letech. Absolvent gymnázia a student právnické fakulty, ukončil školu jednoročních dobrovolníků, kurs na záložní důstojníky pěchoty, velitelský kurs, válečnou školu a kurs pro vyšší velitele. Měl válečnou velitelskou zkušenost velitele čety, pobočníka velitele praporu, velitele roty a velitele praporu, mírovou velitelskou a štábní praxi velitele praporu, přednosty oddělení štábu divize, přednosty skupiny hlavního štábu, velitele pluku a velitele brigády. Ke studiu na důstojníka generálního štábu nastupoval z funkce velitele praporu, plukovníkem generálního štábu se stal po jmenování do funkce velitele pluku.

Osoba B (absolvent studia před rokem 1990)

Plukovníkem generálního štábu se stal v 39 letech. Absolvent vojenského gymnázia, vojenské vysoké školy, postgraduálního studia vojenské akademie a akademie generálního štábu. Bez válečné velitelské zkušenosti, měl mírovou velitelskou a štábní praxi velitele čety, velitele roty, důstojníka velitelství pluku, velitele praporu, zástupce velitele a velitele pluku, náčelníka štábu divize a velitele divize. Ke studiu na důstojníka generálního štábu nastupoval z funkce velitele praporu, plukovníkem generálního štábu se stal po jmenování do funkce velitele divize.

Osoba C (absolvent studia před rokem 2020)

Plukovníkem generálního štábu se stal v cca 52 letech. Absolvent gymnázia a učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů na filozofické fakultě, ukončil vojenskou katedru vysoké školy a kurs generálního štábu. Bez válečné zkušenosti, měl mírovou praxi velitele čety (snad) během základní vojenské služby. Ke studiu na důstojníka generálního štábu nastupoval s nulovou velitelskou a štábní praxí a bez odborného vojenského vzdělání, plukovníkem generálního štábu se stal s nulovou velitelskou a štábní praxí.

To je opravdu bez komentáře, případně lze vzpomenout na ono Werichovo „u nás máme pouze odborníky“. I když, řekl bych, že jedna vlaštovka jaro nedělá...

Máte pravdu, ona osoba C by se dala snad brát jako stupidní anomálie, ovšem skutečnost, že k danému studiu přijali z hlediska velitelské a štábní praxe naprosto nekompetentního důstojníka, ta je varující. Plukovník generálního štábu by měl v možném vojenském konfliktu velet minimálně praporu, případně řídit štáb brigády. Uměla by ona osoba C něco více, než vyvěsit bílý prapor? Nebo jinak. Co byste říkal tomu, kdyby se primářem chirurgie stal zřízenec, co pouze vozí kontejnery na prosekturu, neboť v minulosti nedokázal zakončit pátý semestr medicíny.