Co právě teď zabírá šéfovi českých odborářů, v době koronakrize, nejvíce času?

Největší problém je v tom, že vláda připravuje mnohdy velmi překotně různé návrhy, které nejsou konzultovány, kde neprobíhá standardní sociální dialog, a to samozřejmě způsobuje velké problémy. Na řadě těchto námětů je vidět, že jsou ušity horkou jehlou, nejsou řádně provázány, dělají se někdy přísně odděleně resortně, tudíž nemají přesah do dalších resortů. Nemají přesah ani do makroekonomické části, takže na jedné straně vznikne nějaký nápad, ten nápad se někomu líbí, ale nepromyslí ho až do detailů nebo do nějakých, byť hrubých dopadů, a to nám samozřejmě činí největší problém, protože pak jsou některá rozhodnutí přijímána tak, že se i těžko vysvětlují.

Navíc jedno z velkých témat je rozvolňování opatření pro lidi. Přitom lidé v normálních fabrikách pracují celou dobu a nikdo se neptá, proč pracují třicet centimetrů od sebe. Pak vyjdou za brány fabriky a tam jako by byl jiný svět, ve kterém musí být dva metry od sebe a ve skupinkách menších, větších a tak dále. To jsou pro nás velice složité situace, lidé jsou logicky nervózní, nemají pocit, že jsou bráni jako zodpovědná kategorie. Vypadá to skoro, jako by se o nich nemluvilo, protože nikdo nechce mít zodpovědnost. Jde o záležitosti, které dělají celou situaci mnohem nervóznější, mnohem labilnější na cokoliv. Při přemíře různých tiskových konferencí a sdělení ztrácejí lidé přehled, co povoleno je, a co není. Co se dělat má, a co nemá, jaké akce už jsou umožněny.

A do toho všeho stále existuje poměrně velké množství subjektů, které nemohu svoji práci vykonávat, jak ji vykonávaly, a tudíž se ptají, zda jim bude nějako pomoženo, protože některé nástroje nebyly nastaveny dobře. V důsledku se ptají, pro koho vlastně byla pomoc určena, když na ni někteří vůbec nedosáhli.