Od páté hodiny večerní 17. listopadu drží před sídlem vlády hladovku bývalý disident a politický vězeň Jiří Gruntorád. Požaduje, aby odstoupil nebo byl odvolán ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, protože v minulosti odmítl řešit zjevnou nespravedlnost, když písničkáři Charliemu Soukupovi nebylo přiznáno dorovnání důchodu podle zákona o účastnících odboje a odporu proti komunismu (zákon č. 262/2011 Sb.). Co si o důvodech pro hladovku myslíte?

Probíhající rehabilitace tzv. disidentů a podobně jsou živou vodou pro rehabilitaci všech, kteří se motali kolem Charty, undergroundu, a tak dále. Společenský zájem o tyto lidi prakticky vymizel, mladí o nich prakticky nic nevědí a myslím, že ani nemají zájem něco vědět. Že existují, asi ani většina z nás starších před rokem 1989 nevěděla. A když, tak pouze z útržkovitých zpráv, například o údajně rockové kapele Plastic People a jejích některých písňových textech, o kterých, když jsem je četl, jsem byl přesvědčen, že vznikly na nějakém střeženém oddělení ústavu v Bohnicích.

Možná že jsem se s Jiřím Gruntorádem v Laterně potkal, nevím, nic mi to jméno neříká. Ale pokud se k takové nátlakové akci připojí John Bok, celoživotní revolucionář, pak už to pro mne nabírá jasnější kontury. Spíše bych se zamyslel nad načasováním toho hladovění a proč ta forma a proč zrovna Karel Soukup, což asi nebyla šťastná volba. Že si za místo hladovění zvolil sídlo vlády, to není nic originálního, spíše běžná rekvizita. Naše společenské klima je vyostřené, prezidentem se stal politicky silně problémový člověk, který byl zvolen jen proto, aby nebyl zvolen jiný problémový kandidát. To, že hlasy mu dali i ti, co celý život nebo jeho aktivní část věnovali boji proti zvrácené ideologii totality, kterou i jimi zvolený prezident po dlouhý čas pomáhal budovat či udržovat a představoval, to už je jak z povídek z Kocourkova.