1. Zdá se mi, že nechápe některé základní procesy a závislosti v oblasti ekonomiky a politiky. To zpochybňuje jeho schopnost udělat si zatížitelný vlastní názor. Z tohoto důvodu by se mohl snadno stát snadno ovlivnitelným různými lobbisty. Možná, že jim právě o to jde. S tím souvisí i druhá skutečnost.

 

2. U pana Drahoše pozoruji neobyčejnou rychlost a flexibilitu, se kterou mění svoje názory. Příkladem jsou jeho postoje v otázkách migrace. Prezident však musí být silná a názorově jasně ukotvená osobnost. Mohu jenom doufat, že si toho, co jsem právě zmínil, povšimli i spoluobčané a budou podle toho volit.

 

 

V roce 2017 proběhlo v Evropě několik důležitých voleb, například v Německu. Jak je čtete?

 

Jako sice příliš pomalou, ale nezadržitelnou vzpouru občanů proti jejich vládcům. Již mnoho let upozorňuji na to, že v dnešních reprezentativních demokraciích již dávno nevládne zájem většiny občanů. Místo toho se trvale prosazuje kompromis uvnitř menšiny politiků a různých (nejenom hospodářských) lobbistů. Ti se snaží občany vytlačit z politického rozhodování a „velkoryse“ jim přenechávají pouze negativní důsledky rozhodnutí, která jsou v převážné většině případů výhodná pouze pro ně samotné. Problémy, které trápí většinu lidí, toto mocenské seskupení politiků a lobbistů většinou vůbec nepojmenuje, natož aby je řešilo. Skutečná řešení jsou pro ně nepohodlná, a proto je co nejdéle odkládají či rozmělňují v kompromisech. O účelných řešeních s oblibou říkají, že jsou "příliš jednoduchá", a proto údajně špatná. Problémy se tak pouze zhoršují a jejich řešení ve všech ohledech zdražují. V posledních letech v evropských zemích tato neúnosná situace "dozrála" a důsledkem je posilování stran, které na první místo kladou zájmy většinové společnosti. To, že je část inteligence a zmíněného kartelu politiků a všemožných lobbistů označuje za populistické, či dokonce pravicově populistické, zní v uších obyčejných lidí spíše jako doporučení.

 

V našich sněmovních volbách Realisté neuspěli. Stěžoval jste si na bojkot ze strany veřejnoprávních médií jako na jednu z příčin tohoto výsledku. Znevýhodňování neparlamentních stran ze strany ČT konstatovala i analýza Centra pro mediální studia Univerzity Karlovy. Nicméně také uvedla, že Česká televize zvýhodnila TOP 09, která se však do sněmovny dostala s "odřenýma ušima". Podobné je to i jinde - sám v jednom svém článku zmiňujete současnou diskuzi v Německu, podle které média - konkrétně televizní stanice ARD a ZDF - znevýhodňovala Alternativu pro Německo - "moderátoři se k politikům AfD chovali převážně konfrontačně, skákali jim do řeči, odporovali jim. K ostatním hostům, zejména příznivcům migrační politiky Angely Merkelové, se chovali právě opačně." Ve výsledku tím ale pomohli AfD a uškodili Merkelové. Nebo je možné zmínit americké prezidentské volby, kde drtivá většina médií stála proti Trumpovi, jenž však vyhrál a je prezidentem. Jak je to tedy s tím vlivem mainstreamových médií na voliče?

 

Tak nejprve k Vašemu příkladu s TOP 09, která se dostala do sněmovny s "odřenýma ušima". Ano, ale to přece nevyvrací moji tézi o účinnosti mediálního bojkotu. TOP 09 s "odřenýma ušima" naopak spíše dokazuje to, že by se bez zvýhodnění ze strany ČT tato strana nedostala do sněmovny vůbec. A teď k samotné otázce. V příkladech, které uvádíte, je zabudován chybný předpoklad, kterému podléhají i ti, kteří v médiích pracují. Myslí si totiž, že výběrem a výkladem událostí mohou změnit názory lidí a také se o to ze všech sil snaží. Skutečnost je však jiná. Zrovna nedávno jsem četl zajímavý výzkum o vlivu médii, který ukazuje toto:

 

1. Skutečně změnit mohou média postoje jenom zhruba 2-5 procent obyvatel. Novináři tedy přeceňují své možnosti získat lidi na svou názorovou stranu.

 

2. Ale na druhou stranu mají média velký vliv na to, která témata a události jsou ve společnosti považována za důležitá. Čím častějí média o něčem informují - a je úplně jedno, jestli pozitivně, nebo negativně - o to důležitější je to považováno posluchači a diváky.

 

V případě Realistů měla větší část médii oprávněnou obavu, že nedokáže naše argumenty vyvrátit. Proto nás považovala za nebezpečí pro své vlastní společenské utopie. Bojkotovala nás a výsledek známe.

 

Jen na okraj. Přemýšlím o tom, jestli si žurnalisté třeba z Respektu nebo z Hospodářských novin po volbách uvědomili, že jejich masivní kampaň proti Andreji Babišovi mu velmi prospěla. Vyhrál s ještě lepším výsledkem, než který získal v minulých volbách. Rád bych věděl, jak tito novináři své zpravodajství v průběhu volební kampaně posuzují.