Českoslovenští vojáci v záloze mají pověst záhadné a nebezpečné skupiny lidí, podle některých dokonce Putinovy páté kolony, ba pohrobků stalinismu...

Můžete mi, prosím, konkrétně ukázat, v čem má být naše organizace záhadná a co jsme nebezpečného měli podle vás spáchat? Pokud vám ale někdo sděloval to, co říkáte, tak jsme zajisté pod drobnohledem zpravodajských služeb.

Taková podezření mají třeba někteří komentátoři nebo lidé na sociálních sítích. Co je tedy vaším cílem, přáním a na co se připravujete? Na obranu vlasti?

Veřejnoprávní média, kterým platíme koncesionářské poplatky, nás vykreslují jako jisté nebezpečí. Přitom chceme jen nenásilnými činy burcovat lidi, kteří jsou již dnes buď zmateni, znechuceni, nebo apatičtí ke všem těm na hlavu postaveným „pravdám“, které například hlásá Česká televize. Myslím si, že dobře vedená nenásilná akce, kde je mi vzorem Ghándí, může být kamínkem, který uvolní lavinu, jež smete a pošle na smetiště dějin dnešní vládce tak, jak se to stalo s Britským impériem. Naše organizace je ale otevřená a naše akce jsou transparentní. Uvědomujeme si, že jsme zajisté pod drobnohledem zpravodajských služeb a trnem v oku jistých politických kruhů, které si přejí v Evropě mít občany bez historických kořenů, kterým vlast nic neříká. Kdysi jsem četl knihu „Úsměvy Jana Masaryka“. Tohoto politika by dnešní média prohlásila za nacistu a xenofoba, protože s velkou láskou mluvil o své vlasti. Dnes vidíme, že pouze USA mohou mít „národní zájmy“, které nemají naprosto nic společného s bojem o demokratické hodnoty, ale jen a pouze s geopolitickými zájmy určité skupiny. Tato skupina naopak nemá zájem se před veřejnost postavit, a tak se schází na uzavřených fórech. Neměli bychom se bát spíše těchto skupin? 

To mi řekněte vy. Pojďme nechat Ameriku Amerikou a vraťme se k Československým vojákům v záloze. Co vás tedy spojuje?

Naše organizace je nadstranická a hlásí se společně jen k vlastenectví, které má hájit naše národní zájmy, a ne zájmy někoho, kdo dnes posílá naše vojáky do válečných zón, které nemají naprosto nic společného se zájmy naší země či většiny EU. Pro koho jsme tedy za této situace nebezpeční, když jen otevřeně hlásáme, že pro naše spoluobčany je nejdůležitější život v míru? Právě veteráni, kteří měli možnost poznat válečná šílenství, mají plné právo vyjádřit svůj názor a být slyšeni. 

A ten názor je tedy jaký?

Odpor k válce. Politici nikdy nebyli, ani nikdy nebudou těmi, kdo by riskovali své zdraví a životy. Ti budou zalezlí v bunkrech nebo budou vše řídit z bezpečí exilu. Takovým naším odporem k vyvolávaným válkám, podotýkám mírumilovným odporem, bylo třeba stažení kalhot uniformy válečného veterána Martina Zapletala, který ukázal své mužské pozadí americkým přátelům ve zbrani ve Vyškově během dragounské jízdy armády USA. Tuhle situaci lze s jistou nadsázkou srovnat s aktem statečného Číňana na náměstí Tian-men v Pekingu v roce 1989. Přestože ale žijeme údajně v demokracii, má být Martin Zapletal za svůj vyjádřený politický názor souzen.

Proč jste se tedy k Československým vojákům v záloze „dal“, jak říkají vojáci?

Jsem vlastenec, válku nenávidím a jsem připraven bránit hodnoty, jako je mír a svoboda. Vojákem v záloze jsem se stal skončením prezenční služby v roce 1990. Na základě politického vývoje u nás 1. ledna 2015 vznikla první iniciativa lidí pod názvem Vojáci v záloze proti válce plánované vedením NATO, která uspořádala setkání lidí, kteří chtějí žít v klidu, nenásilí a míru. Stručně řečeno se snažíme se svými přáteli dělat vše pro to, aby slovo mír nezmizelo z našich slovníků, protože kdyby byla v pořadí třetí světová válka, tak všichni víme, že by byla zničující s naprosto fatálními následky. Jsem rád, že jsou mé děti zdravé a spokojené a za to vděčím všem, kteří v roce 1945 vybojovali mír. Bez ohledu na národnost, vyznání nebo barvu kůže. 

Chtěli byste, aby se Česká republika vrátila před rok 2008 nebo rok 1999 (vstup do Schengenu, resp. do NATO – pozn. red.)?

Existuje snad něco jako reálná vnější hranice Schengenu? Realita počátku roku 2015 to zcela popírá. Naprosto bez omezení k nám proudí miliony lidí, z nichž pouze malé procento jsou uprchlíci, většina je ekonomickými imigranty. Navíc jsme umožnili naprosto volný vstup do schengenského prostoru lidem, kteří odmítají jakýkoliv koncept lidských práv a šíří tu nejzaostalejší a nejnásilnější kulturu, která je v protikladu s evropskými tradicemi, ideály a demokratickými principy. Tihle migranti přestali být uprchlíky ve chvíli, kdy se odmítli zaregistrovat a požádat o azyl v první bezpečné zemi, do které dorazili, jak stanoví zákon.